Hlavní strana » Články a eseje » Předčasné volby nechceme, ale…

Předčasné volby nechceme, ale nebojíme se jich

Články a eseje, 21. 1. 2000

Naši oponenti na nás v posledních dnech útočí ze všech možných i nemožných stran, ale hlavně jde o dvě věci. Jednou z nich je obviňování nás ze zákulisní politiky, druhou pak vyhrožování nám předčasnými volbami. V obou případech se netrefují do černého. Je to všechno poněkud jinak.         

Nikdy jsme to nebyli my, kdo obcházel veřejnost a základní demokratické mechanismy. Nikdy jsme politiku nedělali v kavárnách či na jiných nestandardních místech a nikdy jsme ji také nedělali cestou nepsaných kuloárních dohod. S našimi politickými kroky jistě může leckdo nesouhlasit (a právě o tom je demokracie), ale každý by měl uznat, že mají vždy čitelnou a otevřenou podobu. Čitelnou i proto, že v drtivé většině případů mívají formu dokumentů psaných na papíře.

Hlasu veřejnosti se tedy nejen nebojíme, ale svou politiku na hlasu veřejnosti stavíme. Právě proto z žádných voleb, ani předčasných strach nemáme. Jistě by se mohly – za jistých okolností – stát i pro nás možným východiskem. (Zejména by to bylo tehdy, kdyby se někdo v dnešní situaci příliš pohodlně uvelebil, nebo tehdy, zesílilo-li by – stejně jako před dvěma lety – nebezpečí, že se někdo pokouší radikálně měnit politickou scénu bez hlasů voličů.) Naše politická scéna je ve svém teprve desetiletém věku velmi mladá a zpětnou vazbu voličů a politiků pro své zrání strašně moc potřebuje. Z tohoto hlediska by  jisté vystřízlivění některých z nás mohly přivodit i volby, které by skončily bez průkazných výsledků ohledně možnosti vytvořit silnou většinovou vládu. V tom by nám právě teď asi moc nepomohly.

Bez příkras a záludností však říkám, že pro nás předčasné volby dnes výhodné nejsou a jedním dechem dodávám, že nejsou výhodné ani pro naši zemi jako celek – jak z důvodů vnitropolitických a vnitroekonomických, tak z důvodů našeho úsilí o vstup do Evropské unie v první vlně rozšiřování. Naše země – ve své dnešní, velmi chatrné hospodářské situaci – potřebuje alespoň základní politickou stabilitu a stejně tak potřebuje, a to už letos, lepší posudek Evropské komise. A to my dobře víme, na rozdíl od těch, kteří hrají výlučně svou úzkou stranickou hru.

Jako nebezpečné cítíme také to, že by předčasné volby mohly ohrozit naši poměrně přehledně uspořádanou politickou scénu, ve které jsou – jdeme-li od leva do prava – jasně vymezení komunisté, socialisté, lidovci, unionisté (ti jsou však nejméně zřetelní) a ODS. Mohly by nás vrátit o deset let zpět, mohly by nás vrátit na samotný počátek naší demokratické éry. Mohly by nás vrátit do nepřehledné situace Občanských fór či hnutí, do politiky založené na domlouvání se vyvolených jedinců na hradech, lípách, dřevíčích či amáliích. Mohly by nás zásadně otočit doleva, na což bývá často zapomínáno. Výrazně levicové, neliberální, kýčovitě moralizující, realitou nepoučené společenství Vl. Ježka, M. Pajerové, Vl. Mlynáře, M. Mejstříka, M. Lobkowicze, C. Svobody, T. Halíka, J. Peheho a jim podobných je pro naši zemi snad ještě větším nebezpečím než dnešní sociální demokraté.

Za současného rozložení politických sil ve sněmovně vidím jako největší levicové nebezpečí možnost vzniku menšinové vlády sociálních demokratů s lidovci (s tichou podporou komunistů). Takové vlády bych se bál a jejímu vzniku chceme za – pro nás pokud možno přijatelnou – cenu zabránit. Za každý lidský čin se však něčím platí a to se týká jak jednotlivců, tak politických stran. Kdo nechce platit nic, nemůže ani nic získat.

Mediální komentátoři a spolu s nimi ti politikové, kteří se – a to jen a jedině svou vlastní vinou – nezúčastňují dnes probíhajících politických jednání, se předhánějí v osočování ODS a většinou to dělají na základě naprostých smyšlenek. Nevím přesně proč. Buď se opravdu „pouze“ mýlí, protože u toho nebyli a správné informace nemají, nebo provádějí onu desinterpretaci záměrně. Myslím, že platí spíše to druhé, protože tomu odpovídá viditelná křečovitost a nepřesvědčivost jejich chování. Bohužel nás viní z úmyslů, které jsou jiné než ty skutečné. Vím, že nám dá ještě moc práce, než vysvětlíme, jak to opravdu je.

Václav Klaus, Večerník Praha, 21.1.2000