Hlavní strana » Články a eseje » Předmluva k Hayekově knize

Předmluva k Hayekově knize

Články a eseje, 31. 5. 2002

Kniha zachycuje všechny důležité mezníky Hayekova života - studium ekonomie, práv a politické vědy na Vídeňské univerzitě, práci ve Vídni, profesuru na London School of Economics, působení v Chicagu a na dalších amerických univerzitách, i klidné prostředí Freiburgu. Úžasné je sledovat i vztah Hayeka k jiným slavným ekonomům - Keynesovi, Robbinsovi, Misesovi či Schumpeterovi. Inspirativní je i připomenutí kontextu jednotlivých děl.

Můj osobní vztah k Hayekovi je poznamenán událostmi naší doby. V srpnu 1968 jsem byl - přesně v okamžiku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy - účastníkem Evropského fóra v rakouském Alpbachu, na němž Hayek vystoupil s projevem o právu a problémech jeho vytváření. Bylo to 24. srpna, tři dny po invazi a na Hayeka jsem se přišel opravdu jen podívat. Protože jsem byl myšlenkami úplně jinde, téměř jsem ho neposlouchal.

Nikdy jsem se netajil tím, že Hayek - vedle Misese, Schumpetera a Friedmana - patřil k autorům, které nejvýrazněji ovlivnily mé pohledy na společnost a ekonomiku. Večer před naší studentskou demonstrací v roce 1989 jsem měl vystoupení před studenty na univerzitě v rakouském Linci o tehdejších reformách v zemích východní Evropy. Při odpolední diskusi s pány profesory na tamní katedře ekonomie jsem ke svému úžasu zjistil, že se studenti v Linci v povinné literatuře se jménem Hayek nesetkají. V zaplněné aule jsem den před 17. listopadem 1989 prohlásil, že jestli je Hayek v Rakousku mrtev, my ho v Praze zase oživíme. Netušil jsem, co se stane za 24 hodin.

O Hayekovi jsem publikoval řadu textů (např. neokrolog z dubna 1992, příspěvek k padesátiletému výročí „Cesty do otroctví“ v roce 1994 aj.). Hayeka jsem nesčetněkrát citoval a také překládal - např. již v roce 1968 pro časopis Tvář jako excerpta z jeho slavného „sporu o socialismus“ z 30. let. V roce 1996 jsem měl tu čest v Londýně pronést Hayekovu výroční řeč „Hayek´s annual lecture“. Samostatné vystoupení o Hayekovi jsem měl naposledy na semináři Centra pro ekonomiku a politiku v květnu 1999 v Praze.

Hayekovo odmítnutí názoru, že je možné sladit centrální plánování a lidskou svobodu, je fundamentální. Není to jen poselství jeho populární „Cesty do otroctví“. V tzv. sporu o socialismus rakouské školy (Mises, Hayek) proti novodobým západním socialistům (Lange a Lerner) Hayek obhájil trh proti plánování, ceny proti direktivám, individualismus proti kolektivismu, spontánní evoluci lidské společnosti proti racionalistickému konstruktivismu společnosti vyvolenou elitou.

Za jednu z nejzávažnějších Hayekových statí považuji článek v článku „Využití znalostí ve společnosti“ (The Use of Knowledge in Society, 1944). Hayek v něm rozdělil znalosti (vědomosti) na vědní, vědecké, v jistém smyslu organizovatelné a na neorganizované, neorganizovatelné, existující pouze ve vazbě na konkrétní místo a čas. Cestou, jak spojit tyto znalosti v celek, je podle něj jen a jedině cenový systém - účinný mechanismus, který je schopen zajistit racionální a dostatečně účinný přenos informací ve společnosti.

Jemným tématem pro diskusi je propojení liberálního a konzervativního v Hayekově díle. Hayek poukazoval na neoddělitelnost svobody a odpovědnosti - v knize „The Constitution of Liberty“ (1960), ale i v řadě dalších textů z šedesátých a sedmdesátých let. Svoboda pro něj neznamená jen to, že má člověk možnost a tíhu volby. Znamená i to, že člověk musí nést důsledky svého jednání a že musí riskovat, že za své jednání bude chválen či peskován.

Je na nás, abychom se nebáli svobody ani odpovědnosti, abychom využívali plodů svobodné společnosti a všemi prostředky se bránili jejímu omezování. Liberální konzervativec nebojuje za konkrétní „dobrou věc“, nýbrž za obecná pravidla, která umožní jednotlivcům sledovat vlastní zájmy, sny, přání a ideje. Posílí-li nová kniha naše přesvědčení, že spontánní řád a svoboda volby jsou pro život ve společnosti důležitější než dobré úmysly státních úředníků, budu rád.

Václav Klaus, Praha, 31.5.2002