Hlavní strana » Rozhovory » Evropa žádný národ nemá.…

Evropa žádný národ nemá. Václav Klaus pro měsíčník TO o eurovolbách, české pravici i budoucím předsedovi Spolu Petru Fialovi

Rozhovory, 2. 7. 2024

Máme se jako konzervativci nad výsledkem eurovoleb radovat nebo být raději opatrní?

Eurovolby mohly z hlediska konzervativce dopadnout daleko hůře. Mnohem více hlasů mohla dostat Fialova ODS nebo Rakušanův STAN, mohli jsme číst headliny, že v nich zvítězila Nerudová, což se nestalo. Místo toho čteme, že vyhrál Turek, eventuálně Konečná. Takže k jistému pozitivnímu posunu došlo.

Udělal jsem si sám na sobě test a řekl jsem si, co by se asi stalo, kdybych přibližně před dvaceti lety upadl do kómatu, a probudil se letos před volbami: Skoro žádnou kandidátku bych neznal, kromě umírající sociální demokracie nebo zelených. Piráti? Motoristi? Spolu? Stačilo! ANO? Co to je!? Dá se tvrdit, že se celá česká politická scéna přeformátovala a tento proces bude pokračovat?

Nad tím si zoufám. Jméno sociální demokracie sice zůstalo zachováno, ale strana získala kolem jednoho procenta hlasů, což je fascinující. Pak byste tam našel ještě ODS, ale ta je přeformátovaná absolutně. S kolegou a někdejším europoslancem Ivo Strejčkem jsme se shodou okolností dívali na výsledky voleb z před dvaceti let, kdy proběhly první volby do Evropského parlamentu za české účasti, a ODS tehdy získala devět mandátů. Dnes pouhé tři. Ale předseda občanské demokracie Petr Fiala se vůbec netváří smutně, je s tím výsledkem v podstatě spokojen, jak dal najevo v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes. Přitom nevím, co může být větší prohra.

Já už vůbec nevnímám ODS jako samostatnou stranu, Petr Fiala mluví a vystupuje jako předseda Spolu.

To je dobrý postřeh. On taky do Občanské demokratické strany nepatří, spadl do ní omylem po pádu Nečasovy vlády, kdy se za něj zoufale hledala náhrada. Zlé jazyky dokonce tvrdí, že i když Fiala nikdy v ODS nebyl, rovnou se stal jejím předsedou. Což ovšem nemohu dokázat, protože už dávno s touto stranou nemám nic společného. Nemělo by být zapomenuto, že jsem nemohl přežít už Topolánkovu ODS, kdy jsem někdy v roce 2008 demonstrativně odmítl statut čestného člena nebo dokonce čestného předsedy strany. Takže občanskou demokracii v žádném případě hájit nechci. Spousta lidí říká, že přece jde o mou bývalou stranu a hájit bych ji měl, ale ne, nemohu. Ani jediným slovem.

Nejsem sám, kdo jako bývalý „devadesátkový“ volič ODS doufal, že po svém odchodu z ODS, ale především po konci vašeho druhého prezidentského mandátu, se nějakým způsobem do aktivní politiky vrátíte. Teď jste podpořil hnutí Motoristé sobě a Filipa Turka, jeho předseda Petr Macinka je manažerem vašeho Institutu. Jsou tedy Motoristé stranou, jejíž prostřednictvím se do politiky vracíte?

Možná se trochu vracejí moje myšlenky, to ano, ale já osobně ne. Mnohokrát jsem už řekl, že mé angažmá v nějaké aktivní stranické politice opravdu není na místě, a myslím, že to ani není třeba. Všem, kteří se mě ptali, proč jsem znovu nekandidoval v prezidentských volbách, což už bych teoreticky po uplynutí jednoho volebního období mohl, odpovídám, že nechci ve funkci „bidenovat“. Na tento výrok jsem pyšný a opakuji jej i ve světě.

Mají Motoristé šanci uspět ve volbách do Poslanecké sněmovny?

