Hlavní strana » Články a eseje » BSE, slintavka, kulhavka a…

BSE, slintavka, kulhavka a lidská odpovědnost

Články a eseje, 8. 3. 2001

Pospíchám, abych hned zdůraznil v úvodu, že se ani v nejmenším nechci a nebudu vyjadřovat k odborným aspektům neuvěřitelných pohrom a neštěstí, která v současnosti dopadají na Evropu a v ní zejména na Anglii. Chci se spíše zamyslet nad obecnějšími souvislostmi těchto mimořádně nešťastných jevů. Mám totiž pocit, že je o čem se zamýšlet.

Začnu zdánlivě nevinnou úvahou. Když jsem psal úvodní větu tohoto článku, skoro jsem měl chuť napsat „živelných či přírodních pohrom“, ale pak jsem se zarazil a zůstal u slova „pohrom“. Nabízí se totiž řada otázek. Jsou tyto pohromy opravdu živelné a přírodní? Spustila je náhoda? Zavinily je krávy, ovce a prasata nebo je způsobil člověk? To jsou klíčové věci a překvapuje mě, že o tom téměř nikdo takto neuvažuje. Nebo jsem si toho nevšiml. Ale šel bych ještě dál. Způsobil je – s vědomím možných důsledků nebo zcela naivně – ten či onen konkrétní člověk, kterého je za to možné vinit nebo to způsobil člověk nekonkrétní, jinak řečeno současné lidské chování, které je důsledkem toho pohledu na člověka a na svět, který v dnešní době dominuje ve vyspělém západním světě? Předesílám, že jsem přesvědčen spíše o tom druhém, než o tom prvním. A je-li tomu skutečně tak, pak musíme domýšlet, co z toho vyplývá.

Epidemie existovaly v lidských dějinách vždycky. Je ale zajímavé například to, že nikdo – pokud vím – nedává dnešní události do souvislosti s globalizací. Je přece více než evidentní, že šíření této epidemie a hlavně hromadné likvidace domácích zvířat strašně daleko od vlastního ohniska nákazy jsou s globalizací v přímé souvislosti. To je nesporný fakt. Z mé strany to ale není myšleno jako argument proti globalizaci. Je to myšleno jako argument proti jednosměrnému a jednostrannému hodnocení globalizace. A ta má, stejně jako kterýkoli jiný lidský a společenský jev, svůj rub a líc. Jen si to musíme přiznat.

Velmi často polemizuji s ekology a s jejich nadřazováním životního prostředí, přírody, světa zvířat a rostlin nad člověkem a jeho svobodou. Za děsivou a nesmírně nebezpečnou považuji zejména doktrínu fundamentalistických ekologů, charakterizovanou jejich heslem „Earth First!“, Země především! Nemohu přijmout jejich odmítání antropocentrismu, jejich hledání jakýchsi vyšších hodnot než jaké představuje sám člověk a lidská pospolitost (což je samozřejmě hlásáním nového náboženství, ke kterému mají klíč oni sami!). Má to dimenzi obecnou, a proto fatální, ale i dimenzi velmi parciální, když se např. vede debata o jedné stráni na horách a o jedné lyžařské sjezdovce. V agresivním enviromentalismu vidím dnes pro lidstvo největší hrozbu. Říkám-li dnes, mám tím na mysli chvíli, když už zde není komunismus a kdy nehrozí ani jeho vzkříšení. Ale teď se ptám: proč nekřičí ekologové? Nevadí jim likvidace domácích zvířat v rozměru celých zemí? Po statisících? Brání jednoho zajíce a jednu veverku na jedné horské stráni a nedovolí tuto stráň přeměnit v lyžařskou sjezdovku a osud statisíců či miliónů krav, ovcí, prasat je netrápí? Je princip „kolektivní viny“ nepřijatelný jen u člověka? Vůči zvířatům se smí používat bez jakéhokoli omezení? Často na základě velmi chabé a sporné analýzy příčiny a následků? Jak to, že to tak nikdo neříká?

Není to trochu proto, že se epidemie BSE, kulhavky a slintavky odehrává ve chvíli extrémního člověkonarcisismu? Člověk se stal pánem přírody. O přírodě vznešeně filosofuje (a někteří lidé se velmi káravě dívají na ty, kteří stejně vznešeně jako oni nefilosofují – i když ti nefilosofují hlavně proto, že radši něco pozitivního dělají), ale při svém sebemenším ohrožení na svá vznešená slůvka rychle zapomíná. Zdá se mi, že právě tyto nezodpovědné lidské postoje dnešní krizová situace nesmírně obnažuje.

Nechci ani v sebemenším naznačovat, že se touto věcí zabývám odborně a že mám po ruce nějaké překvapivé návody, jak celou situaci řešit. Ale o tom, že se jedná o lidmi vytvořené krize, že mají v globalizovaném světě tyto krize nové, dodatečné (a velmi nebezpečné) aspekty, že souvisejí s absencí lidské pokory před složitostí světa kolem nás a že vybízejí k zamyšlení se nad všemi módními biologickými revolucemi (a klonováním), nemůže být sebemenších pochyb.

Václav Klaus, 7.3.2001