Hlavní strana » Články a eseje » Novoroční zamyšlení

Novoroční zamyšlení

Články a eseje, 27. 12. 2001

První rok nového milénia předvedl, že byly sny některých z nás či mezi námi o konci starého, známého, ale komplikovaného a nedokonalého světa jen falešnou iluzí. I rok 2001 proběhl jako směsice úspěchů a porážek, slz radosti a bolesti, vzestupů a poklesů. Žádný konec dějin, v nějž v devadesátých letech věřili mnozí intelektuálové nenastal. Svět na prahu roku 2002 není vyspekulovaným světem konce ideologií, není světem nezvratně směřujícím k planetární harmonii všeobjímající občanské společnosti, ani k věčnému blahobytu, zaručenému "novou ekonomikou" tzv. informačních technologií.

Teroristický útok 11. září potvrdil, že osobní, politická i ekonomická svoboda jednotlivce, která umožnila vítězství Západu nad totalitami XX. století, má i nadále spoustu otevřených i skrytých nepřátel, a to - bohužel - nejenom mezi náboženskými fanatiky třetího světa.

Konec boomu tzv. "nové ekonomiky“ snad už doopravdy přinesl definitivní vystřízlivění ze snů o trvalém, "udržitelném", bezproblémovém ekonomickém růstu, v němž by přestávaly platit poučky klasické ekonomie. Opět se potvrdilo, že ekonomický úspěch nezaručuje internet, ale snaha o zisk pro akcionáře. Kdo tomu v byznysu nevěřil, ohlíží se za uplynulým rokem v řadách poražených. Kdo to říkal vždy, má alespoň smutný důvod k zadostiučinění.

Vyspělý svět v uplynulém roce nalezl, možná jen na krátkou dobu, novou jednotu. Pocítil společné ohrožení terorismem, pocítil nové, rozhodné americké vedení a dokázal tuto jednotu převést ve společnou politickou i vojenskou akci. Válka s terorismem však vyhrána není. Ta její těžší, méně viditelná část svět teprve čeká. Teprve na ní se ukáže, jak pevné je spojenectví těch, kteří dnes táhnou za společný provaz.

Pro Českou republiku byl rok 2001 rokem poměrně běžným. Žádné zázraky, které voličům svého času slibovali sociální demokraté, se neděly. Ekonomika mírně rostla, ale za cenu vysokého zadlužení. Nezaměstnanost nepřestala být problémem, ale mzdy také mírně rostly a s nimi i naše životní úroveň. Skandálů spíše přibylo, politického hašteření rovněž, ale velké politické krize se - ke smutku těch, kteří se je ze všech sil snažili rozdmýchávat - se nekonaly.

Přiblížení našeho vstupu do EU ukázalo, že o  evropské budoucnosti   naše vláda, většina našich politických stran, naší veřejnosti, ale i samotná EU jasnou představu nemají. Ukázalo se i to, že některé politické síly u nás otevřenou diskusi o tomto tématu v naší společnosti (nebo s partnery v EU) vést nechtějí a že nad zájmy země a občanů nadřazují servilní loajalitu vůči mocným partnerům ze zahraničí.

Zázraky nečekejme ani v roce 2002. Budoucnost leží opět v rukou nás samotných. Pro štěstí a úspěch nás - jednotlivců, domácností, rodin, firem i obcí - můžeme udělat nejvíce my sami, svou každodenní prací, svou aktivitou, svou podnikavostí a zdravým rozumem, ale i laskavostí, ohleduplností a pochopením pro potřeby ostatních. Ať se to někomu líbí nebo nelíbí, naše země je po dvanácti letech svobody zemí, kde změny sice nepřicházejí ani z milosti mocných, ale nerodí se ani z manifestací a občanských nepokojů. Stáváme se normální zemí. O změnách rozhoduje většinový názor voličů, projevený standardními mechanismy ve volbách.

V nadcházejícím roce budeme mít příležitost o změnách, které většina z nás považuje za potřebné, znovu rozhodnout. Čekají nás volby parlamentní, senátní i komunální. Na politické scéně přinese příští rok zvýšenou míru napětí a vyhrocený boj o přízeň voliče. Přesto se na nadcházející rok dívám s optimismem. Jsem přesvědčen, že občané již mají s demokracií dost dlouhou zkušenost. Že většina z nich nevěří prázdným slibům a populismu. Že vědí, že žádná vláda sama od sebe blahobyt nevyčaruje a že je rozdíl mezi frázemi o morálce a slušnosti a praktickými příklady  jednání těch, kteří se jimi tak rádi ohánějí.

Věřím, že se dočkáme stabilnější vlády, která se bude opírat o skutečnou loajalitu všech, kteří se na ní budou podílet a že ubude pokrytectví a zákulisních intrik, které již několik let zamořují a otravují náš veřejný život. Přeji si, abychom byli schopni shodnout se i na vizi naší evropské budoucnosti a abychom ji byli schopni jednotně a sebevědomě prosazovat v jednáních s našimi partnery. Přeji českým podnikatelům, aby neměli pocit, že jsou jen jakýmsi trpěným, či druhořadým elementem naší ekonomiky, permanentně podezřívaným, znevažovaným a ve srovnání se zahraničními investory znevýhodňovaným. Přeji nám všem hodně zdraví, odvahy a rozhodnosti při hledání svého štěstí v osobním životě a ve své pracovní aktivitě. Záleží pouze na nás, jak mnoho toho v roce 2002 dosáhneme.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 27.12.2001