Hlavní strana » Články a eseje » Státník Antonín Švehla …

Státník Antonín Švehla (úvodní slovo do sborníku o A. Švehlovi, připravovaném nakladatelstvím Votobia)

Články a eseje, 16. 2. 2001

První Československá republika bývá v očích následujících generací, včetně generace naší, pokládána do značné míry za dílo dvou politiků, a to Masaryka a Beneše. Z historické paměti národa díky tomu de facto vypadává další důležitý muž, jemuž naše republika vděčí za svůj vznik, za svou následnou politickou stabilizaci a za krátkou hospodářskou prosperitu v míře s těmito dvěma zcela srovnatelné, ne-li větší. Tímto mužem byl Antonín Švehla, dlouholetý vůdce Agrární strany, klíčová osobnost 28. října, dlouholetý ministr vnitra a trojnásobný premiér. Byl tím, kdo dokázal úspěch Masarykovy a Benešovy zahraniční akce převést do praktické domácí politiky, kdo v bouřlivých dobách poválečných nejistot dokázal při budování nového demokratického státu neúnavnou pracovitostí, přehledem, pragmatismem a věcností nacházet praktická východiska, kdo uměl nalézat kompromisy a kdo také byl schopen je prosazovat.

V české politice bohužel vždy dominovaly (a dominují i dnes) spíše na efekt vypočítaná gesta, velká slova a prázdné řečnění. Ukazuje se, že s touto charakteristikou nebyl nikdo více v rozporu než právě Antonín Švehla. Majitel statku v tehdy přípražské Hostivaři totiž zosobňoval úplně jinou tradici. Byla to tradice nepatetické každodenní pracovitosti, tradice klidného a neokázalého sebevědomí, tradice přehledu a praktické vynalézavosti. To se ostatně projevovalo již v období rané emancipace a prosperity českého národa na sklonku monarchie. Švehla vynikal jasným úsudkem. Švehla odmítal elitářství a nároky samozvaných osobností bez politického mandátu. Hlavně díky tomu nebyl jeho život snadný. „Kdo je to Švehla vědí jen agrárníci a z budoucích pokolení to nebude vědět nikdo …“, psal v roce 1918 o tomto politikovi bez akademického vzdělání deník národních demokratů, tedy strany, která si vzhledem k velkému počtu známých osobností tehdejší doby ve svých řadách nárokovala rozhodující moc. Švehla však stranu, která byla ve volbách schopna oslovit pouze 8% voličů, příliš vážně nebral.

Původně velkostatkářskou Agrární stranu otevřel drobným zemědělcům a postupně ji přetvořil v nejsilnější českou politickou stranu, schopnou zemi i její politický systém stabilizovat. To je obrovský čin.

Nebyl efektním řečníkem, vyhýbal se pozlátkům, ale věděl dobře, co je podstatné, kde je moc a jak ji používat. V roce 1918 to byl jeho realismus a jeho nenásilná taktika, které v tehdejších, velmi složitých podmínkách přispěly k překvapivě hladkému vzniku nové republiky. Jako ministr vnitra měl rozhodující podíl na přípravě všech důležitých kroků nové vlády – Ústavy, volebního zákona, územně-správní a pozemkové reformy. Právě tato jeho každodenní drobná práce jej odlišovala od politických konkurentů. „Spravovat stát je také řemeslo“, říkával.

Zcela klíčovou úlohu sehrál na počátku dvacátých let, v letech nástupu radikálního socialismu. Chápal jeho příčiny a jeho poměrně širokou podporu ve veřejnosti, neváhal mu i ustoupit, ale věřil, že „český sedlák bolševika napálí“. V roce 1919 stál za vznikem tzv. rudozelené koalice, kdy agrárníci spolu se sociální demokracií vytvořili Tusarovu vládu, která republiku stabilizovala a která v konečném důsledku vedla k rozchodu sociální demokracie s komunismem. Švehla se při tomto kroku nenechal znechutit obviňováním ze zrady a „politického smilstva“ a politická a následně i hospodářská stabilizace země mu daly za pravdu.

V letech 1922 – 1929 stál nepřetržitě – vyjma krátké přestávky v r. 1926 –v čele vlády a byl nesporně nejsilnější politickou osobností v zemi. Byl mistrem kompromisu a jednání, ale současně byl nepopiratelnou autoritou, která se těšila i respektu prezidenta Masaryka, přestože to byl právě Švehla, kdo jeho vliv na praktickou politiku výrazně omezil. „Dorostl ve státníka v našich poměrech formátu neobvykle velikého“, zhodnotil jeho osobu tehdejší prezident.

Antonín Švehla odešel z politického života v roce 1929 na prahu nové krizové doby v důsledku těžké nemoci. Jak jeho silná a prozíravá osobnost v české politice chyběla, ukázala léta bezprostředně následující. „Patřil k mužům, jejichž zadostiučinění je v tom, že se k nim obrací veřejné mínění v těžkých dobách, kdy honci úspěchů couvají před nepopulárními rozhodnutími“, napsal Ferdinand Peroutka.

Antonín Švehla byl velký státník. Byl jedním z mála, které tato země měla, a proto je tolik potřebné jeho osobu a jeho dílo trvale připomínat.

Václav Klaus, 16.2.2001