Jestli se toto seskupení, ani nepoužívám slovo hnutí, dokáže přetavit v politickou stranu, tak se stane to, co se nepodařilo žádnému z jiných lídrů malých politických stran a straniček, které získaly jedno, jedno a půl procenta hlasů, ať jde o Svobodné nebo PRO, a já nevím, jak se všichni jmenují. Jestli se nebudou schopni spojit a vybudovat skutečnou politickou stranu, tak mám strach, že se obdivuhodný, nečekaný, ale mnohými z nás chtěný výsledek eurovoleb může proměnit v nic. Oba šéfové ale musí udělat úkrok a říct: Díváme se dopředu, jde nám o tuto zemi, chceme něčeho docílit. Ale ten úkrok je pro jejich ega obtížný.

Úplně nevím, co se tedy může s Motoristy a Přísahou dít dál.

Já taky ne.  Právě, když mluvím o úkroku a egu, tak nemyslím Filipa Turka, ten nemá kam ustupovat. Ten se prosadil, prorazil a má řadu racionálních názorů na hlavní témata současnosti. Ale mluvím o dvou šéfech, Petrovi Macinkovi a Róbertu Šlachtovi. Ti by měli udělat nějaký úkrok.

Četl jsem vaše předvolební analýzy, pro mě bylo hlavní motivací v evropských volbách svým hlasem „nasypat písek do soukolí“ Green dealu a těch nejhorších politik, které se na nás z Bruselu valí. Pochopili už lidé, že se jich politika Evropské unie konkrétně negativně dotýká?

Eurovolby byly především obřím průzkumem veřejného mínění. Výsledky agentur, které dělají průzkumy na tisíci lidech, nejsou proti volbám, kterých se řádově účastní řádově více, vůbec nic. Byla to obrovská zpráva pro domácí politiku, kterou samozřejmě vládnoucí věrchuška bagatelizuje, což dokládá zmíněný rozhovor premiéra a předsedy ODS Fialy pro MfD. V povolebních diskusích každému připomínám několik zajímavých čísel, které se těmito volbami souvisí. A rozhodující jsou dvě čísla:108 a 84. První znamená počet mandátů současné vládní koalice ve Sněmovně, to druhé, kolik by to znamenalo po přepočtu hlasů z evropských voleb. Což je pád mimořádného typu. Můžeme spekulovat o tom, jak by tento poměr změnili ti, kteří více volí do parlamentních voleb, než do evropských. Protože evropské volby jsou volbami pro lidi politicky a trošku elitně uvažující, skoro si myslím, že ti, co k těmto volbám nepřišli, patří spíše k mlčící většině, která by mou hypotézu o obrovském pádu vládní koalice ještě více potvrdila, a propad vládní koalice by byl ještě dramatičtější.

Když se podíváme na výsledky z celoevropského pohledu, zvítězily spíše pravicové strany. Vychyluje se dějinné kyvadlo zpět doprava, případně se aspoň zastavuje?

Vy jste známý optimista. Ne ne, největší chybou by bylo, kdybychom my, autentičtí evropští demokraté, výsledek eurovoleb přecenili. To by byla neodpustitelná a neomluvitelná chyba. I když k určitému posunu došlo, v Evropě zůstane vše při starém. Paní von der Leyenová určitě bude znovu zvolena svou frakcí Evropské lidové strany předsedkyní Evropské komise a pronese první projev o tom, jak všechno děláme dobře, ale vyrostli dezoláti, dezinformátoři a extremisti, takže to, co děláme dobře, musíme dělat ještě daleko víc, a všechna kritická hnutí potlačit. Ten projev můžu paní Leyenové napsat, kdyby mě o to náhodou požádala. Já bych se do umělé inteligence, která to za ni napíše, vcítit dokázal. I první povolební prohlášení našeho prezidenta Pavla se ostatně nese ve stejném duchu. Prostě vyhráli, případně se projevil velký nárůst extremistů. Které má na mysli? Piráty? To by měl mít radost, že Piráti jako největší extremisti v této zemi padli. Taky by stálo za úvahu, proč vlastně prohráli. Bavili jsme se o tom dnes ráno v Institutu, kde padla zajímavá myšlenka: Pirátský program plně převzala ODS s premiérem Fialou a Pirátům najednou nic nezbývá. Všechny ty gendery a další proimigrační a greendealovské hlouposti převzal Fiala. Co by tak mohli Piráti vymyslet jiného?

