Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

Rozhovor prezidenta republiky pro Český rozhlas

Rozhovory, 6. 4. 2009

Pane prezidente, jak hodnotíte summit NATO ve Štrasburku, kde jste vedl delegaci České republiky?

Summit NATO byl pro nás primárně šancí setkat se s americkým prezidentem a strávit s ním hodiny na uzavřených zasedáních. Byla to taková předpříprava návštěvy Prahy a myslím, že i z tohoto hlediska se to podařilo. Půl roku jsem si myslel, že summit bude ve Štrasburku. Byl to ale podivný summit. Francie s Německem se nemohla dohodnout, kde to bude. Nakonec to bylo v obou zemích. Hlavní jednání se konalo v Baden-Badenu, kde jsme strávili i noc, poté pár hodin ve Štrasburku. Celé to byl chaos. Byly tam neuvěřitelné policejní manévry, asi největší počet vojáků nebo policistů v této oblasti od 1. světové války. Myslím, že summity by měly vypadat jinak. Bohužel, celý summit byl v podstatě zúžen na debatu o tom, kdo bude generálním tajemníkem, a férově musím říci, že další otázky se v podstatě vážně neřešily. Turecké blokování Rasmussena je známou věcí a dopadlo to zvláštním kompromisem. Někteří státníci tam byli prvně. Seděl jsem vedle chorvatského prezidenta Mesiče, který byl naprosto zklamán. Myslel, že se bude mluvit o spoustě základních věcí a nakonec se to zúžilo na debatu o generálním tajemníkovi.

Takže jakési zklamání pro Vás?

Nevím, jestli zklamání. Úkolem těchto summitů je, že se lidé vidí, potkají, mluví spolu. O přestávce, při obědě, na koncertu. To je daleko významnější než formální projevy. Je tam 28 zemí, každý má pár minut a už ho okřikují, že vlastně mluví déle, než by měl. Někteří prezidenti nebo premiéři to neuměli vůbec vydýchat – já s tím problém neměl. Důležité je to setkávání, anglicky networking, které je v tomto smyslu dobré.

Krátce po tomto summitu jste na Pražském hradě přijal amerického prezidenta Baracka Obamu. Jak se Vám líbil jeho projev? A může podle Vás pod názvem Pražský projev vstoupit do historie?

To říkáte hezky – Pražský projev – mne to ani nenapadlo, ale budu to používat. Musím říci, že ten projev byl skoro nečekaně pražský a nečekaně český. Nebyl to kosmopolitní projev, ve kterém by prezident Obama využil siluetu Prahy, aby dal obecné poselství. Překvapivě, jak jste asi všichni viděli, dlouze mluvil o Praze a o historii. On o tom mluvil i při všech našich setkáních. Vyptával se, jak to bylo v roce 1968, jak v roce 1989. V tomto smyslu to byl pražský projev a není pravda, že to byl projev při příležitosti summitu EU. To je pro nás určitě dobrá věc. Prezidenti a předsedové vlád pak na jednání všichni pokyvovali hlavou a říkali: to se Vám podařilo. 

Když ještě zůstaneme na Pražském hradě, pane prezidente, je pravda, že se při jednáních u Vás mluvilo hlavně o klimatu, jak zmiňovali někteří politici, konkrétně Martin Bursík a Karel Schwarzenberg?

Neslyšel jsem pana Schwarzenberga, ale myslím, že se snaží něco pootáčet k obrazu svému. Mimochodem, včera jsem viděl některé televizní stanice a ty říkaly, že tu prezident Obama byl 15 či 20 minut. To je legrační. Je to politický boj, který se odehrává i debatou o tom, s kým, kdo, jak dlouho mluvil. Z více než čisté hodiny našich jednání, na kterých jsem na všech byl, byli někteří na části z nich. Pan Bursík byl na malé části z nich. Tam se mluvilo o klimatu asi tři minuty z té více než hodiny a pro pana Bursíka to musela být studená sprcha. Americký prezident se ukázal jako člověk s daleko širším názorem, než se o něm i leckdy traduje. Když se ho pan Bursík zeptal, jestli Amerika převezme vůdcovství v této otázce, tak pro něj muselo být studenou sprchou, když řekl: První věc, kterou musíme vzít v úvahu, je ekonomická realita a ekonomická krize. Věřím, že pan Bursík se to snažil přeslechnout, ale toto byla první věta, kterou nyní zveřejňuji. Druhá věta byla, že pokud mluvíme o tom, co musí udělat rozvojové země, to znamená Čína, Indie atd., tak musí zejména dostat šanci se rozvíjet a my jim to nesmíme zablokovat. Myslím, že to je významné sdělení. Třetí větu řekl: I Amerika je v tom rozpolcená. Na obou pobřežích – západním i východním, převažuje názor, že boj s klimatem je hlavní věc, ale ve středu Ameriky si to lidé vůbec nemyslí. Tyto tři věty řekl pan prezident Obama a pak čtvrtou, že on samozřejmě cítí svou zodpovědnost a Amerika v tom bude hrát produktivní a pozitivní roli. To, že to pánové Bursíci interpretovali způsobem, jak to interpretovali, je do očí bijící a nevím, že v sobě nemají kousek studu, že si vůbec něco takového dovolí. 

