Hlavní strana » Články a eseje » Sociální pojišťovna – jde o…

Sociální pojišťovna – jde o příliš mnoho

Články a eseje, 23. 5. 2001

Poslanecká sněmovna minulý týden – přes velké protesty pravice – propustila do dalšího projednávání Špidlův zákon o tzv. Sociální pojišťovně. Ti, kdo pro něj zvedli ruku, to možná cítí jako své vítězství a jako důkaz své síly, ale není tomu tak. Vznikem této instituce by nevyhrál nikdo a prohráli bychom všichni.

Projekt Sociální pojišťovny je krokem do prázdna, navíc velmi drahým. Toto hodnocení ale platí jen v tom případě, že si jeho autoři plně neuvědomují, o co ve skutečnosti jde. Spíše si to však uvědomují velmi dobře. Je vysoce pravděpodobné, že máme co činit s velmi rafinovaným pokusem o skryté předurčení budoucí změny systému penzijního zabezpečení. Zřízením Sociální pojišťovny by byla celá řada možných a slibných alternativ jak náš systém reformovat vyloučena. K diskusi o budoucnosti penzijního systému se musíme dostat co nejdříve. Může se ale stát, že si o některých variantách budeme povídat už jen teoreticky, protože cesta k nim bude trvale znemožněna. A právě to pan ministr Špidla asi chce.

Zřízení Sociální pojišťovny by zcela jistě nevedlo ke změně stávajícího penzijního systému. Vedlo by k jeho nesmírně riskantní konzervaci. Nijak se to totiž nedotýká nepříznivého finančního vývoje našeho penzijního systému a některé nové náklady by to dokonce přidalo. Dodržet finanční rovnováhu tohoto systému bez masivních dotací ze státního rozpočtu by v budoucnu nebylo možné.

Sociální pojišťovna by se stala dalším neproduktivním a nebezpečným veřejnoprávním hybridem, který by hospodařil s obrovským objemem veřejných finančních prostředků, ale bez skutečné veřejné kontroly. Stát by i nadále nesl plnou garanci za vyplácení starobních důchodů, avšak bez faktické možnosti ovlivňovat hospodaření instituce, která je vyplácí. Konečným plátcem by zůstal stát, nikoli Sociální pojišťovna. Vznikla by téměř ideální instituce pro ty, kdo v ní budou vládnout. Není totiž nic lákavějšího než rozhodovat o cizích penězích, aniž by jejich majitel – plátce příspěvků do penzijního systému – do tohoto rozhodování mohl mluvit.

U zavádění Sociální pojišťovny jde navíc o metodu, jak do důchodového systému – pod záminkou institucionální či organizační změny – potichu přidat finanční prostředky z kapes daňových poplatníků poté, co se vládě nepodařilo přímo zvýšit pojistné. Nevím, kde na to při dnešní schodkovosti rozpočtu vláda vezme. Je to v každém případě cesta k dalšímu zvýšení mandatorních výdajů státu. Slova o oddělení penzijního systému od státního rozpočtu a o „veřejnoprávnosti“ Sociální pojišťovny jsou jen líbivou hrou, která má zakrýt, že půjde i nadále o součást systému veřejných financí.

Mělo by to však i obecnější důsledky. Zřízením Sociální pojišťovny by byl porušen občanský princip, který je základem naší Ústavy, neboť pojišťovna má být podle Špidlova návrhu spravována orgány ustanovenými na tripartitním základě. To by znamenalo další významné nakročení naší země ke korporativisticko-syndikalistickému uspořádání společnosti. Základní demokratické principy je třeba před touto jejich plíživou erozí – navrhovanou socialisty – bránit.

Nepodstatné není ani to, že by Sociální pojišťovna nevedla ke zjednodušení administrativy. Veškeré cíle, pro které by měla být zřizována, lze bez problémů realizovat i za současného právního a institucionálního stavu. Občané by měli zřízením nové instituce s administrativně-technickou stránkou věci více, nikoli méně práce.

Přál bych si, aby další projednávání tohoto návrhu přihlédlo k těmto věcným argumentům. Pokud si někdo bere zrovna Sociální pojišťovnu za symbol demonstrace své síly, pak si nevybral dobré téma. Pokud ale někdo netuší, o co jde, pak je to ještě horší. Jde o příliš mnoho, než abychom to směli podcenit.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 23.5.2001