Hlavní strana » Články a eseje » Pohled do začínajícího roku,…

Pohled do začínajícího roku, a to bez křišťálové koule

Články a eseje, 7. 1. 2000

Politikové – každý podle své nátury – vyslovují počátkem roku své prognózy a svá varování. Někdo chce zlepšit svět, jiný „jen“ tu či onu maličkost. Někdo pronáší své projevy, aby všem ukázal jak je on sám moudrý, jiný chce skutečně něco dokázat. Někdo poučuje, jiný formuluje reálné cíle. Někdo šíří pesimismus (naznačující, že on, svým bystrozrakem, ví, že je všechno špatné a proč), jiný se snaží lidem kolem sebe navracet dobrou náladu.

To už se asi nezmění, takoví jsme a takoví budeme i nadále. Měli bychom ale vždycky vycházet ze skutečnosti jaká opravdu je a nezkreslovat ji svými vlastními, osobními ambicemi či frustracemi. Uznejme, že

-                    prožíváme nejsvobodnější režim v historii naší země

-                    osobní a politické svobody jsou zcela nesporné

-                    máme sice nedokonalou, ale fungující tržní ekonomiku, která je zásadně odlišná od komunistické nedostatkové ekonomiky

-                    máme demokracii, která má vysoce pluralitní charakter a už dávno nemáme totalitní systém jedné strany

-                    máme výrazně se projevující a o slovo se hlásící „občanskou společnost“ (jakkoli tento termín nemám rád, používám ho nyní jako zkratku pro rozsáhlé aktivity stovek či tisíců dobrovolných institucí občanského, zájmového typu), atd.

Troufám si říci, že toto všechno vytváří spolehlivou základnu, na které je možné žít naše životy, prožívat naše osudy a kariéry, být úspěšní i neúspěšní, radovat se i být smutní. Že by bylo lepší být bohatší a že by bylo lepší mít dokonalejší ekonomiku i právní řád a lépe fungující státní orgány a soudy (a další věci) je mimo veškerou pochybnost, ale nevymlouvejme se na to a nesvádějme svůj úspěch i neúspěch na tyto vnější věci. V naší zemi dnes záleží už daleko více na každém z nás, na naší činorodosti, na našem úsilí.

A právě to je tou nejlepší a nejnadějnější vyhlídkou do roku 2000. Přijměme tento pohled na svět. Nenechme se uchlácholovat a svádět na zcestí těmi, kteří se nám stále znovu a znovu pokoušejí nabízet výmluvu, že za náš život může někdo jiný nebo něco jiného než my sami. Je to sice strašlivě svůdné a lákavé a je to příjemně omlouvající. Nepodléhejme tomu. Pokusme se setřást ze sebe i onu pověstnou českou závist. Často se velmi nahlas a velmi  „spravedlivě“ rozhořčujeme nad nejrůznějšími nepravostmi a nechceme si přiznat, že se častěji jedná o závist než o naši úzkostlivou, puristickou přísnost či spravedlnost.

Připusťme si také, že se pokrok vpřed děje po krůčkách a ne ve skocích. Nečekejme proto na převratné změny, které nastanou mimo nás a bez nás, nehledejme zcela nové, za každou cenu revolučně znějící ideje, které by nás bez našeho přičinění posunuly z dnešní skutečnosti daleko dopředu. Nenechme se nalákat na duchaplné věty, které se dají hezky říkat do mikrofonu nebo před kamerou. Potřebujeme spíše schopnost dobře si vybírat mezi myšlenkami, které už jsou dávno kolem nás a hlavně musíme být schopni ty myšlenky, pro které jsme se již dříve rozhodli, uskutečňovat.

Buďme činorodí, spíše něco dělejme, než o tom jen mluvme. Nekažme ostatním a nepoučujme je, začněme sami u sebe. Hledejme řešení v prostoru, kam každý z nás dosáhneme, neříkejme jiným, co mají dělat oni v prostoru úplně jiném.

Vyjděme z toho, jací jsme a nepokoušejme se plánovat budoucnost s představou, že budeme úplně jiní, že zapomeneme na svou dosavadní lidskou přirozenost a že budeme čekat na polepšené lidstvo.

Někomu se může zdát, že říkám samé banality, ale já mám pocit, že v různých novoročních projevech posledních dní zaznívají věty úplně jiné.

Václav Klaus, Večerník Praha, 7.1.2000