Hlavní strana » Články a eseje » Izolovaný čin nebo vršíček…

Izolovaný čin nebo vršíček ledovce?

Články a eseje, 20. 9. 2001

Když jsem v nedělní Sedmičce na Nově diskutoval s naším ministrem zahraničí o barbarském teroristickém útoku na Ameriku, v mnohém jsme zastávali stejný či velmi blízký názor. Nesouhlas s názorem druhého se projevil jen (či hlavně) až v debatě o příčinách tohoto útoku.

O příčinách toho, co se stalo, o příčinách nikoli konkrétních a bezprostředních, ale zásadních a systémových se spory vedou dnes a vést se budou pravděpodobně ještě dlouho. Jedno je však jisté: šlo o výraz hlubokého, fundamentálního a nesmiřitelného střetu dvou základních pohledů na soudobý svět. Na straně jedné se jedná o důraz na více méně individuální jev terorismu téměř šílených, z „normální“ lidské společnosti se vymykajících lidí (záměrně používám množné číslo, abych naznačil jak možnost opakování, tak nesporný fakt nemalého zázemí teroristů), na straně druhé stojí ti, kteří události 11. září považují sice též za extrémní a šílený, nicméně za logický, do jistého celku zapadající čin, který odráží určitý způsob myšlení a pohledu na svět. Neboli, je to jev nikoli individuální, nýbrž skupinový a kolektivní. Je  produktem více méně zřejmé, dobře popsatelné ideologie.

První pohled či postoj je podle mého názoru velmi pohodlný a od nikoho z nás nic nežádající. To, co se 11. září stalo, byla výjimka, extrém. Zodpovědnost mají zpravodajské služby, kontrola letišť, speciálně školení bodyguardi, apod. Tohoto zploštění problému bych se však velmi obával, protože postihuje – sám o sobě oprávněně – jen malou část celého problému. Jde nepochybně o daleko více. Jsem přesvědčen o tom, že hrůzný čin v Americe je „jen“ pokračováním boje s lidskou svobodou, s trhem, s kapitalismem, s demokracií, s technickým pokrokem, se soudobou civilizací, který je předváděn dnes a denně v úplně jiných, daleko méně dramatických formách – a to i u nás doma.

Pálení amerických vlajek, rozbíjení výkladních skříní MacDonaldů, nepokora vůči základním institucím státu a společnosti, znevažování úspěchu, výkonu, majetku, bohatství, trivializace příčin úspěchu, výklad úspěchu jednoho jako příčiny neúspěchu druhého, nedávná konference v jihoafrickém Durbanu, interpretování bohatství Západu jako důsledek využívání či vykořisťování zbytku světa (a tím udržování tamní chudoby), velmi selektivní kritika soudobé civilizace, konzumní společnosti a moderní techniky (ač pohodlné využívání jejich plodů), to všechno jsou věci, které mají s útokem na New York a Washington přímou souvislost.

Pánové Kohák, Štampach, Hanák, Patočka a další to všechno jistě také vědí velmi dobře a navíc své názory – opakovaně vyjadřované v posledním týdnu – nijak neskrývají, spíše se jimi chlubí. Chtějí moderní život, ale bez zpupných mrakodrapů, chtějí svobodu, ale bez institucí, které ji chrání, chtějí svítit, topit, chladit a používat spousty dalších nejrůznějších elektrických přístrojů, ale bez elektráren, chtějí cestovat, ale bez obrovské spotřeby energie, kterou letadla nezbytně potřebují, chtějí si kupovat, co si oni sami přejí a vyberou, ale bez svobody výběru pro ostatní. Zoufají si, že jim většina světa nenaslouchá a že je nenásleduje a proto chtějí nějakou přímou akci, která by pohnula světem, která by ho vyburcovala z jeho dnešní letargie. Mám strach, že takovou akci minulý týden dostali a jenom se nám to už dnes bojí říci, stejně jako se nám to bojí říci přímí pachatelé tohoto barbarského útoku. Tragické je, že oni na tom budou vydělávat, že oni budou zváni do televizí, že oni budou psát články a knihy, ve kterých budou tvrdit hlavně to, že si o to Amerika koledovala.

Proto bych chtěl obrátit pozornost nás všech nejen na muslimský svět, ale i na soudobé bojovníky s Amerikou mezi námi.

Václav Klaus, 20.9.2001