Hlavní strana » Články a eseje » Vědomé zlo nebo pouhá…

Vědomé zlo nebo pouhá nepečlivost?

Články a eseje, 9. 8. 2001

S odstupem několika týdnů jsem si na dovolené v půvabné Mallorce přečetl článek Emanuela Mandlera „Společnost bezvěrců“ (Lidové noviny, 7. 7. 2001), ve kterém autor komentuje některé vybrané výsledky sčítání lidu, zejména zdánlivě nečekaný „úbytek věřících“. S jeho argumenty více méně souhlasím. I já si myslím, že se po roce 1989 přihlášení se k víře „stalo módou“ a že „minulé sčítání lidu zachytilo zřejmě vrchol této módní vlny. To už je dnes dávno pryč“.

Mandlerovy články jsou vždycky kombinací bystrých postřehů i nečekané hluboké analýzy na straně jedné i stejně nečekaných myšlenkových zkratů a průhledných aprioristických předpokladů na straně druhé. Nejinak je tomu i tentokrát. Týká se to zejména jeho obvyklého tématu, kterým je otázka německá, resp. sudetoněmecká. Autor zdůrazňuje, že „tehdejší premiér Václav Klaus katolickým biskupům odpověděl, ať se smiřuje, kdo cítí takovou potřebu, on že ale mezi takové lidi nepatří“. A katoličtí biskupové prý nebyli schopni adekvátní odpovědi.

To vyžaduje elementární dovětek. Problém je v tom, že já nejsem proti křesťanské myšlence smíření či smiřování. Já jsem „pouze“ v tomto konkrétním případě proti tomu, aby nám někdo pořád vsugerovával, že jsme s Němci nesmířeni a že musíme právě teď něco zásadního udělat, abychom se už konečně smířili. Já se prostě nesmířen necítím a proto potřebu smiřování nemám. Ať se smiřuje ten, kdo je nesmířen. Emanuel Mandler čtenářům naznačuje, že nejsem ochoten smiřovat se, a tuto neochotu mi vyčítá. Mně však nechybí ochota, nýbrž důvod, protože já smířen jsem.

Volání po údajném smíření s Němci je pro mne stálým voláním po přepsání historie, která se ale přepsat nedá. Pouze se dá zařídit, aby se dnes udály nové, s minulostí bezprostředně nesouvisející změny, které nejsou a z definice ani nemohou být neutrální. Někdo při nich vyhraje a někdo prohraje. Mám smutný pocit, že právě o to jde Emanuelu Mandlerovi, i když to zakrývá kritikou mé neochoty smiřování se.

Václav Klaus, Lidové noviny, 9.8.2001