Pokud jde o domácí politickou scénu. Čtyři parlamentní strany se včera dohodly ohledně podoby nové vlády. Pane prezidente, překvapila Vás ta dohoda a co jí říkáte?

V principu jsem s tou dohodou samozřejmě spokojen. Předem nechci říkat definitivní závěr, protože strany se s tím dnes nepochybně budou vracet do politických grémií a tam různí neukojení radikálové, nespojení, že se na ně zapomnělo, mohou dohodu lecjak brzdit a narušovat. Nechci nic vítězoslavného říkat, ale dobře všichni víte, že jsem dohodu chtěl. Nechtěl jsem, aby spolu politické strany nemluvily, aby pak jedna druhé ukradla jednoho tzv. přeběhlíka. Nesmírně vůči sobě rozhádané strany si dokázaly přeci jen sednout a realita je donutila, aby spolu mluvily. Od voleb 2006 po tom nepřetržitě volám a jsem nakročený vyřešit tuto situaci. Jsem v podstatě spokojený. Včera v té vřavě úplně zaniklo, že jsem se odpoledne setkal na soukromé hodinové schůzce s panem předsedou Evropské komise Barossem, který chtěl vědět, jak to u nás dál bude, jak budeme zvládat předsednictví. Hodinu jsme seděli sami dva, delegace čekaly v předpokojích. Ubezpečil jsem ho, že to nepochybně dále zvládneme a že jsem připraven v případě potřeby do toho nějak vstoupit. I toto bych chtěl říci jako ubezpečení.

Pane prezidente a jste spokojený i s Janem Fischerem, šéfem ČSÚ, který by měl stát v čele té vlády odborníků?

Přiznám se, že jak padala nejrůznější jména, tak mě toto jméno nenapadlo. Opravdu jsem se to dozvěděl včera večer. Inženýra Fischera znám, myslím, že jsme se při nějakých statistických debatách a konferencích setkávali už někdy v osmdesátých letech. Já jako ekonom, on jako statistik. V tomto smyslu se známe určitě 30 let. Ne,  že bychom spolu chodili na pivo, ale známe se a dokonce myslím, že má chalupu někde nedaleko od nás. Potkávali jsme se tam v jedné milé hospůdce v Bystřici u Benešova, když jsme tam všichni jeli v sobotu na chalupy. Myslím, že to je uvážlivý člověk, který nebyl nikdy nijak politicky radikálně orientován na jednu či druhou stranu. Ptáte-li se, jestli jsme navzájem měli svůj mobilní telefon, to zase do té míry ne.

Já jsem zeptala, jestli jste spokojený a schopen s ním spolupracovat?

Myslím, že určitě. Pokud to tak dopadne, tak určitě ano.

Pane prezidente, poslední otázka. Kdy jste připravený novou vládu jmenovat a budeme ji mít – tu vládu odborníků 9. května?

Chcete abych polemizoval se slovem vláda odborníků. Neznám ani zdaleka všechna ta jména, ale nejsou to odborníci z nebe, z Marsu spadlí, kteří by měli řídit tyto resorty. Některá jména jsou klíčové osobnosti, náměstkovské na ministerstvu, evidentně spojení s tou či onou politickou stranou. To není žádný odborník, ale prostě člověk, kterého přeskočil v nominaci na ministra jiný kolega a on se mračil, protože by byl rád ministrem už dávno. Taková jména bych definoval, jako nespokojené náměstky, že nejsou ministry. Pak bych je nenazýval vládou odborníků, pak jsou to normální politici, kteří při této politické přesmyčce získali určitou novou šanci a myslím, že ji využijí.

Prezident republiky Václav Klaus v exkluzivním rozhovoru pro Český rozhlas. Pane prezidente, děkujeme.

Mohu ještě říci slovíčko? Než jste volali, telefonoval jsem se slovenským prezidentem Gašparovičem. To může být také zpráva pro Vaše rádio. Prvně jsem s ním po jeho volbách hovořil. Domluvili jsme nějaké další projekty. Myslím, že to je zpráva pro naši veřejnost.

Milada Richterová, Český rozhlas – Rádio Česko,
6. dubna 2009