Hlavní strana » Články a eseje » Proměny politické scény

Proměny politické scény

Články a eseje, 28. 1. 2000

V právě probíhajícím týdnu udělala naše politická scéna další významný krok směrem ke své dospělosti. Říkám to i přesto, že jsem si samozřejmě až moc dobře vědom toho, že se ve středu uzavřený „toleranční patent“ stane terčem negativních emocí (jistě v následných hodnoceních bude více emocí než věcné kritiky a s ještě větší jistotou vím, že v nich bude více iracionálních reakcí než pokusů o pochopení či než případného uznání). Jsem přesvědčen o tom, že jím naše politická scéna do budoucna může jen získat.

Připomeňme si, čeho jsme byli v politice za posledních deset let svědky a co všechno jsme museli vyslechnout. Byly to řeči o spálené zemi, o blbé náladě, o vázání legitimací do kůží oponentů, o házení vlády do Vltavy. Nejsem z těch, kteří by si přáli mít kolem sebe nějakou sterilní idylku a proto jsem vždy hájil přínosnost politického boje, soupeření, konkurence, různosti. Odlišme však – a to velmi důrazně – věcný politický konflikt od zavilosti a nepřátelství. Právě tuto zavilost a nepřátelství, předváděné v tolika politických reakcích i činech naší země v uplynulých letech, pokládám za nejvážnější příznaky naší politické puberty. Teprve nyní se – vývojem posledního, tak komplikovaného období – stalo něco, co by nás konečně mohlo přiblížit normálním poměrům politické soutěže.

Sociální demokracie jistě není naším ideovým spojencem. Diametrální odlišnost našich programů a stejně tak nemalá odlišnost stylu a forem naší politické praxe (doložitelná např. statistikou o hlasování v parlamentu) to vylučují. Tímto konstatováním to ale nekončí. Nemohou-li být největší politické síly v zemi ideovými spojenci, není nutné, aby byli rovnou nepřáteli, jak tomu v minulých letech bohužel tolikrát bylo. Koalice mezi námi možná není, ale seriózní dialog ano. A pro ten jsme nyní položili solidní základy, Díky tomu se z nepřátelství může stát soupeření. Byl by to dobrý příklad i pro ostatní politiky a politické subjekty a byli bychom moc rádi, kdyby na tyto postoje také přistoupili.

Soupeř není ten, s kým souhlasím. Může jím být ale ten, koho respektuji a koho respektuji proto, že reprezentuje své voliče, že má jejich mandát. Jeho názory se mi mohou nelíbit, on ale právě na jejich základě získal důvěru lidí. Ty brát v úvahu musím, protože ti s námi v naší zemi žijí.

Proto oceňuji, že po řečech o tunelářích, lumpech, podvodnících a zlodějích udělala sociální demokracie krok k zodpovědnosti. Krok v podobě realistické reakce na naši iniciativu z posledních měsíců. Bylo to složité a pro leckoho bolestné. Šlo v tom o hledání nejvyššího společného (často dost malého) jmenovatele na věcné úrovni, šlo o hledání schopnosti vést vzájemný dialog i při plném vědomí rozdílnosti politických programů a názorů a šlo o hledání schopnosti nalézt společné východisko a potřebný kompromis.

Ze všech stran kolem sebe slyšíme plané moralizování a vznešené výzvy, slyšíme siláckou kritiku politikaření a politického či stranického hašteření. Když však my uděláme něco, co má úplně jiný základ a charakter, něco, co otevírá dveře k normálním, nepřátelstvím nezatíženým vztahům, propukne hysterie, a to zpravidla od oněch největších moralizátorů.

Toleranční patent je vůči Opoziční smlouvě kvalitativní změnou. Opoziční smlouva na ODS nevyžadovala žádné společné hlasování s vládní stranou. Toleranční patent ano – zavazuje nás k podpoře vládního návrhu státního rozpočtu na rok 2000. Vláda tuto podporu nenašla jinde (jako minulý rok u lidovců a komunistů) a proto se obrátila na nás. ODS v této chvíli nemohla tváří v tvář svým voličům i svým programovým zásadám tuto podporu sociální demokracii dát „jen tak“. Proto jsme se sociální demokracií vyjednávali o tom, jaké pozitivní změny ve své politice je připravena udělat. Sama od sebe by je jistě nedělala, ve chvíli nouze však byla našim podmínkám ochotna naslouchat, a my jsme této příležitosti využili. Díky tomu došlo k dohodě, která nejen znamená v dosavadní vládní praxi posun směrem, který jistě prospěje všem občanům země, ale která znamená i signál, že je na naší politické scéně možné se na něčem dohodnout a že je možné dohody držet, a to místo neustálého šermování a útoků pod pás.

Václav Klaus, Večerník Praha, 28.1.2000