Hlavní strana » Články a eseje » Jeden pohled zdola

Jeden pohled zdola

Články a eseje, 9. 5. 2001

V sobotu jsem při návštěvě Krkonoš strávil téměř dvě hodiny s jedním velmi zemitým, zdravým „selským“ rozumem uvažujícím chatařem zapadlé horské chaty, od níž už opravdu, v nepřeneseném slova smyslu, žádná cesta dál do hor nevede.

Dlouhou dobu mi líčil své každodenní souboje s úřady – se stavebním úřadem, s KRNAPem, s ekologickými dohlížeči, s obecním úřadem, s energetickými závody, atd. Myslím, že má ve velké většině případů pravdu na své straně a já bych to asi viděl stejně jako on. Asi bych se i stejně choval. Stejně jako on se totiž domnívám, že se necitlivými úředními zásahy nic nevylepšuje, že se nijak specificky nechrání ani hory, ani životní prostředí, ani bezpečnost lidí, ani hygiena. Drtivou většinu věcí, které úřady předepisují a vynucují, by každý člověk stejně udělal sám – např. na chatě, kterou vlastní či provozuje. Měl-li by méně kvalitní sociální zařízení než je obecně přijatou normou, hosté by mu tam nejezdili. Zlepšení kvality tohoto zařízení je v jeho zájmu, ne v zájmu nějakého úředníka. Nejvíce ho pobouřilo – a já dobře vím, že kdekoho – přijetí nové, „Špidlovy“ pracovní legislativy, která nesmírně zkomplikovala a zdražila zaměstnávání pracovníků v řadě, zejména menších podniků. Hlavně v oblasti služeb. Víme to absolutně všichni, neví to asi jen sociálně demokratická vláda, která tento zákon předložila a spolu s komunisty a lidovci v parlamentu prosadila.

A tím se dostávám k tomu hlavnímu, co bych chtěl říci. Pan chatař mi řekl zhruba toto: „To jsou reálné věci a reálné problémy. A vy se tam – myšleno vy, politici – pořád jen hádáte!“. Já jsem se mu snažil vysvětlit, že se sice hádáme, ale že se hádáme právě o tyto jeho věci, i když to tak leckdy nevypadá, resp. i když mu to média předávají poněkud jinak. Ve skutečnosti je celý politický spor vždy a všude právě o tom. V desítkách či stovkách hlasování se v parlamentu vede spor právě o těchto „jeho“ věcech, které jsou samozřejmě věcmi nás všech. Politika je jen a jedině o takovýchto maličkostech. Musí mít dva jeho pracovníci v kuchyni povinně po čtyřech hodinách přestávku na práci? Nemají-li ji, má být jako zaměstnavatel trestán za porušení zákona? Může si na svém vlastním pozemku postavit přenosný dětský lyžařský vlek? Smí po něm úředník KRNAPu chtít, aby na zbytečně uzavřené turistické cestě, kterou nabízí opravit a zpřístupnit na své vlastní náklady, ještě postavil na pozemku státu chemické (suché) záchody? Atd., atd. Ubezpečil jsem ho, že je politika právě o tom.

Někteří politici si myslí, že to úřady mají dělat, jiní si myslí, že to dělat nemají. A podle toho v parlamentu hlasují tak, jak hlasují. Agentura STEM nedávno udělala průzkum, který podle mého názoru jasně prokazuje diametrální rozdíly pohledu voličů jednotlivých stran na různé věci. Otázek bylo více, ale všechny dopadly zhruba stejně. Velmi průkazná byla např. tato: Mají být pro bohatší vyšší daně, aby měl stát více peněz na přerozdělování? Voličů ODS na tuto otázku odpovědělo kladně jen 32%, zatímco na ni kladně odpovědělo 51% voličů Unie svobody! Zajímavé je – pro někoho asi překvapivé – prohození pořadí KDU-ČSL a ČSSD. Kladně na ni odpovědělo 69% voličů ČSSD, ale 71% voličů KDU-ČSL, což mimo jiné leccos vypovídá o údajné pravicovosti naší lidové strany (a opakuji, že jsem tento průzkum neorganizoval, jen se zamýšlím nad jeho výsledky). Podle očekávání na tuto otázku kladně odpovědělo 85% voličů KSČM, i když bych v tomto případě očekával spíše 100%. (Ve stejném průzkumu s vývojem příjmových a majetkových rozdílů ve společnosti po listopadu 1989 vyjádřilo souhlas 11% voličů KSČM – tedy opět ne 0% a jen 24% voličů KDU-ČSL oproti 26% ČSSD. Voliči Unie svobody řekli ano v 54%, voliči ODS v 64%.)

Hádání politiků je vždycky „hádáním“ o každodenních věcech občanů země. A z více než desetiletého pobytu v parlamentu mohu říci, že se o ony každodenní problémy občanů většinou více přou poslanci méně viditelní, než ti, které vidíte v kotlích, gilotinách, peříčkách, saunách a podobných pořadech. Ale to už snad občané vědí.

Václav Klaus, 9.5.2001