Nedávno jsme se pro náš měsíčník bavili s končícím europoslancem Zahradilem o nedostatku argumentů a témat, který progresivní levice nahrazuje nálepkováním a nadávkami, kdy oponenty označuje za proruské extremisty, dezoláty a podobně…

Ano, a je to tragédie.  Na druhé straně: Témata evropských voleb nejsou definována. Téma může být něco pouze ve stejnorodém seskupení, entitě, která má jeden démos, lid. V něm je možné volit společná témata. Ale Evropa nemá démos, a proto evropský parlament nemá lid, proto se do něj nedá nic volit. Proto například považuji za naprosto směšné, že se s vyhlášením výsledků muselo čekat do neděle noci, než se uzavřou volební urny v Itálii, aby se dříve neprozradilo, jestli třeba v České republice zvítězil Turek nebo Nerudová. Živě si představuji, jak voliči třeba v Corleone na Sicílii napjatě čekali, kdo z těch dvou u nás vyhrál, a jak by to mohlo ovlivnit jejich hlasování. To samozřejmě vypadá jako legrace, ale oni to tak museli myslet, protože předpokládají, že existuje jeden totálně propojený evropský démos. Což je nesmysl. Jediné téma evropských voleb by mohla být otázka, zda je současné sjednocování Evropy správné nebo ne, jestli dát více síly národním státům nebo naopak více síly mimořádně kvalitnímu, mladému a pohlednému centru Bruselu. To je jediné téma Evropy, ale takto to v eurovolbách nastaveno nebylo, a nehrozí, že by bylo.

Znovu se vracím o mnoho let zpátky: Vyrostl jsem a umřu na tezi, že politika je o ideovém souboji levice a pravice. Nemění se to ale dnes na souboj národních konzervativců s progresivisty, kde už převážně ekonomická témata nehrají takovou roli?

Stejně jako vy i já pořád trvám na pravolevém členění jako základu jakékoliv smysluplné politiky. To, že mají někteří politici dnešní doby pocit, že slova levý, pravý, levicový pravicový, má špatnou konotaci, tak ti se jich jen rádi zbavují. U nás tím proslul před pětadvaceti lety nejtypičtější prázdný list, který se otáčí zleva doprava jakýmkoliv směrem: Cyril Svoboda. On první přece propagoval tezi, že žádná levice a pravice není, a zůstalo mu to do dneška. A je bezbarvý.

Tak bezbarvý, že ho chtějí vyloučit z lidové strany.

Protože chtějí jinou barvu. Takže by se k jakékoli barvě musel přihlásit, což on určitě nikdy neudělá. Je chytrý, aby se zbytečně do něčeho namáčel.  I tak si ale myslím, že levice a pravice je pořád jasně definovaná. Není sporu o tom, že ve střetu Nerudová - Turek jde to o souboj levice s pravicí. Nerudová je levice par excellence, Turek samozřejmě pravice. Rakušan jako šéf STANu nepřizná, že je levičák, ale přitom je bytostným autentickým levičákem, na rozdíl od Macinky, který jasně říká: my jsme pravice. Což je mi sympatické.

Vy máte s evropskou politikou bohatou zkušenost. Je pravda, že blyštivý svět Evropské unie může politika, který není úplně silný a pevný, zválcovat?

Ano, demonstruje to posun Fialy do největšího miláčka evropské unifikace.

Naproti tomu dříve Evropské unii přizpůsobivý Andrej Babiš najednou hájí moje národní zájmy…

Řekněme, že Andrej Babiš tomu nerozuměl, politice vlastně vůbec. A za dekádu, kdy v ní je, už z ní něco pochytil, něco o ní ví. Mohli bychom u něj mluvit o jistém prozření. Ale když se už jako premiér účastnil za Českou republiku jednání Evropské rady, nebyl tím, kdo jen mlčí, a neodváží se vystoupit. Jednou mi vyprávěl maďarský premiér Viktor Orbán, že na všech Radách, kde seděl s Babišem, tak náš premiér se nepřetržitě hádal, bral si slovo a nesouhlasil. Fialu naproti tomu ještě vystoupit neslyšel. To drtivá většina Čechů netuší. Nevím, proč by si to měl Orbán vymýšlet, nemá pro to důvod.

