Hlavní strana » Jinýma očima » Jiří Weigl: Kanóny místo másla

Jiří Weigl: Kanóny místo másla

Jinýma očima, 17. 3. 2025

Válka na Ukrajině trvá již více než tři roky, ale teprve nyní, když staronový americký prezident Donald Trump začal činit první nadějné kroky k zastavení bojů a k míru, začala evropská a česká politika vykřikovat o našem ohrožení Ruskem a volat po masivním zbrojení. Až doposud se naše elity evidentně nekonečnými boji ohroženy necítily. Navíc až dosud oficiální zahraniční politika naší vlády viděla jako jediné akceptovatelné řešení krize na Ukrajině další a další eskalaci bojů, zasazení dalších a dalších co možná nejničivějších zbraní a rozšíření bojů na ruské území s cílem dosažení vojenské porážky Ruska.

Nikdo se při tom nenamáhal vysvětlit, jak toho chceme vůči jaderné velmoci dosáhnout, aniž bychom riskovali vznik třetí světové války s použitím zbraní hromadného ničení, a tím zničení života na zemi. Nikoho to netrápilo. Toto riziko se našim představitelům zřejmě zdálo a zdá přijatelné.

Jakmile však hrozí mír a skončení bojů, začnou hystericky vykřikovat o nezbytnosti okamžitě zbrojit a připravovat se na válku jako o hlavní prioritě naší současnosti. Prezident Trump už nás sice v době svého předchozího mandátu vyzýval ke zvýšení zbrojních výdajů na úroveň 2% HDP, ale to nechávalo naše verbálně válkychtivé představitele v klidu. Trumpovy požadavky vypadaly spíše jako vymáhání jakési daně za ochranu, což tato vláda briskně vyplnila nákupem 24 amerických stíhaček 5. generace F35, které jsou vzhledem k celkovému stavu našich ozbrojených sil nesmyslně drahé a extrémně sofistikované a navíc budou dodány až za řadu let.

Naše armáda byla dlouhá léta budována v podstatě jako expediční sbor pro účast ve vojenských misích v zahraničí (model Irák a Afghánistán). Obrana území republiky je ale zcela jiný úkol vyžadující jinou strukturu i výzbroj vojsk. Je evidentní, že pokud pro české politiky je nepřátelství s Ruskem a příprava na válku s ním stále hlavní prioritou, potom stojí před námi množství těžko řešitelných otázek.

Se situací zásadně zamíchal Donald Trump, který od počátku svého funkčního období hovoří o skončení konfliktu na Ukrajině, snížení napětí v Evropě, omezení závodů ve zbrojení mezi velmocemi a dává prioritu obnovení americké ekonomické síly. Nehodlá plýtvat miliardami za bezpečnost progresivistické Evropy, která se k němu chová nepřátelsky. Verbálně zpochybnil význam NATO pro USA, ale zatím nepodnikl žádné kroky, které by znamenaly stažení amerického jaderného deštníku nad Evropou.

Hysterie, která vypukla v Evropě i u nás je v důsledku toho neuvěřitelná. V některých okamžicích to vypadá, že Trumpovy USA jsou dnes ještě větší nepřítel, než Rusko nebo Čína. Protiamerická propaganda jede na plné obrátky, Evropa se tváří, že je jako jeden muž rozhodnuta se bez amerického zajištění své bezpečnosti obejít a že včera už bylo pozdě. Předlužené evropské velmoci a Brusel házejí stovkami miliard euro, které si prý vypůjčí na zbrojení, z Německa a Polska občas vypadne zájem o získání jaderných zbraní a všichni se tváří, že už už vpadnou na Ukrajinu a zastraší nebo zaženou Rusko. Tři procenta HDP na obranu jsou už rozhodnuta a půjde se dál.

Náš prezident a premiér svolali krizové jednání o obraně, na kterém chtěli válečnou hysterii dále rozdmýchat, ale opozice nepřišla. Přesto je ale jedno jisté – bude se zbrojit a zbrojit. Kanóny místo másla – říkal Hermann Goering, když roztáčel kola nacistické zbrojní mašinérie. Dnes je to heslo Fialovy vlády.

Všichni rozšafně házejí procenty HDP na zbrojení a vystupují, jako kdyby předkládali občanům nějaký seriózní, dobře promyšlený plán. Tak tomu ale není, jde jenom o utrácení peněz, jde o hru lobbyistů a zbrojařů toužících zatnout pořádnou sekeru do veřejných rozpočtů. S obranou vlasti to má málo společného.

Je evidentní, že proti žádné z dnešních velmocí se země naší velikosti a síly nemůže ubránit sama. Šanci máme pouze v řadách velké koalice. Nikdo nám ale není schopen říci, o jaké koalici to dnes mluvíme. Je to stále NATO, přestože nad ním mnozí už dělají kříž? Nebo je to nějaké dosud neexistují evropské NATO bez USA? Nebo je to nějaká vysněná evropská armáda na bázi EU, o níž zatím nikdo nic netuší?

Každá z těchto variant by přece vyžadovala jiný přístup, jinou strukturu ozbrojených sil a jiné náklady. Nikdo se to nesnaží vyjasnit, jde pouze o utrácení za každou cenu za výzbroj, která není ani v této době dostupná na trhu a jejíž použitelnost v soudobém boji je nejistá, jak ukazují zkušenosti z ukrajinské války. Navíc - horečné urychlené paralelní zbrojení 32 armád členských zemí NATO nemá smysl, nota bene s vyloučením USA. Je to jen a pouze útok na státní rozpočty jednotlivých zemí. Nikdo se nezamýšlí ani nad tím, kde vzít desetitisíce lidí pro posílení armády a ovládání zbraňových systémů.

Úpornost, s jakou se veřejnosti sugeruje, že kompromis, uvolňování napětí, omezení zbrojení, to vše je špatně, že správně je pouze příprava na válku, eskalace konfliktů a boj, je děsivá ve své absurditě. Připomíná atmosféru před první světovou válkou, kdy propagandou omámení mladí muži na všech stranách s nadšením odjížděli do do té doby nepředstavitelného pekla válečných front.

Situace začíná být vážná, protože zbrojní mánie dnešních vlád znamená další útok na naše peněženky a životní úroveň, další nesmyslné plýtvání. Nevěřme, že ti, kteří přivedli EU k úpadku, kteří vyplýtvali zdroje na zelené absurdity, kteří přilévali olej do ohně ukrajinské války, nás chtějí a mohou před něčím ochránit. To, že nechtějí v ničem slevit ze zeleného šílenství, které na nás uvalili, ale chtějí se udržet u moci šířením strachu a válečné hysterie, hovoří za vše. Snaží zakrýt svůj politický debakl u moci a spoléhají na krátkou paměť a naivitu voličů. Odmítněme je.

Jiří Weigl, 17. 3. 2025