Hlavní strana » Články a eseje » Válka o ekologii v Lidových…

Válka o ekologii v Lidových novinách

Články a eseje, 27. 3. 2002

V pondělí 18. března zveřejnila ODS pod heslem „ODS volí prostředí pro život“ jedno z témat svého volebního programu. V následujících dnech přinesly Lidové noviny k této události sérii článků a výroků různých autorů, které obsahovaly spousty desinterpretací, útoků a nálepkování, na něž nemohu neodpovědět. I když je sporné, zda je třeba na slova Jakuba Patočky, že je Václav Klaus „nebezpečím pro celý svět“, jakkoli reagovat.

Již samotné titulky článků "Václav Klaus se pustil do boje s ekology", "ODS chce vzít peníze ekologům", "Občanským demokratům vadí ekologové především jako političtí soupeři" jsou příkladem tendenční politické žurnalistiky, která se nesnaží věcně polemizovat s naším jasně formulovaným názorem, kterým je nezotročit znovu člověka ve prospěch údajné ochrany přírody. Cíl našich kritiků je velice průhledný - namluvit veřejnosti, že je ODS stranou, která se staví na stranu znečišťovatelů, a která chce potlačovat diskusi o ochraně životního prostředí. Nic z toho není pravda. My jsme „jen“ na straně člověka – ne proti přírodě, ale proti jejím samozvaným ochráncům.

Ekonomiku a ochranu přírody nestavíme proti sobě

Usilujeme o prosazení základní teze, že stavět proti sobě ekologii a normální hospodářský a společenský život je přístup špatný a ve svých důsledcích škodlivý a že je hospodářský a společenský rozvoj nejen slučitelný s vytvářením kvalitního životního prostředí, ale je jeho nezbytnou podmínkou. V tom se od svých kritiků opravdu zásadně lišíme.

Petr Fischer ve svém článku hovoří o těch, kteří před listopadem „svobodně vyjadřovali svou volbu pro život, v němž by měl svobodný pohyb a rozhodování, čistý vzduch, voda a zdravé lesy přednost před tunami cementu a oceli připadajícími na hlavu" a pokouší se vytvářet dojem, že cement a ocel preferujeme i my. Pravdou je opak. ODS se celou svou silou staví za svobodnou volbu občanů pro život, jaký si přejí. Vždy bude bojovat proti nárokům těch, kteří - ať si říkají komunisté nebo "ekologové" - lidem v jejich svobodném rozhodování brání. Ani v ochraně přírodního prostředí na rozdíl od nich nevěříme příkazům a nařízením, ale těm, kteří v přírodě žijí. Všichni chceme dýchat zdravý vzduch, pít čistou vodu a žít v kulturní krajině. Vedle toho však chceme i pracovat, cestovat, vyrábět a spotřebovávat. Sladění těchto cílů může být provedeno pouze na základě kompromisu. Proto představuje stavění výroby cementu a oceli a čistého vzduchu a vody proti sobě falešné dilema. Dobře žít nemůžeme ani bez jednoho z nich.

Petr Fischer tvrdí, že ODS problém ideologizuje a že je svým důrazem na "vágní svobodu" stejná, jako ekologové. To je nepřijatelné srovnání. Tato "vágní svoboda", pokud je jí dán ve společnosti prostor, umožňuje, aby se lidé chovali racionálně, aniž by k tomu potřebovali stovky nařízení, předpisů, zákonů, zákazů a omezení, ale ani rad profesionálních ekologů (financovaných z jejich daní). Autoři Lidových novin se mohou vysmívat názoru, že fungující tržní mechanismus je základní podmínkou pro kvalitní prostředí pro život a mohou sugerovat čtenářům, že za čistou vodu a vzduch vděčí fanatikům, kteří se přivazují ke stavebním strojům a kempují před elektrárnami, ale tomu snad věří jen málokdo. Pan Fischer říká, že se díváme na svět „skrze prisma trhu“, ale v tom se mýlí. Pro nás je trh prostředkem, nikoli cílem sám pro sebe.

Fungující trh přinesl i čistší prostředí

Po dvanácti letech svobody a tržní ekonomiky se již můžeme srovnávat s průměrem Evropské unie. Od roku 1989 jsem snížili znečištění ovzduší prachem na 9 % a sírou na 14 % a znečištění vod biologickým (to je víceméně komunálním) odpadem na 13 % a nerozpustnými látkami (průmyslovým odpadem) na 15 %. To je snížení zhruba na desetinu původní úrovně.

Proč a jak se to stalo? Co způsobilo, že se do našich řek vrátily ryby, že se ozdravily lesy a že dýcháme čistý vzduch i v oblastech, které jsme byli zvyklí odepisovat jako nenávratně zničenou měsíční krajinu? Přineslo nám tyto výsledky hnutí Duha, demonstrace Greenpeace či opsání předpisů Evropské unie? Nikoliv. Zásadní změnu k lepšímu v kvalitě prostředí, ve kterém žijeme, přinesla politika vlád vedených ODS, které vytvořily předpoklady pro to, aby levičáky tolik vysmívaný a nenáviděný trh mohl fungovat. Pouze trh zařídil, že komunistické průmyslové struktury, které ničily životní prostředí, zanikly, svobodná tvorba cen umožnila, že se lidé začali chovat racionálně a přestali plýtvat. Naše města a vesnice nezvelebili a do nových, k přírodě šetrných technologií neinvestovali ekologové, ale noví vlastníci a hospodáři, kterým záleží na dlouhodobé prosperitě svého majetku. A nejen to, během své účasti ve vládách zastávala ODS názor, že se přístup vlády k ochraně životního prostředí pozná ne podle toho, kolik prostředků dá k dispozici prominentním ekologickým iniciativám, ale kolik skutečně proinvestuje v reálných projektech zaměřených na ekologii. I zde jsou výsledky v porovnání s dnešní Kužvartovou érou zcela průkazné:

Navzdory těmto faktům Lidové noviny neváhají uveřejňovat takové nehoráznosti, jako výroky Jana Beránka, předsedy Hnutí Duha, že "ODS promyšleně a dlouhodobě likviduje přírodu v České republice". Je vidět, že lidem jeho typu nejde o přírodu a prostředí, v němž lidé žijí, ale pouze o nenávistnou politiku.

Ekologický aktivista není víc než občan

Svobodná lidská společnost je místem komplikovaného střetávání nejrůznějších zájmů a funguje na základě kompromisů. Může prosperovat pouze tehdy, umožní-li lidem svobodně žít tak, jak si většina z nich přeje. Nikdo v ní nemá patent na pravdu, nikdo nemá právo přikazovat jiným, co mají, mohou či musejí, pokud k tomu nemá demokratický mandát ostatních. ODS nechce brát ekologickému aktivistovi právo lehat si před atomovou elektrárnu, supermarket, nebo slepičárnu. Nežádá „politickou regulaci“, jak jí neuvěřitelně urážlivě podsouvá pan Fischer. Tvrdí však, že tento ekologický aktivista nemůže mít větší právo prosazovat svůj názor než jiný občan, který s ním, možná tiše, nesouhlasí.

Václav Klaus, Lidové noviny 27.3.2002