Hlavní strana » Články a eseje » Co je to ta globalizace?

Co je to ta globalizace?

Články a eseje, 6. 9. 2001

Byl jsem pozván promluvit tento víkend na velmi reprezentativně obsazené konferenci v italské Florencii na téma: Globalizace – klady a zápory. Nechci předstírat, že mohu autoritativně prohlásit, že vím, co slovo globalizace znamená, ale asi se shodneme, že jsme v posledních letech či desetiletích svědky narůstající internacionalizace mnoha lidských aktivit.

To bylo způsobeno jak vývojem techniky (zejména informační a dopravní), tak celosvětovou liberalizací a deregulací, ke které došlo díky příznivé atmosféře vzniklé po pádu komunismu. Samo slovo globalizace je přesto poměrně vágním a málo definovaným pojmem, ale právě o to snadněji bývá používáno.

Fandí mu ti progresivní (cokoli to slovo naznačuje), otevření, flexibilní, dopředu se dívající. Nemají ho rádi ti, kteří se bojí nových věcí, kteří se brání změnám, kteří dávají přednost starému, vyzkoušenému, nic nového od nich nevyžadujícímu, tudíž lidé pohodlní, uvelebení ve svých pozicích, které si právě proto pečlivě střeží.

Internacionalizace lidských aktivit v průběhu lidských dějin není žádnou novinkou, ale dlouhodobým evolučním procesem, který se občas zrychluje či zpomaluje, ale který jde stále kupředu. Není pravda, že ho v poslední době způsobily některé mezinárodní instituce či bohaté a vyspělé země. Je to spontánní proces, není to ničí politika. Je daleko více tlačen vpřed soukromým zájmem, tedy zdola, než veřejným úsilím, shora.

Není pravda ani to, že má jenom klady a že po něm zůstávají jenom vítězové. A také není pravda, že probíhá zcela hladce a výlučně jednosměrně. I o globalizaci navíc platí to, co řekl v roce 1936 rakouský filosof Ludwig Wittgenstein o pokroku: „Typické pro pokrok je to, že vypadá daleko větší, než jaký ve skutečnosti je.“

Dnešní svět je určitě více globalizován či integrován než svět včerejší, ale přesto není více homogenní. Vede globalizace k větší homogenitě či naopak – jak říkají demonstrující odpůrci globalizace – vede k větším rozdílům mezi bohatými a chudými, mezi vyspělými a nevyspělými, mezi moderními a zaostalými? Jsem přesvědčen, že otevírání se, liberalizace a deregulace jsou pro lidstvo jako celek prospěšné a blahodárné. Nemyslím si však, že je vynucování nejrůznějších náročných a nákladných standardů, standardů sociálních, ekologických, pracovních, bezpečnostních, zdravotních, atd. – tedy standardů, ke kterým země logicky a přirozeně dospívají až v jisté fázi svého vývoje tam, kde pro to podmínky nejsou, cestou, jak rozdíly snižovat. Je to - přesně naopak -  cestou, jak chránit a bránit existující výsady, rozdíly a dobyté pozice. Mám proto strach, že to může dnešní rozdíly ve světě spíše zvětšovat než zmenšovat. Ostatně, i o tom je dnešní spor v Evropě ohledně vnucování bruselských standardů budoucím členským zemím.

Globalizace nepochybně podkopává tradiční (a ať mi nikdo neříká, že jen  dvě století existující) národní stát. Já neumím sdílet dnešní módní multikulturální ideologii, které tvrdí, že je národ zbytečný a že stačí, abychom byli pouhým „seskupením lidí“, kde je důraz kladen spíše na rozdílnost než na pocit společného sdílení problémů (i radostí) na základě společné historie a osudu. Proto se z toho nemohu radovat.

Globalizace také určitě nepřinese universální harmonii a určitě nebude znamenat  konec historie, tedy konec sporů, střetů, konfliktů názorů (či ideologií). Přinese nám  ale více nebo méně svobody? Obvykle se říká, že více, protože nesmírně oslabuje totalitární či autoritativní režimy, ale já tento optimismus plně nesdílím. Mám strach, že globalizace nebude znamenat vítězství kapitalismu, parlamentní demokracie a svobodných trhů. Hrozí, že bude znamenat vítězství občanské společnosti a komunitarismu, třetích cest, korporativismu, enviromentalismu a podobných „ismů“, vedoucích nás úplně někam jinam.

Globalizaci jistě nejde zastavovat a také na to nikdo nemá sílu. Naštěstí ani demonstranti v Seattlu, Praze či Janově, ani ideologové, kteří stojí za nimi. Ale musíme dělat něco pro ni – musíme obhajovat svobodný obchod, bojovat s protekcionismem a chtít, aby v ekonomickém rozvoji země dostali šanci i domácí účastníci, nejenom ti zvenku. Ale to bude věčný spor.

Václav Klaus, 2.9.2001