Hlavní strana » Články a eseje
Články a eseje, 28. 2. 2011
V posledním týdnu několik českých novinářů, a spolu s nimi i někteří politici, k šoku mnoha z nás dokonce i z pravé strany politického spektra, vyvolali kauzu Bátora, která mne hluboce zneklidňuje. Pořád jsem věřil, že žiju v primárně demokratické společnosti, ale přibývá signálů, že tomu tak není. Naše dnešní společnost má sice naštěstí stále ještě řadu atributů, které jí – na rozdíl třeba od režimu plukovníka Kaddáfího – umožňují nazývat se demokratická, ale postupně začíná dominovat něco zcela jiného.
Články a eseje, 10. 1. 2011
Když jsem minulý týden dostal k odsouhlasení seznam účastníků státní večeře, která se bude počátkem února konat na Pražském hradě u příležitosti návštěvy makedonského prezidenta Ivanova, bez sebemenšího váhání jsem kývnul na účast předsedy zahraničního výboru Senátu Jiřího Dienstbiera. O jeho vážné nemoci jsme sice věděli, ale nějak jsme ji nebrali na vědomí.
Články a eseje, 9. 12. 2010
Před několika lety by nikoho nenapadlo dávat za dvojici slov „budoucnost Evropy“ otazník. Dnes je to věcí nikoli neobvyklou, dokonce to patří k bontonu. Odlišme však intelektuálské mudrování, v němž je skepse, pesimismus, varování (těch moudřejších nás hloupější) povinností, od skutečné starosti o kontinent, který je naším osudem.
Články a eseje, 30. 11. 2010
Summit Evropská unie – Afrika mi umožnil přijet do země, kam bych na bilaterální návštěvu nejel. Je to zážitek. Je tu 80 zemí obou kontinentů, což vyvolává neuvěřitelné organizační a dopravní problémy, ale summit začal jen se třičtvrtěhodinovým zpožděním. Zpoždění zahájení odpoledního jednání je už hodinu a půl. Sedíme u kulatého stolu, který je tak velký, že dohlédnout na druhou stranu by bylo možné pouze dalekohledem.
Články a eseje, 22. 11. 2010
Jürgen Habermas, známý německý sociolog a filozof z Goetheho univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem napsal zajímavý a k polemice vybízející článek, který se přes New York Times Syndicate dostal – pod názvem „Německo se ničí samo“ – i do Hospodářských novin (5.11.2010) a tím i k našim čtenářům.
Články a eseje, 3. 11. 2010
Třetí, poslední den naší státní návštěvy v Kuvajtu začal návštěvou instituce, která do muslimského světa patří – mešity. Nejstarší kuvajtská mešita je z roku 1737 (čímž opravuji svůj údaj z předvčerejších zápisků, že je nejstarší budovou země palác z roku 1896), je prostá, jednoduchá, nijak nemodernizovaná – jenom ta moderní air-condition tam tehdy jistě nebyla.
Články a eseje, 2. 11. 2010
Nejprve se musím vrátit k včerejším večerním schůzkám s předními kuvajtskými politiky. Jejich minimální věk je 65 let, přesto jsou v plné síle, jsou vysoce pragmatičtí a dlouhodobě uvažující a chtějí výsledek, ne jen zdvořilost. O nás toho ví daleko více, než my o nich. Vesměs u nás na návštěvě byli, znají naše dějiny, znají výrobky naší průmyslové minulosti, připomínají naši aktivní účast ve válce, kdy před dvaceti lety Irák napadl Kuvajt.
Články a eseje, 1. 11. 2010
Do Kuvajtu na státní návštěvu jedu již podruhé. V roce 1996 jsem tam byl na podobné návštěvě v roli předsedy vlády, v obou případech je to i s delegací českých podnikatelů. Tehdy to bylo pouhých 5 let po devastující irácko-kuvajtské válce, při které byla zničena naprostá většina kuvajtského průmyslu, infrastruktury a budov.
Články a eseje, 27. 9. 2010
Teprve v poslední den svého pobytu v New Yorku jsem měl ráno chvíli čas udělat aspoň prvních pár kroků po ulicích tohoto mimořádného města. Člověk si při tom znovu uvědomí tu neuvěřitelnou „babylonskou“ směs nejrůznějších lidí, kteří jsou v devět hodin ráno na ulicích – s tím, že se to slovo nejrůznější týká opravdu všech možných i nemožných hledisek. Nic jako „průměrný“, obvyklý, standardní obyvatel New Yorku neexistuje. Každý v nějakém ohledu „vyčnívá“. Váhám, jestli to tak bylo vždycky nebo jestli je to teď ještě výraznější než kdykoli v minulosti. Nevím.
Články a eseje, 26. 9. 2010
V pátek máme malý výlet hodinu letu směrem na sever státu New York. Po třech dnech sluníčka je mlha a mírně prší. Ve 39. poschodí hotelu už jste blízko mraků a vyšší mrakodrapy se v mracích úplně ztrácejí. Zažil jsem to zde při svém vůbec prvním dni v životě v New Yorku již v lednu 1969. Bylo to jako zjevení, mrakodrapy – jako hory – v mracích.
Copyright © 2010, Václav Klaus. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.