Chci se také zeptat na šéfku komunistické strany Kateřinu Konečnou. Několikrát jsem se přistihl, že s ní v debatách s politiky, kteří sami sebe označují za demokraty a pravici, souhlasím. Může kolem ní vzniknout nová levice?

Pořád má zátěž názvu „komunistická strana“.  Lidé ale dost často zapomínají na to, že jsme jediná postkomunistická země, která komunistickou stranu ještě má. V devadesátých letech došlo všude jinde kolem nás k jejich tichému přejmenování na strany demokratické levice. Voliči i západní politici po týdnu zapomněli, že jde vlastně pořád o komunisty. Typickým představitelem a prototypem takového politika je bývalý polský prezident Aleksander Kwaśniewski. Ale vždy jsem tvrdil, jak je bezvadné, že se naši komunisté nepřejmenovali, aspoň jasně víme, jaký mají názor a že si za ním stojí. To, co dnes předvádí paní Konečná, je normální prototyp dnešní evropské levice, na ní nic specificky komunistického není.  Asi jim je žinantní zbavit se svého původního názvu, ale že by byli víc levicoví, než celá řada našich stran a straniček, to si nemyslím.

Třeba v Evropském parlamentu sedí autentičtí trockisté a daleko horší levičáci, než čeští komunisté.

Daleko větší levičáci, než komunisti, jsou piráti všech barev, druhů a názvů.

Chci se ještě vrátit k tématům eurovoleb. Jedním z nezpochybnitelných byla přece jen ideologie Green Deal, jejíž institucionalizaci považuji za šílenou. Část kandidátů slibovala, že se zasadí o zastavení Green dealu, Nerudová a spol. se jim smáli, že to už nejde…

Green Deal je podstatou uvažování Evropské unie. Jestli si někdo myslí, že je jen jednou z padesáti devíti politik, ze kterých se někde může ubrat, jinde zase přidat, mýlí se. Green deal je osou celého snažení unie a falešného evropského sjednocování. Proto záměrně odmítám v této souvislosti užívat výraz sjednocování, místo něj demonstrativně říkám ošklivé cizí slovo unifikace. My, ekonomové, rozlišujeme soukromě a veřejné statky, a všichni nás napadají, že jsme hloupí, protože preferujeme jen ty soukromé. Ne, my jsme naopak jedinou vědní disciplínou, která se veřejnými statky zabývá, tento termín dokonce vymyslela a definovala.  Kritikům vysvětluji, že jde o to, na jakou úroveň se dá veřejný statek vztáhnout, a na kterou už ne. Veřejné statky může zajišťovat například radnice pražské městské části, existují veřejné statky na úrovni Prahy jako města, České republiky, možná také na úrovni regionu, jakým je střední Evropa. Ale na úrovni Evropské unie žádný veřejný statek neexistuje. Jediným veřejným statkem nebo veřejným problémem, který přechází její hranice, je zhoubné a nesmyslné zelené myšlení, které bojuje s globálním oteplování a změnou klimatu. To je jediné téma pro Evropu.  Klima ale nevyřeší ani Praha 7, pan Hřib, dokonce ani pan Fiala nebo Babiš, kdyby náhodou vyhrál volby. O tom mohou eventuálně diskutovat kontinenty, a v tom případě rozhodne Čína a Indie, ne my. Ale to je jedno. Čili raison d'être (důvod existence – pozn. red.) evropské unifikace je jeden jediný problém, a tou je zelená ideologie. Proto EU stojí a padá s Green dealem, a proto si jej nenechá vzít. Během našeho předsednictví Evropské unie se dohodly nevratné kroky ohledně zákazu aut se spalovacími motory a Alexandr Vondra se teď hrdinně bije v prsa, že o rok nebo dva prodloužil jejich existenci. To je směšné a nedůstojné. Vondra přitom není hloupý, na rozdíl od jiných studoval přírodovědeckou fakultu, a přesto bezelstně lidem tvrdí, že on něco zásadním způsobem ovlivnil. Že se něco posune o rok nebo o dva, určitě ano, ale nestojí to za řeč.

