Hlavní strana » Články a eseje » Padesáté páté postupimské…

Padesáté páté postupimské výročí

Články a eseje, 28. 7. 2000

I když období prázdnin obrací naši mysl spíše k blížící se dovolené než k historickým výročím, bylo by dobré připomenout si událost, která naše životy ovlivnila na dlouhá desetiletí.

Touto událostí je Postupimská konference vedoucích představitelů vítězných mocností protihitlerovské koalice, která se v konala od 17. července do 2. srpna 1945. Velká trojka – Stalin, Churchill a v tomto případě Truman, který nahradil zemřelého prezidenta Roosevelta – se sešla poprvé po ukončení války a po porážce nacismu. Evropa byla v troskách, ale byla plná nadějí na lepší svět. Podle všeobecného přesvědčení nic nebránilo vytvoření nového světového řádu, který by znemožnil opakování tragické války. Jen málo prozíravých hledělo do budoucnosti se znepokojením, jen málo lidí si bylo schopno představit, že velké spojenectví vítězů může být rychle vystřídáno nepřátelstvím, že během několika málo let vystřídá válku horkou válka studená.

Dva muži však v Postupimi o budoucnosti žádné iluze neměli. Stalin a Churchill věděli, že protihitlerovská koalice byla jenom účelovým spojenectvím a nedělali si jeden o druhém žádné iluze. Sovětský diktátor byl chladný, cynický a velmi pragmatický politický hráč, který uznával pouze sílu a který sledoval pouze jediný cíl – oslabení kapitalistických velmocí a rozšíření sovětského impéria. Pozici měl zdánlivě velmi silnou. Jeho armády stály v Berlíně a ve Vídni, jeho autorita byla ohromná, komunismus byl na postupu a spojenci velmi stáli o jeho vstup do války proti Japonsku.

Churchill byl v pozici složitější. Tento starý odpůrce komunismu byl sice nucen stát se Stalinovým spojencem, ale k jeho záměrům si zachoval krajní nedůvěru. Britská říše však válkou hodně utrpěla a ztratila sílu udržet své vlastní impérium, natož aby měla sílu zabránit Stalinovi v ovládnutí střední Evropy.

Delegaci Spojených států vedl Harry Truman, venkovský politik z Kansasu, který se zahraniční politikou žádné zkušenosti neměl a který na počátku konference působil v hlubokém stínu svého slavného předchůdce Roosevelta.

Proto se zdálo, že bude mít v Postupimi Stalin velmi snadnou úlohu, zvláště když byl v polovině konference Churchill, který katastrofálně prohrál první poválečné volby, nahrazen Attleem. Američané Stalinovu politiku nikdy dobře nechápali, problémy v jednáních pokládali za výsledek nedorozumění a snažili se s ním dospět k dohodě. Churchillovy protisovětské postoje chápali jako výraz staré britské imperiální politiky a nebrali je příliš v úvahu. Z těchto poněkud naivních postojů dovedl Stalin obratně těžit.

Američanům však právě v Postupimi začalo docházet, že problémy s Rusy neplynou z nedorozumění, ale z odlišného charakteru a cílů politiky. V Trumanovi navíc dostala Amerika politika, který do komplikovaných politologických úvah intelektuálů z amerického východního pobřeží vnesl jasný a přímočarý postoj a hlavně odhodlání tvrdě se postavit soupeři, který si ohledy nezasluhuje. Stalin se i nadále choval velmi ostře a provokativně a tím přesvědčil Trumana, že rooseveltovská vize spolupracujícího poválečného světa není reálná. Postupim se díky tomu stala místem, kdy byla nastoupena cesta od válečného spojenectví ke studené válce.

Vůdcové tří velmocí chtěli na konferenci vyřešit zásadní světové problémy, ale jejich zájmy již byly velmi rozdílné. Každá z nich nakonec použila práva veta všude tam, kde měla reálnou moc. Přesto byl vytvořen jistý mechanismus pro řešení německé otázky a v oblasti reparací byl přijat princip, že každá mocnost bude uspokojena ze své okupační zóny v Německu. Jedním z mála dalších bodů, na kterém se velká trojka shodla, byl odsun německých menšin z východoevropských zemí, který tak jako tak v některých případech spontánně probíhal. Výsledkem konference byl i závazek SSSR vstoupit do války proti Japonsku.

Iluze o možnostech spolupráce s komunistickou velmocí přesto ve světě umíraly jen velmi pomalu. Musel přijít až slavný Churchillův projev ve Fultonu v roce 1946 a slavná analýza sovětské politiky od George Kennana v témže roce, které na Západě a především v USA začaly měnit klima. Musela přijít bolševizace východní Evropy, především komunistický převrat v Praze v únoru 1948 a komunistické vítězství v čínské občanské válce o rok později, aby se Západ rozhoupal k tvrdé odpovědi. Dlouhých čtyřicet let trvalo, než jasné uvažování dalšího, intelektuály vysmívaného prezidenta pocházejícího z amerického západu, Ronalda Reagana, konečně ukázalo, že je obávaný sovětský medvěd nahý a že ústupky a kompromisy s ním nikam nevedou.

Postupimská konference, která měla být tečkou za druhou světovou válkou, se stala prologem nové epochy evropských a světových dějin. Ta trvala téměř celou druhou polovinu dvacátého století. Nově se otázky poválečného uspořádání Evropy začaly řešit až po pádu komunismu ve východní Evropě. My jsme dnes aktivními spoluhráči.

Václav Klaus, Večerník Praha, 18.8.2000