Hlavní strana » Články a eseje » Na okraj jedné konference v…

Na okraj jedné konference v Monte Carlu

Články a eseje, 4. 5. 2001

Koncem dubna se v malebném prostředí Monackého knížectví, pár kroků od proslulého casina, konala mezinárodní konference, věnovaná problematice ekonomické  kriminality. Vystoupilo na ní více než 200 řečníků ze všech kontinentů – nejen ministrů spravedlnosti, generálních prokurátorů a šéfů speciálních jednotek pro boj s překupníky drog, ale i obecných politiků, akademiků a novinářů.

Nechci psát o svém příspěvku, ve kterém jsem se snažil rozptýlit některé mýty ohledně korupce, klientelismu a favoritismu v transitivních ekonomikách a poukázat na dočasný charakter těchto jevů ve spojitosti s neopakovatelným, jednorázovým procesem privatizace celé ekonomiky – při vědomí komplikací, které se objevují při každém jednotlivém případě privatizace kdekoli ve světě, i ve vyspělé západní Evropě. (Uživatelům internetu sděluji, že si můj projev mohou přečíst v angličtině na www.klaus.cz, stejně jako všechny mé texty a projevy.)

Spíše mi jde o předání mého celkového pocitu z této konference. Většina účastníků bere tento problém nesmírně vážně a ve svých funkcích se snaží udělat maximum pro to, aby bylo ekonomické kriminality co nejméně a aby byla náležitě trestána. Bohužel jsou však i tací, kteří z toho chtějí vytloukat politický kapitál pro sebe sama a kteří dávají až příliš na odiv svou morálku a svou mravní dokonalost bez skutečného zájmu o podstatu tohoto problému. Vidím to v několika rovinách.

První z nich je vytváření dojmu, že ekonomická kriminalita (korupce, daňové úniky, praní špinavých peněz) je jevem nezralého, nevyspělého, rozvojového světa a nikoli světa vyspělého. To považuji za mimořádně falešné a za příliš povýšenecké a poučovatelské. Vystupují-li na konferenci jeden po druhém speciální prokurátoři Ženevy, Lichtenštejnska a Monaca, je přece evidentní, že těmito místy prochází daleko více zvláštních či sporných peněz, než je celý HDP České republiky.

Druhou z nich je neodlišování nabídkové a poptávkové strany ekonomické kriminality. Šéf jednotky pro boj s drogami v Kolumbii téměř prosil o přijetí společné zodpovědnosti a o nesvádění všeho na Kolumbii. Kdyby v USA nebyla poptávka po drogách z Kolumbie, nebyla by ani žádná nabídka drog, kolem drog by se netočilo tolik peněz, v Kolumbii by se pěstovala káva, atd. Ekonom ve mně ví, že každá poptávka vyvolává nabídku. Jsou-li lidé ochotni platit vysokou cenu, nabídka se vždycky najde. S moralizováním to nemá nic společného.

Má to spíše něco společného s ideologií. Třetí dimenzi tohoto problému vidím v ideologických námitkách proti trhu, penězům, bohatství, úspěchu. Nezapomenu na jednoho holandského profesora, který se při recepci na terase budovy monacké vlády díval spolu se mnou na jachty, zakotvené v přístavu, a říkal: „to jsou všechno důsledky kriminálních peněz“. Velmi mu přizvukovala ředitelka jednoho washingtonského institutu pro zkoumání ekonomické kriminality, pro kterou – jak se ukázalo – velké peníze rovná se špinavé peníze. Spolu se mnou proti tomu protestovali generální prokurátorka Panamy, předseda parlamentu v Alžírsku i ministr spravedlnosti v Abu Dhabi. Zdá se mi, že se – nejen u nás – až příliš jednoduše spojuje ekonomický úspěch s nefér chováním (stejně jako Zeman a Špidla spojují ekonomický neúspěch s tunelováním).

Čtvrtý problém vidím v úsilí byrokratů a moralistů převést celý tento problém do sféry mezinárodních institucí a řešit ho nadnárodně, což znamená s nemalou necitlivostí, s apriorními odsudky, s povrchní znalostí reality. Velký problém vidím v nedostatku seriózních dat a v opírání se o „zaručeně pravé“ informace, šuškané v lobby barech luxusních hotelů, které však s realitou obvykle mívají jen velmi málo společného. Velký protest se na konferenci zdvihl proti myšlence vytvořit v Bruselu „evaluační agenturu“, která by nás všechny hodnotila a posuzovala. I já jsem namítal proti dělení rodu homo sapiens na evaluované a evalující, na hodnocené a hodnotící. To už jsme si za komunismu vyzkoušeli, a proto jsme na to tak citliví.

Konference to byla moc zajímavá a ukázala snad všem, že se jedná o věci, které se nesmí trivializovat a které je možné pochopit (a bojovat s nimi) jinými postupy než laciným moralizováním. Návrh vytvořit kodex business etiky mi připomíná pokus uzákonit křesťanské desatero a myslet si, že se tím v lidské společnosti všechno vyřeší.

Václav Klaus, 2.5.2001