Hlavní strana » Články a eseje » Mrakodrapy na Pankráci: a…

Mrakodrapy na Pankráci: a proč ne?

Články a eseje, 31. 10. 2001

Nechci si hrát na urbanistu či architekta. Nicméně mě tento problém zajímá jako modelový problém společenský i jako problém života města, ve kterém od svého narození žiji.

Jsem rád, že dostavba Pankrácké pláně prochází pozornou, fundovanou i veřejnou debatou. Jen se obávám, aby se při ní nesetřel rozdíl mezi veřejnou (státní, obecní) stránkou věci a stránkou ryze soukromou, věcnou, podnikatelskou.

Nemyslím, že by měla probíhat referenda a hlasování ve všech případech, kdy si soukromý investor chce postavit objekt, který zasáhne do charakteru výstavby. Takový externalitní efekt má totiž každá stavba. Města, která dnes obdivujeme, daleko častěji vznikla spontánní iniciativou jednotlivých stavebníků než moudrým rozvojovým plánem. I v případě Nového Města či Vinohrad veřejná sféra rozhodovala spíše o půdorysech, stavebních čarách než o tvarech průčelí či o siluetě jednotlivých staveb.

         Myšlenka seskupení výškových budov na Pankráci mě nijak neprovokuje. Současnou podobu však vidím jako ne zcela logickou a vyváženou, protože vznikala v dobách socialistického urbanismu v kombinaci s náhodně prosazenými úkroky v podobě dnešních dominant.

Vůbec si myslím, že by vertikální členění horizontu Prahy nemělo skončit u aktivit starých sto let. Nechápu puristický přístup, který ořízl původní záměr stavby hotelu Four Seasons či nového objektu v dolní části Václavského náměstí. I dnešní doba nejenom může, ale i musí přispět svými dominantami. Naopak se mi zdá, že tento purismus vede k tomu, že silueta některých čtvrtí pouze kopíruje přirozený reliéf. K tomu si připočtěme lineární hradby sídlišť a výsledkem  je naprostá převaha horizontálních linií nad vertikálním členěním.

         Nemyslím si ale, že by v Praze měla nutně vzniknou umělá čtvrť typu Défense v Paříži. Nemyslím, že bychom si všichni měli sednout na Hradčany či Žižkovskou věž a odtamtud zkoumat, které panorama bude lépe vypadat. Nechci město modelovat.

Své musí sehrát i potřeba potenciálních investorů, jejich možnosti a také třeba cena pozemků. Vždyť ta je hlavním důvodem existence výškových staveb. Především se starejme, aby se mohli stavebníci rozhodovat podle racionálních argumentů a budoucího užitku staveb a ne podle přání plánovačů tváře města.

         Chápu, že po atentátu  na Manhattanu vzrostou nároky na bezpečnostní zajištění výškových staveb. Vím, že i veřejné mínění nebude jistou dobu zrovna vřele podporovat stavbu nových mrakodrapů. Přál bych si ale, aby ani tato tragédie nezabránila nepředpojatým úvahám o budoucnosti našeho krásného města.

Článek Václava Klause napsaný na požádání časopisu Architekt pro jeho listopadové číslo.