Hlavní strana » Články a eseje » Ronald Reagan devadesátiletý

Ronald Reagan devadesátiletý

Články a eseje, 8. 2. 2001

6. února roku 2001 se dožil devadesáti let bývalý americký prezident Ronald Reagan. Je to vhodná příležitost připomenout jeho osmileté prezidentství, které tak zásadním způsobem ovlivnilo celá osmdesátá léta, a to nejen v USA. Jak já tomu rozumím, bylo to zejména ve dvou oblastech. Nemilosrdným postojem vůči Sovětskému svazu a jeho komunistickému impériu (nazval ho „evil empire“), který se tak odlišoval od smířlivecké „východní politiky“ německých (a dalších evropských) sociálních demokratů, přispěl – spolu s britskou premiérkou Thatcherovou – k pádu komunismu více než kdokoli jiný. Ale tím jeho příspěvek nekončí. Svým příklonem k odpůrcům keynesiánství a rozsáhlé státní intervence podpořil monetarismus a tzv. revoluci „nabídkové strany“ a tím změnil půlstoletí přetrvávající model americké ekonomiky, utvořený v průběhu velké krize třicátých let, kdy se zdálo, že místem řešení lidských problémů je stát (a ne trh).

Komunisté celého světa ho nenáviděli. Ani američtí demokraté a evropští socialisté na něm nenechali nitku suchou. Intelektuálové se ošklíbali nad jeho jednoduchostí. Lidé, zakládající si na své činorodosti, se usmívali nad jeho usínáním při poradách a nad jeho příliš krátkým pracovním dnem.

Bude to však – jako vždycky – trochu složitější. Nedávno jsem dostal, s hezkým věnováním od jejího autora Jamese M. Strocka, knihu o Reaganovi (Reagan on Leadership, Forum, Rocklin, California, 1998), která do těchto věcí vnáší trochu jasno. Autor v ní zdůrazňuje nesmírně zajímavé charakteristiky Ronalda Reagana a jeho stylu prezidentství:

-          Reagan sám, nedlouho před koncem svého funkčního období (v květnu 1988), řekl, že „nejdůležitější věcí je mít vizi“, že vize musí být jednoduchá a srozumitelná, že musí být důvěryhodná a že musí být pro lidi motivující. Ještě před svým zvolením prohlásil, že jeho „poselství má jen pět jednoduchých slov. Nejsou v něm žádné ekonomické teorie, ani filosofické traktáty. Obsahuje pět krátkých slov, kterými jsou rodina, práce, sousedské vztahy, svoboda, mír“. Za klíčovou – i ve svobodné Americe konce sedmdesátých let – považoval především svobodu, protože „prvním pravidlem byrokracie je chránit byrokracii“ a protože „ekonomická regulace je tichou formou socialismu“;

-          za neméně důležitou označoval Reagan rozhodnost, protože pro politika „nerozhodnost a váhání jsou fatální věcí“. V celé řadě případů (řešení stávky leteckých dispečerů, intervence na Grenadě a útok na Kaddáfího) svou rozhodnost sám předvedl;

-          nevyhnutelným předpokladem úspěchu je podle něho schopnost negociace, schopnost vyjednávání, žádat vždy více než je možné dosáhnout, být rezolutní, ale nevytvářet ze svých protivníků nepřátele, být trpělivý, čekat na to až druhá strana dá nabídku a nikdy sám nezačínat nabízet;

-          neméně důležité je umění učit se z chyb a proher, umění uznat chybu a přijmout za ni zodpovědnost, ale i schopnost jít rychle dále, udělat potřebné opravné kroky a správně je načasovat;

-          Reagan si také dobře uvědomoval, že je „rozhodující identifikovat problém, najít správné jednotlivce, kteří ho umí řešit a pak je to nechat dělat“. Jinak řečeno, decentralizace rozhodování podle něho vyžaduje velmi autoritativní přístup k výběru spolupracovníků;

-          úspěch stojí a padá se schopností určit si priority, protože jinak člověk nechává ostatní, aby mu určovali, co má dělat. Priorit musí být málo, protože je-li jich hodně, není vlastně žádná;

-          klíčem k úspěchu je komunikace. Reagan často připomínal takové věci, jako že „kamera nikdy nelže“, proto se nesmírně pečlivě připravoval na každé své vystoupení, proto považoval za klíčové „mluvit ke svému publiku“ a nezapomínat na heslo „opakovat, opakovat, opakovat“, protože jedině tak je možné lidi přesvědčit.

Za půvabné je třeba označit i Reaganovo vychloubání se, že „nikdy nevěnoval příliš pozornosti svým kritikům“ (1987), protože věděl, že se osobními útoky nesmí nechat odvést od podstaty věci a že se musí soustředit na věci pozitivní a ne negativní.

Bylo by možné pokračovat, protože Reagan osobností mimořádnou byl. Jeho kritikové ale spíše připomenou, že z osmi let svého prezidenství strávil 345 dní na svém kalifornském ranči (tedy celou jednu osminu)! Nebylo to však to nejdůležitější.

Václav Klaus, 8.2.2001