Hlavní strana » Články a eseje » Davos roku 2001

Davos roku 2001

Články a eseje, 31. 1. 2001

Letošní Davos, v pořadí již třicátýšestý a pro nás (od našeho vstupu do této arény v lednu roku 1990) dvanáctý, se od těch minulých odlišoval jednou důležitou novinkou, kterou byla – po loňských násilných protestech nesmírně agresivních demonstrantů – mimořádná bezpečnostní opatření. Ta všechny účastníky sice obtěžovala, ale při nemilosrdnosti a rezolutnosti švýcarské policie (a vojáků) ke klidu vedla.

Druhou – nikoli novinkou, ale potvrzenou – realitou je absence většího počtu českých politiků, businessmenů a žurnalistů, a to i ve srovnání s takovými zeměmi jako je Slovensko, Slovinsko nebo Chorvatsko. Za žádné své osobní vítězství nepovažuji to, že jsem tam byl jediným českým politikem, že tam nebyl žádný český novinář a že tam dokonce nebyl přítomen ani český velvyslanec. Davos opravdu nepřeceňuji, ale neměl by být ani podceňován.

Ústředním tématem letošního setkání tisíců politiků, akademiků, businessmenů a novinářů bylo:

-          udržení ekonomického růstu,

-          snižování rozdílů bohatého a chudého světa.

V desítkách jednacích sálů se samozřejmě diskutovala i témata úplně jiná – od nejnovějších metod léčení rakoviny přes úlohu islámu v překonávání náboženských odlišností soudobého světa, přes budoucnost Kazachstánu, úlohu filantropie, význam města v budoucnosti, bude či nebude konec Hollywoodu až např. k otázce, zda bude Rusko reformovat svou armádu. Jen uváděním názvů bych zcela vyplnil prostor věnovatelný tomuto článku.

Nicméně, tématem číslo jedna byl ekonomický vývoj v roce 2001 a v letech následujících. Po několika úspěšných letech nastalo viditelné zpomalení světové ekonomiky a jsou připomínány roky 1982 a 1991. Komentátoři se shodují v tom, že je současná světová ekonomika velmi zranitelná, a to zejména díky

-          faktickému zastavení růstu americké ekonomiky;

-          prudkým pohybům cen ropy;

-          probuzení se ze snů o „nové“ ekonomice a o její roli tahouna ekonomického růstu.

To všechno má obrovský efekt na celý globalizovaný svět a zejména na rozvojové, ekonomicky slabší a křehčí země (včetně nás).

Tím je to propojeno s druhým ústředním tématem, kterým byla módní teze o prohlubujících se rozdílech mezi bohatými a chudými zeměmi a o souvislosti tohoto jevu s globalizací. Davos však byl v této otázce výrazně rozdělen. Řada zástupců rozvojových zemí – spolu s levicovými politiky a intelektuály vyspělého světa – rozšiřující se mezeru vidí (letos zněl nejsilněji hlas nového mexického prezidenta Foxe), naopak pravicoví politikové, pragmatičtí reformátoři rozvojového světa (velmi jasně např. indický ministr financí Sinha), ale i svými naprostými špičkami v Davosu zastoupený business vidí otevření světa, svobodný obchod i pohyby kapitálu za vyhlídkou zisku jako nejdůležitější předpoklad celosvětového překonání chudoby. Nicméně, Spojené státy (zastoupené v Davosu „jen“ senátory, kongresmeny a univerzitními profesory) příliš oslavovány nebyly. Globalizace nesmí být amerikanizací (říká guvernér Tokia), nechceme „imitovat americký model“ (říká bruselský komisař Verheugen a mnozí další). Panu Verheugenovi jsem připomněl, že jsme za komunismu snili o americkém modelu (či systému), nikoli o modelu německém, francouzském či italském.

V tlusté knize přehledu davoských akcí jsem byl mezi řečníky uveden třikrát. Bylo  to v debatě o zkušenostech z liberalizace a deregulace (spolu s J. Stiglitzem, donedávna viceprezidentem Světové banky, s guvernérem maďarské centrální banky a s jedním čínským bankéřem), podruhé na téma další fáze transformace střední a východní Evropy (spolu s prezidentem Maďarska Mádlem, s prezidentem Chorvatska Mesičem, se slovenským ministerským předsedou Dzurindou a s G. Verheugenem, který tam řekl památnou větu, že až dosud měly ze vzájemných vztahů více výhod členské než kandidátské země EU!) a potřetí na téma propojování Evropy za účasti většího množství evropských politiků Východu i Západu.

Pak je v Davosu ještě spousta obědů, večeří, recepcí, interview, i osobních setkání, které jsou neméně důležité než akce uváděné v oficiálním programu. A pak je tam ještě sníh a krásné hory. To všechno dohromady vytváří neopakovatelnou atmosféru, na kterou se člověk stále znovu těší.

Václav Klaus, psáno pro časopis Týden, 31.1.2001