Hlavní strana » Články a eseje » Postřehy z lyžování v Rakousku

Postřehy z lyžování v Rakousku

Články a eseje, 10. 1. 2002

Ať si to uvědomujeme či neuvědomujeme, ať si to přejeme nebo nepřejeme, ať se nám to líbí nebo nelíbí, Rakousko - jako náš nejbližší soused - se našich životů dotýká zásadním způsobem. I lyžařský týden kolem Vánoc a Nového roku, strávený na rakouských kopcích, nabízí řadu důvodů k přemýšlení.

Jako východisko si beru nic více a nic méně než své každodenní čtení slušného, ale nenáročného rakouského deníku Der Kurier. Je velmi překvapivé, jak moc se nás jeho články přímo či nepřímo dotýkají.

Je tam pořád, kolem dokola, Temelín a to se stále stejnými větami, které svou jednostranností a svým nevnímáním protiargumentů překračují všechny únosné meze. Zajímavé je snad jedině to, že byl od 1. ledna 2002 zrušen dovoz "jaderné" elektřiny ze Slovenska, Slovinska a Maďarska, ale že nebyl zrušen její dovoz od nás! V novinách jsou ale přítomny i Benešovy dekrety, což je téma, které my podceňujeme, čímž děláme velkou chybu. V Rakousku (ale i v Německu) je to velká věc, která ze světa nemizí a určitě ani nezmizí. Dnešní doba politické a morální „korektnosti“ (ve fundamentalistickém, ahistorickém pojetí) nás dříve či později donutí k dalekosáhlým ústupkům a články v rakouském tisku to říkají zcela jasně. Koneckonců, i o tom je sama evropská otázka.

V Rakousku je ale i Haider a jeho současný spor o tom, zda mají být názvy měst a obcí v Korutanech - se slovinskou menšinou - dvojjazyčné nebo jen německé. Ale nejde jen o to. Zvláštní postavení cizinců, pracujících v Rakousku na podřadných místech, vidí návštěvník této země na každém kroku. Je právě toto oním spontánním, evolučním vytvářením nového evropského člověka nebo je to výraz dělení lidské společnosti na alfy, bety a epsilony (z Huxleyho Konce civilizace), s jejich přesně určeným zasazením na to či ono místo společenského žebříčku? Já tam vidím spíše to druhé.

Propuklo euro. Je zajímavé a pro mne dost překvapivé, že po šilincích nikdo nepláče, i když se noviny aspoň ptaly, zda se šilinku nemá postavit pomník. Nikdo se ale nezabývá důsledky zavedení eura. Každý chce slyšet zprávy o krátkodobých, viditelných, plusových efektech jednotné evropské měny a ne o přímo neviděných, dlouhodobějších a daleko spornějších věcech. Každý ekonom přece ví, že je mezi tím veliký rozdíl, resp. ví to ten, kdo zná 150 let starý Bastiatův text "Co je a co není vidět". Opravdu nikdo nechce znát rozdíl mezi pozitivními úsporami transakčních nákladů při vyloučení nebezpečí kurzové nejistoty a při neexistenci nezbytné výměny peněz (o čemž není sporu) a mezi stejně nespornými, ale nemalými náklady jednotné měnové - úrokové i kurzové - politiky díky velmi nejednotnému ekonomickému prostředí uvnitř dnešního eurolandu? Jsou lidé schopni vnímat rozdíl mezi těmito dvěma efekty a dokonce tento rozdíl porovnat? Sečíst plusy a mínusy a zjistit souhrnný efekt? V novinách to nedělá nikdo. A myslím, že to lidé neumějí.

Svůj novoroční projev má i rakouský prezident. I on v něm vybízí rakouské politiky, aby se nezabývali politikou, ale věcnými problémy a hlavně jim připomíná, aby se nepokoušeli ovlivňovat média ve svůj prospěch. Divil jsem se, že Rakousko - ač nikoli postkomunistická země a už člen EU - má přesto takové problémy! Nebo snad takové problémy nemá a jenom patří k bontonu taková moudra při slavnostních příležitostech pronášet?

Všiml jsem si, že i Rakousko posílá své vojáky do Afghánistánu. Tato bohatá země jich tam ale posílá 40, zatímco daleko chudší Česká republika 120. (Pro srovnání, ještě bohatší Holandsko jen 30.)

I v Rakousku existuje nemilosrdný politický střet o hospodářskou politiku země. Dnes opoziční Rakouská socialistická strana (SPÖ), která v minulosti rakouské politice dominovala, pořádá uprostřed ledna svou vlastní konferenci o hospodářské politice a hlavním pozvaným řečníkem je i u nás známý americký ekonom Joseph Stiglitz. To je více než v pořádku, pouze by Stiglitz neměl být u nás považován za neutrálního, nepolitického kritika naší hospodářské politiky.

Určitě nejsem schopen spravedlivě a výstižně postihnout rakouskou realitu, i když jsem tam v roce 2001 byl nejméně desetkrát. Ale věřím, že každá z těchto zmíněných věcí nutí k zamyšlení.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 11.1.2002