Jsem opravdu věčný optimista. Třeba bez Green dealu by neuspěl Filip Turek. To, že lidé volili Motoristy, je odpověď na to, že i my jsme bohužel přispěli k absurdnímu zákazu aut se spalovacími motorem od roku 2035.

Někteří z nás jsme zelenou ideologii považovali za největší zlo od chvíle, kdy už nehrozí ideologie komunistická. Sice nám vyrostly další ideologie, například genderismus, ale zelená ideologie je největší zlo, které kolem sebe vidím.

Třebaže se Danuše Nerudová stylizovala do role oběti mužského šovinismu, překvapuje vás, že tyto další ideologie se volebním tématem nakonec nestaly?

Stále se vracím k tomu, co už jsem řekl: Evropské volby nemohou mít žádné jednotné téma, proto není náhodou, že jím nebyl ani genderismus. Mimochodem, den před volbami jsem se přistihl při psaní jednoho ze svých komentářů, že říkám „paní“ Nerudová, ale klidně napíšu Fiala nebo Babiš, aniž bych uvedl „pan“ Babiš nebo „pan“ Fiala. Ale když řeknu Nerudová nebo Pekarová Adamová, tak mám tendenci psát nebo říkat „paní“ Nerudová nebo „paní“ Adamová. My muži se vůči ženám chováme hezky, Nerudová ani Pekarová nám to ale neoplácejí. Jsme slabí, že jsme to dopustili, ale jenom z naší přirozené galantnosti

Sám říkáte, že nejste prognostik typu Miloše Zemana a nechcete se do prognóz pouštět. Přesto: I když zbývá do sněmovních voleb ještě rok a půl, což je dlouhá doba, dokážete si představit, co se do té doby bude dít na české politické scéně, jak a jestli bude probíhat pohyb na pravici?

Za prvé: Nevím, co by se mělo dít na pravici. Pravice v podstatě žádná není, a ke slovu pravice, jestli se nemýlím, se dnes přihlásil jediný člověk, a to je Petr Macinka, žádná jiná strana by se za pravici neoznačila. Premiér už skoro nemluví o ODS, ale o Spolu, takže si myslím, že bude usilovat o post předsedy Spolu, čímž potvrdí, kým už autenticky do značné míry je. Ale jestli se to dá hodnotit jako vývoj na pravici, nevím. Jedinou zajímavost vývoje na pravici je fakt, že selhala hnutí, jako je PRO a Svobodní. Ohledně Svobodných jedna vsuvka, která by měla být zaznamenána: Když jsem ještě seděl na Hradě, byl mým částečným poradcem, psal mi posudky k přijatým zákonům, také můj bývalý úspěšný student Petr Mach. Jednou za mnou přišel a oznámil mi, že by jako poradce rád skončil, protože chce založit stranu Svobodných. Pamatuji se, jak jsme se společně se staršími kolegy Jiřím Weiglem nebo Petrem Hájkem zděsili a přemlouvali ho, že „svobodní“ je vzácné slovo, terminus technicus, ať ho nezkazí amatérským založením strany toho jména. Prosili jsme ho, ať počká, až skončím prezidentské období, že bychom slovo „svobodní“ mohli opravdu začít vytvářet na úplně jiné bázi. Ale on si to rozmluvit nedal. Ale zpět k pravici: Jestli nespadne meteor a nestane se něco úplně nepředvídatelného, tak existuje jediné téma: Jestli se těm Macinkům a Turkům podaří z Motoristů vybudovat významnou politickou entitu, která do příštích parlamentních voleb výrazně promluví. To je pro mě jediný otazník.

A já jako věčný optimista a ctitel konzervativních ideálů doufám, že ano. Děkuji, pane prezidente.

Marek Stoniš, měsíčník TO, Červen 2024