Hlavní strana » Články a eseje » Hrátky s korunou

Hrátky s korunou

Články a eseje, 26. 4. 2002

Koruna, resp. její kurs patří v ekonomii do oblasti teorie cen. Z této teorie mimo jiné plyne, že - ač se to leckomu nelíbí - pro měnový kurs platí stejné zákonitosti jako pro jakékoli jiné ceny. Platí, že kurs může být rovnovážný nebo nerovnovážný, že se jeho hodnota nachází nebo nenachází v průsečíku nabídky a poptávky, že jeho výše vytváří rovnováhu nebo nerovnováhu (a proto nedostatek nebo nadbytek korun).

Cena není výrazem našeho chtění. Cena je na nás bezprostředně nezávislým vyjádřením hodnoty toho či onoho ekonomického statku v penězích. Nejde v ní ani o přání, ani o spravedlnost. I cena koruny je vyjádřením hodnoty koruny v jiných měnách. Tato cena se vyvíjí, má - jako u každé měny - své krátkodobé výkyvy a má i dočasné odchylky od své dlouhodobě rovnovážné hodnoty. Ta se však dříve či později projeví. Často bohužel až později.

Posláním kursu (této velmi důležité ceny) je vytvářet rovnováhu mezi poptávkou po koruně a její nabídkou a tím dávat všem velmi cennou informaci. Posláním kursu není uspokojovat některé a provokovat či poškozovat jiné účastníky transakcí s korunou. Účastníky těchto transakcí nejsou jen finančníci. Těmito účastníky jsme téměř každodenně my všichni, kdo v této zemi bydlíme a kdo používáme peníze. Kurs se netýká snad jenom poustevníka.

Kurs koruny ovlivňuje ceny zboží, které si kupujeme. Vzhledem k tomu, že je v naší otevřené ekonomice (naše míra otevřenosti je jednou z největších na světě) objem dovozu obrovský, těžko najdeme výrobek, který by neměl žádnou dovozní složku. Kurs koruny také ovlivňuje náklady našeho cestování do zahraničí, stejně jako náklady cestování cizinců k nám. Kurs koruny ovlivňuje naše domácí výrobce, používají-li stroje, suroviny či materiál z dovozu. Kurs koruny ovlivňuje naše vývozce, protože ti vyvážejí za ceny platné ve světě a nikoli za ceny platné u nás (v korunách).

Kurs koruny proto ovlivňuje více méně každého. Jeho posílení nebo oslabení dopadne na všechny. Dopad však není stejný, není rovnoměrný. Zvýšení kursu zlevní dovoz (a cestování do ciziny), zvýhodní spotřebitele, dovozce a nevyvážející výrobce. Zvýšení kursu zdraží vývoz (a cestování k nám), znevýhodní vývozce a výrobce pro vývoz. Jedni se radují, druzí se zlobí. Je to zcela pochopitelné a nemůže tomu být jinak. Proto jsou v dnešní fázi sílící koruny logické petice vývozců, proto mlčí spotřebitelé. V opačné situaci by tomu bylo opačně.

Pokus státu (vlády a hlavně centrální banky, která má u nás kursovou politiku v rukách) ovlivňovat kurs většinou nebývá úspěšný. V drtivé většině případů se totiž jedná o foukání proti větru a navíc většinou nebývá správný ani směr onoho foukání. Není pravda, že centrální banka ví lépe než trh, jaký kurs má být a často je to bohužel tak, že banka dělá to, co jí doporučují ti, kteří jsou nejhlasitější a nedělá to, co je nejvíce třeba.

Toto foukání je většinou - naštěstí -  málo účinné, „pouze“ nás stojí stamilióny. Navíc úplně zbytečně. Podstatnější je onen vítr. Problém je hlavně v tom, že v moderní, liberalizované ekonomice foukají větry dva. Jeden odráží rovnováhu nebo nerovnováhu zahraničního obchodu (vývozu a dovozu) a ten u nás, celé minulé desetiletí, fouká směrem k oslabování kursu koruny, protože dlouhodobě více dovážíme než vyvážíme. Nejsme v tom samozřejmě jediní. Druhý vítr odráží nikoli obchodní, ale finanční transakce a ten často fouká směrem opačným, ale, a to je ten hlavní problém, protože tímto směrem nefouká vždycky. Je známým faktem, že více cizinců investuje u nás než nás v cizině a to vede k posilování kursu. (Spekulanti však občas přesouvají své peníze přesně opačně.) Když jsou oba „větry“ stejně silné, kurs se nemění. Když nejsou, kurs se mění.

Nás většinou těší, že u nás cizinci investují, ale mělo by nás to těšit jen tehdy, je-li to jev dlouhodobý a není-li toto investování krátkodobě a uměle vytvořeno buď chybnou úrokovou politikou (centrální banky) nebo chybnou, „vyprodávající“ privatizační politikou či zahraniční investory zvýhodňující politikou investičních pobídek (vlády). Nejhorší je, když dělají vítr spekulanti, kteří tato opatření státu považují za dočasná a dlouhodobě neudržitelná a kteří spoléhají na svůj vlastní obrovský zisk při jejich změně. Mám strach, že právě toto je naším problémem. Ale o tom bohužel není ona Trutnovská výzva. Ta chce jiný jen kurs. Já chci jinou úrokovou (měnovou), privatizační a „pobídkovou“ politiku. A právě v tom je zásadní spor.

Václav Klaus, MF Dnes, 26.4.2002