Hlavní strana » Články a eseje » Další fáze dramatu kolem IPB

Další fáze dramatu kolem IPB

Články a eseje, 1. 2. 2001

V poslední době se v našich médiích objevila velmi nebezpečná formulace, kterou novinářům podsunuli někteří naši vládní a bankovní politici: účet po zkrachovalé IPB. Pro naši neinformovanou či málo informovanou veřejnost je to velmi důležitý posun celé věci. Dnes už si netroufnou, aby opakovali to, co nám říkali loni v červnu. Dnes už nemohou říkat, že jsou naše odhady nákladů loňské skandální akce ministerstva financí, centrální banky a ČSOB nesmyslné a nadsazené.

Jak se dnes ukazuje, nadsazené nejsou. Proto se snaží pojmenovat celou věc jinak. Je však třeba trvat na tom, že IPB nezkrachovala. Měla ekonomické problémy, stejně jako je měly naše další banky. Bylo to:

-          částečně důsledkem problémů transformace naší země jako celku;

-          částečně důsledkem vlastních rozhodnutí managementu a kvality úředníků této banky;

-          částečně však i důsledkem velmi nepříznivých podmínek v našem bankovnictví,  dramaticky zesílených měnovou krizí roku 1997 a způsobem jejího řešení naší centrální bankou.

Vážná debata o relativní váze těchto jednotlivých vlivů by byla velmi potřebná, ale i to se týká všech našich bank. Rozdíl od jiných bank by se však našel: ostatním stát pomohl. IPB stát nepomohl. V této argumentaci mi teď nejde o to, zda považuji státní pomoc bankám v určitých chvílích za správnou (spíše nepovažuji), jen říkám, že jiné banky takovou pomoc od státu dostaly.

Ještě koncem roku 1999 oficiální audity, prováděné seriózní auditní firmou, nenaznačovaly ohledně IPB nic mimořádného. Ke zlomu došlo až na jaře loňského roku, kdy se v médiích začaly šířit zvěsti, které by poškodily i mnohem silnější banku. Všichni jsme to tehdy viděli a slyšeli. Člověk nutně došel k závěru, že tuto kampaň kdosi živil. Kdosi, kdo na ní mohl vydělat. A dnes je naprosto evidentní, že na ní nakonec někdo opravdu vydělal. Daňoví poplatníci to však nebyli!

Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny toho zatím – jak se zdá – mnoho nevyšetřila. Jasné ale je, že celá tato akce bleskového znárodnění banky (za pomoci po zuby ozbrojeného komanda) i její následné, stejně bleskurychlé víkendové předání do rukou jednoho z jejích hlavních konkurentů byla dopředu naplánovaná a že při ní státní orgány – vědomě či nevědomě – sledovaly zájmy jedné soukromé firmy.

Ani to však nebylo všechno. Nešlo totiž „jen“ o předání jedné soukromé firmy do rukou druhé. Již loni jsem říkal, že pánové z ČSOB spolu s IPB dostali od ministra Mertlíka i klíče od státní pokladny. Teprve nyní přichází účtování a účet se nejmenuje „dluhy zkrachovalé IPB“, ale „cena předání IPB jedné soukromé firmě pomocí státu“.

Od ministra Grosse jsme tuto neděli mohli slyšet v televizi, že tento účet je přijatelný, protože jiné varianty řešení mohly přinést ztráty ještě větší, což prostě není pravda. Když jsme v červnu roku 2000 odhadovali cifru, kterou si ČSOB napíše na bianco šek vystavený vládou, na 100 mld. korun, nikdo tomu nevěřil. Teď je to 180 mld. korun. Prý to však nebude pro daňové poplatníky znamenat ztrátu ve stejné výši, protože část ztrát vyváží aktiva, která budou z ČSOB (dříve IPB) přenesena na Konsolidační banku. To je pravda, ale trvám na tom, že jsou po ročním fungování ČSOB tato aktiva výrazně nižší, než jaká by byla loni na jaře. To, že je hrubá ztráta vždy zmenšena případnými aktivy, je samozřejmostí. Proč však vláda neuváděla a neuvádí stejný argument i u vlastních katastrofických scénářů případného pádu IPB? Ministr vnitra na to také zapomněl a proto tvrdil, že by stát musel při pádu IPB vkladatelům vyplatit 140 mld. korun.

Znovu opakuji, že IPB nezkrachovala. Vládní činitelé úmyslně zamlčují jiné scénáře, ve kterých se tehdy mluvilo jen o zlomku částky, o které nyní mluví vládní činitelé. Tehdy byla řeč o zhruba 30 miliardách – a i to se vládě Miloše Zemana zdálo naprosto neúnosné. O několik měsíců později, jako jedinou alternativu své pochybné operace, vidí krach banky a plošnou výplatu všech vkladů.

Ministr vnitra, nepochybně instruován svými vládními kolegy, mluvil o dalších 60 miliardách, které prý hrozily z propadu HDP (velmi svérázný odhad!) a o poškození firem navázaných na IPB ve výši dalších 10-50 mld. Nechme stranou kvalitu těchto výpočtů. Spíše se ptejme, zda pohlcení IPB malou a nezkušenou ČSOB nevyvolalo stejné nebo ještě větší vedlejší náklady? Copak například tisíce zaměstnanců podniků, najednou odřízlých od finančních zdrojů, nevidí tyto vedlejší ztráty?

Asistence státu při pohlcení IPB konkurenty z ČSOB byla nezodpovědnou akcí s obrovskými náklady. Říkali jsme to hned od počátku. Když nyní dochází na naše slova, vládní představitelé se snaží veřejnosti podsunout novou legendu. A spolu s tím se rozhodli na středečním zasedání vlády, že smlouvy s ČSOB neodtajní. To říká vše. Veřejnost by si to však neměla nechat líbit.

Václav Klaus, 1.2.2001