Hlavní strana » Články a eseje » Vzdělání a populismus

Vzdělání a populismus

Články a eseje, 15. 12. 2000

V poslední době, ale moc odlišné to nebylo v celém polistopadovém období, se opakuje stále stejná věc. Určití lidé se zmocní jedné banální, nikým nezpochybňované myšlenky, prohlásí ji za svůj vlastní objev, vymyslí si její odpůrce a pak s nimi – z pozice nadřazenosti pokroku (proti tmářství) – vedou nesmiřitelný boj. Těchto hrdinných bojovníků je celá řada, ale svými nedávnými mediálními vystoupeními si mezi nimi vybojoval zvláštní místo jeden rektor jedné brněnské univerzity.

Poslední myšlenkou tohoto typu je teze o tom, že vzdělání je dobrou věcí, že máme být vzděláni co nejvíce a že těch vzdělaných má být co nejvíce. Doprovodnou tezí bývá myšlenka, že čím více se dá do vzdělání peněz, tím lépe – s představou, že má jít o peníze státu (čili všech daňových poplatníků) a nikoli vzdělávajících se jednotlivců a že mají tyto peníze jít převážně na vysoké školství.

S touto „objevnou“ tezí sebemenší problém nemám a navíc se – troufám si říci – podle ní sám celý život řídím. Den, ve kterém nepřečtu nějaký „vzdělávací“ text, nepodtrhávám si v něm, nedělám si z něj výpisky, považuji za den špatný a jsem z toho nervózní. Přál bych si, aby tak postupovali i ostatní. Nezastávám však žádný l´art pour l´artismus. Nejde a jít nemůže jen o vzdělání samotné. Nejde jen o to vědět, je třeba ono vědění i používat a to vyžaduje dvě základní věci: možnost vzdělání použít a motivaci ho použít. To už tak triviální není. Nedávno jsem si povšiml, že i Rudiger Dornbusch napsal, že „vzdělání je zbytečné, je-li v hlavách lidí, kteří postrádají jak motivaci, tak příležitost“.

Poměrně jednoduché je to v kapitalismu, který je systémem otevřených příležitostí, s možností vzdělání použít. Takový systém tu už máme. Méně jednoduché je to jak s motivací vzdělávat se, tak s motivací vzdělání užívat. Vůbec si nejsem jist, zda motivaci vzdělávat se zvyšuje bezplatné vzdělání, vzdělání chápané jako nárok, vzdělání pojímané převážně jen jako formální předpoklad zaměstnání. Spíše si myslím opak. Stejně tak platí, že vzdělání je „jen“ nutné východisko. Nic více a nic méně. Efekt pro jedince i pro nás ostatní (ze vzdělaného jedince) je až v chování a jednání tohoto jedince po ukončení vzdělání, není ve vzdělání samotném. Člověk se svým vzděláním navíc musí trefit do poptávky právě po tomto svém vzdělání. Nabízet své vzdělání samo o sobě nestačí. I u nůžek je třeba, aby se setkaly jejich obě části – jenom jedna z nich, ať je sebeostřejší, nestačí. Tvářit se populisticky tak, že je přínosem samo absolvování vzdělání, akceptovat proto nemohu.

U nás se navíc v poslední době hrají s daty o vzdělanosti podivné hry. Ta jsou záměrně pootáčena tak, aby se mohlo pateticky mluvit o naší malé vzdělanosti a aby se mohlo žádat od státu více peněz. Potvrzuje se, že někteří lidé správná data nechtějí, protože by při jejich znalosti museli opustit svou, tolik hýčkanou vizi přicházející apokalypsy. V této své vizi se pěkně uvelebili a pohodlně z ní vyslovují svá moudra. Není to ani morální, ani intelektuálně obhajitelné.

Tito lidé se vzpírají přijetí základní lidské zkušenosti, že je vždycky něco za něco. Známý liberální myslitel Isaiah Berlin dělí lidské názory a postoje na utopické a antiutopické a říká, že zastánci těch prvních nechápou, že každé lidské rozhodnutí je volbou a že každá volba věci jedné nevyhnutelně znamená „obětování věci druhé“. Naši populističtí bojovníci za vzdělání toto pravděpodobně nevědí, resp. vědět nechtějí. Chovají se zcela utopicky. Říkají více vzdělání, ale neříkají více vzdělání a méně toho či onoho. To je intelektuálně defektní a morálně vadné.

Není totiž nic k tleskání na tom, že se z rovnice nákladů a výnosů soustředím pouze na výnosy a že náklady neberu v úvahu. Naši populisté dělají z nás, tedy z těch, kteří stále (a vlastně protivně) připomínají náklady, přízemní hokynáře, kteří si nevidí dále než na špičku nosu. Je to však opačně. Skutečná morálka je v tom, že beru v úvahu náklady, resp. náklady měřené tím, co svou volbou, vlastně nevolbou blokuji. Právě to vyžaduje morálku, odvahu, rozhled, zodpovědnost. Papouškovat, že vzdělání je dobrá věc, je strašně laciné. To je dobývání se do dávno otevřených dveří. To je chvála Oblomovů a podobných „zbytečných lidí“, kteří „pouze“ vědí. A kteří si myslí, že to stačí.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 15.12.2000