Hlavní strana » Články a eseje » Příliš mnoho nesmyslů o…

Příliš mnoho nesmyslů o Mezinárodním měnovém fondu

Články a eseje, 25. 8. 2000

V souvislosti s blížícím se pražským výročním zasedáním Mezinárodního měnového fondu (MMF) a jeho sesterské organizace Světové banky (SB) jsme svědky šíření naprosto nesmyslných informací i úvah ohledně obou těchto institucí. Nevím, kde se to bere a nechápu, proč se do toho různí lidé vůbec pouštějí. Nevěřil jsem svým očím, když jsem např. minulý týden uviděl článek, podepsaný Janem Kasalem, s myšlenkami o tom, že by MMF měl výrazněji pomáhat chudým zemím. Připomeňme si proto některé elementární věci.

Obě tyto instituce vznikly - a to současně - po skončení II. světové války. V roce 1944 se v americkém Bretton-Woods sešli zástupci několika desítek zemí (včetně Československa) a společně se tam zamýšleli jak uspořádat poválečný mezinárodní finanční systém, aby nedocházelo k podobným jevům jako v průběhu velké světové krize ve třicátých letech a jak zajistit podmínky pro rekonstrukci válkou zničených ekonomik mnoha zemí světa.

Tehdy se vycházelo z toho, že se jedná o dva hlavní problémy:

- že už neexistuje a že už se nikdy nevrátí zlatý standard (používající zlato jako základ měnového systému) a že je proto třeba jinak stabilizovat  měnové kursy a celý mezinárodní měnový systém a

- že po válce bude chybět kapitál, že ho budou mít pouze USA a že navíc v poválečné nejistotě nebude vůbec k dispozici kapitál soukromý, který proto musí být nahrazován kapitálem nějaké silné mezinárodní finanční instituce, fungující se státními garancemi. (Paralelně s tím bylo cílem uvolnit mezinárodní obchod od různých restrikcí a omezení a proto vznikla další instituce GATT - později WTO (Světová organizace obchodu) - která po celou tuto dobu usilovala a usiluje o prosazení systému volného obchodu na celém světě. Problematika obchodu proto s MMF a SB neměla a nemá v principu vůbec co dělat.)

Na základě pokusu řešit první z těchto úkolů vznikl Mezinárodní měnový fond, který měl zajistit přetrvávání systému fixních (pevných, neměnných) měnových kursů. Ty se podle statutu Fondu směly měnit jen zcela vyjímečně a to jen při existenci tzv. „hluboké nerovnováhy“platební bilance. Při vzniku nerovnováhy pouze „dočasné“ měl MMF svými půjčkami pomáhat toto období nerovnováhy překlenovat. Tím se mělo zajistit, aby nemuselo docházet k častým změnám kursů a aby toho žádná země nemohla zneužívat.

Na základě druhého úkolu vznikla Světová banka, která se ostatně správně jmenuje Mezinárodní banka pro rekonstrukci a rozvoj. Ta měla půjčovat a to převážně rozvojovým zemím na různé rozvojové programy a projekty, na které těmto zemím chyběl domácí kapitál.

Obě tyto instituce se v čase vyvíjely, obě bohužel strašlivě zbyrokratizovaly, obě udělaly řadu chyb, obě se sobě navzájem „pletly do řemesla“, obě se jen obtížně přizpůsobovaly měnícím se podmínkám, obě jsou velmi drahé, přeopatrné, neriskující, obě jsou nafoukané a arogantní, obě mají občas lepší a občas horší vedení, obě potřebují zásadní redefinici svého poslání, ale žádná z nich si nezaslouží ten způsob kritiky, kterému jsou v poslední době vystavovány a už vůbec ne útoky profesionálních, kdykoli, kdekoli, vůči čemukoli protestujících destruktivních živlů, kteří se právě teď už houfují a připravují na pražské zářijové zasedání.

Cokoli si o obou institucích myslíme dobrého či špatného, nemají nic společného s tak zvanou globalizací, s rušením obchodních (i jiných) bariér, s informační revolucí, se soudobými neduhy moderní civilizace, s nacionalismem či kosmopolitismem, s otevřenou společností či totalitními režimy, s těmi či oněmi ideologiemi nebo náboženstvími. Obě tyto instituce jsou sice spíše liberální, než neliberální (i když Světová banka od padesátých do sedmdesátých let hlásala velmi neliberální doktríny!), ale v žádném případě nejsou stoupenci a propagátory žádných extrémních ideologií. V obou se však hlasuje podle objemu vloženého kapitálu a proto je v nich role USA velmi silná, ale vyžadovat vyrovnanou platební bilanci, nízkou inflaci či nedeficitní státní rozpočet není žádným specifickým výrazem americké ideologie, kultury či životního stylu.

Problémy jsou, ale demonstranti na ulici je nevyřeší. Obě instituce právě teď hledají své nové poslání, aby co nejvíce odpovídaly na problémy dnešní doby. MMF byl spojen se systémem pevných (nikoli pohyblivých) kursů a když ten v počátku sedmdesátých let více méně skončil a byl vystřídán všeobecným „floatingem“ (plováním kursů), původní role MMF se do značné míry vytratila. Pak chtěli radit postkomunistickým zemím jak se mají transformovat, ale příliš v tom neuspěli. Pak špatně radili zemím jihovýchodní Asie v okamžiku jejich měnových krizí a tím si udělali řadu nových nepřátel.

Světová banka vznikla ve chvíli, kdy po válce mezi zeměmi téměř neputoval soukromý kapitál. Tehdy nějakou roli hrála. To se ale v posledním desetiletí všeobecnou liberalizací a deregulací finančních pohybů na celém světě zásadně změnilo. Kapitál půjčovaný Světovou bankou je proto dnes svým rozsahem proti soukromému kapitálu naprosto okrajovou veličinou. Dá se její nová role v dnešním světě vůbec najít?

Nevím. Význam obou institucí v dnešním světě až zas tak velký není. Dokonce si asi právě proto ani nezaslouží takové protesty. Navíc, jdou-li úplně mylným směrem.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 25.8.2000