Hlavní strana » Články a eseje » Pan Pehe se definitivně…

Pan Pehe se definitivně prořekl

Články a eseje, 29. 11. 2000

Jiří Pehe, údajně nestranný politický analytik, se v úterý 28. listopadu, ve svém článku „Klaus láká čtyřkoalici do pasti“, konečně jasně, a navíc určitě nikoli nestranně, „vybarvil“.

Z jeho úst mne vůbec netěší a nijak neuchlácholují věty, že „už tradičně si mezi českými politiky počíná nejobratněji šéf Občanské demokratické strany Václav Klaus“ nebo že „čtyřkoalice opět pokulhává o jeden krok za Klausem“, protože vzápětí označí ODS za „občanské společnosti nepřátelskou, populisticko-nacionalistickou pravici, kterou známe z dob první republiky nebo v haiderovském pojetí v současném Rakousku“.

Tyto jeho věty mimo jiné naznačují, že vůbec nechápe onu občanskou společnost, se kterou se tolik ohání, že nepřijímá její původní historickou definici (jako komunitu svobodných občanů), že si ji upravuje k obrazu svému (ač na to nemá patent) a že je tímto jeho obrazem nový kolektivismus modernějšího, komunitaristického typu, nikoli starý kolektivismus  komunistické provenience. Ale o filosofický spor mi dnes tolik nejde, i když ho tyto jeho názory nezpochybnitelně zařazují na přesně určené místo našeho politického spektra. Jiří Pehe se pohybuje v standardním politickém trojúhelníku (komunisty nezmiňuje) a poté, co se už více než dva roky nekompromisně vyrovnává s jednou stranou onoho pomyslného trojúhelníku, tedy se vztahem ODS a ČSSD, který nechtěl pochopit a který považuje za symbol veškerého zla na zemi, posunul se k jeho další straně.

Nyní se definuje vůči vztahu ODS – čtyřkoalice a odmítá ho stejně nenávistně jako vztah ODS – ČSSD. Jeho věty „pokud se nyní čtyřkoalice nechá v očích voličů hodit do jednoho pravicového pytle spolu s ODS, podřezává si pod sebou větev“ nebo „pokud se Jan Kasal a Karel Kühnl nechají vlákat do pasti … podepíšou ortel smrti“ jsou více než výmluvné. Nenávist vůči ODS je u něho natolik silná, že mu zamlžuje rozum, jinak se to nazvat nedá. On tím ale naznačuje ještě něco jiného.

Naší povinností je toto všechno domyslet a doříci. Pohybuje-li se pan Pehe v prostoru, vymezeném třemi zmiňovanými vrcholy, měl by se vyjádřit i ke zbývající straně, měl by se přiznat, že mu v jeho politickém tažení nejde o nic jiného než o prosazení vztahu ČSSD – čtyřkoalice jako dominantní osy české politiky. Ve stejném článku navíc prognózuje, že se sociální demokracie „může vrátit ve volbách v roce 2002 do hry jako jeden z favoritů“. Kolektivista Pehe, obhájce skupinového trhu a skupinové demokracie, nezajímající se o svobodu jednotlivce, vzpírající se trhu a demokracii svobodných občanů, kteří preferují svobodu před elitářstvím Jakubů Patočků (viz jeho unikátní text v pondělní MFD), svou cestu politickým spektrem už uzavřel. Mohl to takto jasně říci – spolu se svým mocným ochráncem – už dávno.

Mohl by snad také lépe číst výsledky voleb, zejména krajských. Byly opravdu „vítězstvím občanské společnosti nad tupě pojímaným, disciplinovaným stranictvím“? Papír unese leccos, nevím jestli i čtenáři.

Václav Klaus, Právo, 29.11.2000