Hlavní strana » Články a eseje » Vstříc nenudné volební kampani

Vstříc nenudné volební kampani

Články a eseje, 31. 5. 2002

Zase jezdím křížem krážem celou naší zemí. Zase vidím tisíce lidí. Zase je poslouchám. Není to pro mne nic zvláštního, nic neobvyklého, nic, co bych - jako někteří jiní politici - podnikal pouze jednou za čtyři roky. Dělám to už 12 let. Velmi dobře totiž vím, že nikde jinde nepochopím o problémech a náladách našich lidí tolik, jako při těchto setkáních. Ať se potkáváme v knihkupectví na autogramiádě nějaké mé knížky, na náměstích, ve školách, v ulicích měst i obcí, vždycky z toho mám velmi dobrý pocit.

Není to proto, že bych se setkával jen s těmi, s nimiž mám stejné nebo podobné názory. To vůbec ne. Je to jako ve všem jiném - lidé jsou velmi různí. Chytřejší i hloupější, féroví i neféroví, agresivní i neagresivní, mají své zájmy, své starosti, své obavy a své naděje. O leccos vedeme spor. Někdy se přesvědčíme, jindy ne. Je to tak správné a jediné možné. Každý vyjadřuje své mínění podle svých vlastních názorů a zájmů. V tomto smyslu jsme každý politikem.

Jednu věc však chci zdůraznit. V drtivé většině případů potkávám lidi, jejichž názory, problémy či vyjádření jsou podstatně jiná než ta, o kterých dnes a denně čtu v novinách. Je to asi proto, že většina našich novinářů zná naši společnost a naši zemi pouze od psacích stolů svých redakcí či z hospůdek, kde se opět setkávají jen se svými kolegy. Političtí komentátoři jsou toho nejtypičtějším příkladem. Zdá se mi, že jejich hlavním cílem či ambicí není hledání pravdy, ale šíření nedůvěry k politikům a nahlodávání důvěry občanů ve fungování demokratického parlamentního systému.

Jedině tím si mohu vysvětlit, proč mnohým z nich připadá letošní předvolební kampaň „nudná“, což je hlavní slovo, které mě při dnešním čtením tisku udeřilo do očí. Kdyby byla letošní kampaň dramatická, skandalizující a nactiutrhačná, označili by ji za nechutnou, odpuzující, či něco podobného.

Jedno mohu na základě své dvanáctileté zkušenosti prohlásit s jistotou – líbit se jim nebude kampaň nikdy a žádná. Ne snad proto, že by si to žádal „trh“, čtenáři jejich novin nebo jejich vydavatel. Je to spíše proto, že tito „nevolení“ politici uznávají pouze svou vlastní předvolební kampaň, kterou dělají již mnoho let naplno pro „svou“ politickou stranu. A touto tajuplnou stranou je strana osobního zviditelňování se a strana hry na nezávislost. Jenže ono by to asi chtělo také někdy vyrazit na nějakou tu šňůru mítinků a na setkání s obyčejnými lidmi. S překvapením by zjistili, že běžný občan, tedy ten, který půjde za pár týdnů volit, se o naši zemi a o její budoucí osudy doopravdy zajímá. Že si dobře uvědomuje, že to, co tady vznikne, bude jeho osudem. Osudem mnoha novinářů, jak se mi zdá, je o tomto osudu pouze spekulovat. A při tom nevidí, že život je někde úplně jinde. Že mu musíme dokázat vykročit společně vstříc. Nikoli s cynismem, přezíravostí, arogancí, ale s nasloucháním, co si lidé skutečně myslí. Nikoli s manipulováním lidí, ale s vytvářením maximální svobody pro jejich chování a jednání.

Václav Klaus, Večerník Praha, 31.5.2002