Hlavní strana » Články a eseje » Radši fakta než nazlobenost z…

Radši fakta než nazlobenost z dobové atmosféry

Články a eseje, 5. 5. 2000

Před několika dny mi napsal jeden rozhněvaný muž velmi ostrý dopis. Důvodem bylo hlavně to, že se mu nelíbí Poslaneckou sněmovnou nedávno schválený zákaz reklamy na autech taxislužby.

Ve svém dopise hrozí občanskou neposlušností, parlament nazývá zcela nefunkční institucí a nemá daleko pro další silná slova. Do určité míry ho chápu, protože i já tento zákon považuji za špatný. Důvod, že by snad reklama mátla zákazníky, je zcela absurdní a další argumenty nechápu také. Ekonomická újma pro taxikáře může být citelná, a proto se zlobí. Mně – jako ne-taxikářovi – nejvíce vadí to, že se ve jménu údajného veřejného zájmu vymýšlejí nová a nová omezení podnikání. Přitom je jasné, že omezení, která postihují podnikatelský stav (a drobné živnostníky asi nejvíce) se nakonec obrátí proti zákazníkům: v podobě nižší konkurence a vyšších cen.

Pro podobné problémy mohu sáhnout po dalším z dopisů, jakých dostávám každý týden na stůl desítky (většinu bohužel neumím a ani nemohu sám řešit). Majitel cukrárny v pražské Revoluční ulici musel zrušit sezení u stolků, protože mu městská hygienická stanice uložila zřídit zákaznické WC, na které však v maličké cukrárně není místo. Záměr tvůrce takovýchto předpisů i záměr hygienika byl snad ve své podstatě bohulibý: pohodlí zákazníka. Důsledek je ale opačný: stolky zmizely. Pokud kvůli tomu ubude zákazníků, bude muset majitel provozovnu zavřít, takže poškozeni budou i ti, kterým absence nejen WC, ale dokonce ani stolků nevadila.

Proti podobným regulačním ambicím se bojuje velmi těžko, protože proti nám a našim argumentům stojí hradba frází o ochraně občana či zákazníka. Stejné to bylo nedávno při debatě o zákoníku práce, kdy byl za nepřítele zaměstnanců považován každý, kdo se bránil jakýmkoli regulacím, i když neměl na mysli snížení požitků zaměstnanců. Jen uměl lépe domýšlet důsledky, které se i v tomto případě (stejně jako u návštěvníků cukrárny) obracejí zpravidla proti těm, kteří měli být původně chráněni.

Vraťme se ale k našemu rozhněvanému taxikáři. Na jeho dopise byla kromě celkem oprávněné výtky jedna falešná věc. Za příčinu svého problému vidí „společné panování“ ODS a ČSSD. Pod vládou těchto dvou stran prý v naší zemi nastává „konec srandy“, protože se podle něj obě dopouštějí „cíleného útoku“ proti živnostníkům. Taxikář nepochybně čerpal z rozšířeného mediálního obrazu, podle kterého je ODS v této zemi zodpovědná za veškeré zlo, byť by proti němu ve skutečnosti sebevíce bojovala. Kdyby čerpal z reálných dat, musel by jeho pohled vypadat jinak.

ODS byla totiž jediná, která se postavila jak proti dotyčnému ustanovení o zákazu reklamy, tak proti zákonu celému, protože ten obsahoval podobných regulací mnohem více. Hlasování o zákazu reklamy vypadalo takto: ČSSD 73 pro - nikdo proti,  KSČM 23 pro – nikdo proti, KDU-ČSL 18 pro – nikdo proti, US 17 pro – nikdo proti, ODS 3 pro – 55 proti. Hlasování o celém zákonu pak proběhlo takto: ČSSD 73 pro – nikdo proti, KSČM 23 pro – nikdo proti, KDU-ČSL 19 pro – nikdo proti, US 13 pro – 4 proti, ODS nikdo pro – 58 proti. Na nejbližší schůzi bude Poslanecká sněmovna o zákonu hlasovat znovu, protože jej Senát vrátil. Pokud bude hlasování vypadat podobně jako poprvé, bude schválen definitivně a to bez ohledu na odmítavý postoj poslanců ODS.

Je to pořád dokola. Dříve nesla ODS zodpovědnost i za kompromisy, které musela učinit kvůli svým koaličním partnerům, dnes zase může za všechno zlo světa kvůli Opoziční smlouvě. Je to divné. Svaloval snad levicový volič na ČSSD odpovědnost za vládnutí „Klausovy“ vlády v letech 1996-1997, která přitom, jako menšinová, nemohla existovat bez tolerance Zemanovy strany? Bránil tehdy někdo Miloši Zemanovi jít vládě po krku, když přitom sám jako protiváhu tolerance vlády získal kontrolní funkce v Poslanecké sněmovně? Pronásledoval někdo Tošovského vládu za to, že vládla pouze díky důvěře poslanců ČSSD? Mučil někdo stranu lidovou, když spolu s komunisty pomohla vládě prosadit rozpočet na rok 1999 a to za zcela neznámých podmínek? Nic takového jsem nikdy neslyšel.

Zato ODS může za všechno. Přestože je v parlamentu zpravidla jediná, kdo hájí principy svobody jednotlivce a volného trhu (viz třeba zákoník práce nebo onen silniční zákon), přestože podle statistiky o hlasování nejvíce brání socialistickým návrhům současné vlády, zatímco všechny ostatní strany (tvářící se jako „skutečná“ opozice) hlasují se sociálními demokraty mnohem častěji, přesto za všechno může ODS.

Všechny rozhněvané muže i ženy bych moc prosil, aby nepodléhaly dobové mediální atmosféře a aby se pokoušeli hodnotit politiky a politické strany podle toho, co skutečně dělají, co prosazují, jak hlasují, čemu brání. Ale asi je to – právě kvůli této atmosféře – přání nerealistické.

Václav Klaus, Večerník Praha, 5.5.2000