Hlavní strana » Články a eseje » Znepokojivé tóny v…

Znepokojivé tóny v předvolební kampani

Články a eseje, 3. 11. 2000

Poněkud chaotická předvolební atmosféra, hlasité výkřiky a desinformace s jepičím životem, stínohra veřejně zastávaných argumentů a zcela jiné skutečné zájmy, podivná zákulisní jednání – to je náš dnešní veřejný život. Před volbami asi nemůže být jiný.

I v této chvíli bychom však neměli ztrácet ze zřetele věci hlubší, významnější, méně nápadné, které mají dlouhodobější význam a platnost. Jde např. o výroky některých našich významných politiků, které teď sice znějí slabším hlasem a dostatečná pozornost jim není věnována, ale o to jsou nebezpečnější.

Náš pan prezident v rozhovoru pro belgický list Le Soir u příležitosti návštěvy belgického krále v Praze řekl, že se lidé u nás Evropské unie bojí a že je tento pocit „pozůstatkem bačkorové tradice, dob, kdy Češi žili klidně, bez nutnosti podávat výkon, kdy život sladce plynul“. To je tvrzení, které – podle mého názoru – nesmí zůstat bez povšimnutí a bez odpovědi. Uvedu aspoň tři své důvody.

1. Mnozí z nás mají k dnešní formě evropské integrace skutečně vážné a promyšlené výhrady, které nejsou žádným dědictvím jakýchsi bačkorových časů a údajně klidného života. Nadměrnou, překotnou a zbytečně urychlovanou evropskou unifikaci a s ní neodlučně spojenou centralizaci moci považuji já (a určitě nejen já) za skutečnou hrozbu svobodě občanů jednotlivých evropských zemí a mám pro to spoustu argumentů, které již byly mnohokrát jasně vysloveny. Jde spíše o to, že je někdo – ve svém eurofanatismu a ve své nedůvěře v liberální společnost – nechce poslouchat. Obava zde tedy skutečně je, ale je to obava ze ztráty sebe sama, své minulosti, své kultury, své specifiky. Všímá si vůbec někdo takových zdánlivých maličkostí, jako je zaúkolování historiků Evropskou komisí „vytvořit evropské dějiny“, převést je do učebnic dějepisu a hlavně v nich potlačit minulé antagonismy mezi státy a národy (které jsou v dosavadních učebnicích) ve jménu jednotného evropanství? Já si jich všímám.

2. Nepřijímám elitářské pohledy na nás, obyčejné smrtelníky. Není to tak, že jsou vyvolení a proti nim lidé v bačkorách. Je to daleko složitější. Byl jsem po mnoha letech nedávno v Bratislavě a nemohu zapomenout na to, jak mi tam při pohledu z bratislavského hradu na Petržalku kdosi řekl: „To je to slavné místo. Odsud se díval prezident Havel na Bratislavu a byl zhnusen jejími panelovými sídlišti“. Přispěla k rozdělení federace více tato elitářská věta nebo pan poslanec Móric? Nejsem si zcela jist.

3. Nevím, o které době se mluví, když se tajuplně naznačí, že „život sladce plynul“. Není-li myšlena např. doba národního obrození, mluvíme-li o něčem, co si pamatují naše generace, pak to nutně musí být sladké plynutí života v komunistické éře. Měl autor těchto slov na mysli právě toto nebo to bylo pouhé uřeknutí se?

Podívejme se ale i jinam, z Belgie do Rakouska. Místopředseda vlády a avizovaný budoucí šéf naší sociální demokracie Vl. Špidla se zúčastnil konference, kterou ve Vídni, za účasti předních evropských socialistických politiků, uspořádala Evropská sociálně demokratická strana. Řekl tam, že má politika nejen právo, ale i povinnost regulovat ekonomické dění, protože se – bez toho – ekonomika řídí „efektivitou, ziskem a co nejnižšími náklady“. Dodal bych, že je to jen tehdy, když se do toho stát neplete. Vladimír Špidla místo toho řekl – dle zprávy ČTK – že „tato linie je svým způsobem nelidská a může vést ke stavu podobnému jakémusi třetímu nevolnictví“. Je možné i toto přejít mlčením? A neprotestovat? Pro pořádek opakuji klíčová slova:

- ekonomiku je třeba regulovat;

- efektivnost a zisk jsou špatné a nelidské;

- blížíme se třetímu nevolnictví.

Myslí to autor těchto slov opravdu vážně? Jestli ano, pak je to opravdu špatné. Nevím, ale zamýšlím se nad tím, jestli by taková slova vyslovili např. perestrojkovští komunističtí vůdcové předlistopadového Československa nebo jestli jsou to slova nepoučitelného, autentického marxisty, který se s jistým cynickým pragmatismem komunistických politiků nemohl tehdy a nemůže ani teď smiřovat. Ani v tomto ohledu si nejsem jist.

V každém případě musím trvat na tom, že právě o těchto věcech jsou konec konců letošní podzimní volby. Silácká líbivá slova některých politiků a některých kandidátů do voleb to sice trochu zastírají, ale fakticky jde o tyto základní či dokonce nejzákladnější věci.

Mám strach, že nás jistá nenápadnost a zdánlivá nedůležitost doplňovacích senátních a premiérových krajských voleb zavádí do nebezpečné pasti, která by se snadno mohla stát anulováním dosavadního vývoje naší země.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 3.11.2000