Hlavní strana » Rozhovory » Vystoupení Václava Klause o…

Vystoupení Václava Klause o eurovolbách v pořadu České televize Události, komentáře dne 26. května 2014

Rozhovory, 27. 5. 2014

David Borek
O evropských volbách nejenom v Česku, ale i na celounijní úrovni teď s druhým českým prezidentem Václavem Klausem. Já vás zdravím, hezký večer.

Václav Klaus
Dobrý večer.

Před několika týdny jste řekl, že volby nejsou šancí na velkou revoluční změnu v Evropě, a proto jste trochu snižoval jejich dopad. Naplnilo se to? Vidíme, že v některých státech tektonické poruchy docela nastaly.

Nevím, to hodnocení je širší a má mnoho aspektů. Já považuji v Evropě za strašně podivné (a nevím, jestli to není záměrné), že nikde nemůžete přehledně najít, jak dopadly evropské volby. I když už je 24 hodin po všem.

Nechci tady dělat reklamu jednomu serveru, ale iDNES.cz to má docela přehledně.

Myslím, že moc ne. Musím začít tím, že blahopřeji eurokritickým stranám, které uspěly, ať už je to můj dobrý přítel Nigel Farage ve Velké Británii, ať už je to paní Le Pennová ve Francii, kterou neznám, ať už je to Dánská lidová strana, která vyhrála volby s heslem „více Dánska, méně Evropské unie“. Nějaký posun tedy v EU nastal (bohužel zcela opačný než u nás). Tato změna je však příliš malá a marginální, nepovede k radikální změně. V tom žádnou šanci nevidím. Ony mocné, takzvaně proevropské, což správně česky řečeno znamená probruselské strany, budou převálcovávat v jednom hlasování za druhým strany eurokritické.

Na druhou stranu, co se tedy musí stát, aby nějaké příští evropské volby podle vás už byly oním potenciálem revoluce nebo zásadního urychlení nebo překreslování politického spektra?

To je dobře, že mluvíte o revoluci. Je dobře, že voliči určitý signál dali. Musím se usmívat, když řada komentátorů u nás, i pan premiér Sobotka, říkají, že volby vyhrály probruselské, on říká proevropské, síly nebo strany. To je naprostý nesmysl. Jeho strana získala 14 % z 18 % voličů. Kdo umí malou násobilku, ví, že 14 krát 18, resp. 1,4 krát 1,8 znamená, že pan Sobotka a jeho ČSSD, nejmocnější strana u nás, dostali 2,5 % hlasů všech oprávněných voličů.

Neboli, tyto volby vyhráli nevoliči. U nás vyhrálo volby těch 82 % lidí, kteří k volbám nepřišli. Tito lidé tím dali jasný signál, že je ta Evropská unie nezajímá, že vědí, že Evropská unie nemá s demokracií nic společného, a že i proto je Evropský parlament hříčka, která reálně nemá vůbec žádný význam. Takže, jak dopadnou eurovolby, v podstatě pro jakýkoliv další budoucí život v Evropě není moc důležité. Myslím, že to je tak obrovský signál, že každý, kdo ho chce vyslyšet, ho dostal.

Na druhou stranu přece jenom Evropa prožívá možná už sedmý hubený rok. Je tady – zejména na jihu od Alp – velká tíseň sociální. A přesto jenom v některých zemích došlo skutečně k překreslení politické mapy v tom smyslu, že etablované strany neuspěly. Zmiňme Řecko, zmiňme Francii, zmiňme Velkou Británii. Ale víceméně v ostatních zemích se základní, hlavní etablované strany udržely na čelních místech. Co se děje, co se stalo?

Nesouhlasím. Že se udržely, to je jedna věc. Ale – k tomu oddělování Jihu od zbytku Evropy – myslím, že leckdo očekával, že ona kritika EU posílí v eurem zbídačených zemích, jako je například Řecko. To bylo možné očekávat. Ale k tektonickým posunům, jak Vy používáte tento termín, došlo i na ekonomicky úspěšném severu Evropy. V zemích jako je Dánsko, Finsko, Švédsko, ale i Velká Británie, výrazně posílily eurokritické strany, což musí být naprostý šok pro mocipány v Bruselu. Čekali, že je bude kritizovat Řecko nebo Portugalsko (nebo někdo takový), ale nečekali Švédsko, Finsko, Dánsko.

Co Německo, hlavní pokladník evropské integrace, myslím, německé poplatníky daňové, pokud to můžeme takto říci. Zarazilo Vás, že tam volby nedopadly nějakým zásadním průlomem ve smyslu překreslení politické mapy?

Tak zaprvé, jsem moc rád, že můj dobrý známý pan profesor Lucke se svou Alternativou pro Německo uspěl.

Ale nebylo to 20 - 30 %.

Z nuly na 6,5 procenta není tak úplně nejhorší výsledek. Ale hlavně, jak můžete vyslovit termín hlavní pokladník Evropské unie? Německo je naopak země, která na Evropské unii a zejména na existenci eura nejvíce vydělala a ještě pořád nesmírně vydělává. Není proto náhodou, že v Německu ty volby dopadly, právě tak jak dopadly. Německo je největším vítězem posledního desetiletí v Evropě. Ty maličkosti co dává do Řecka, to jsou proti celkovým efektům věci podružné.

Já nabídnu historickou paralelu. Možná 100 let - 120 let zpátky. Vídeňský parlament, říšská rada, výrazné zastoupení autonomistických federalistických sil, tehdy to znamenalo něco jiného než dnes, tehdy to byly síly, které chtěly spíše rozvolněnější Rakousko-Uhersko. Byly schopny dost často mezi sebou koordinovat své kroky. Poláci z Haliče, mladočeši, němečtí konzervativci. Jsou schopni současní eurokritici, euroskeptici vytvořit cosi jako alianci autonomistů, alianci obhájců národních států, anebo z podstaty věci půjdou vždy proti sobě?

Nejdříve si počkejme, co budou dělat, až přijedou do Bruselu. Možná začnou říkat něco trochu jiného, než říkali před volbami, protože představitelé těchto stran se nechtěli předem vázat tím, co se stane v nějaké jiné zemi. Já vím, že Nigel Farage mluvil o jedovatých základech stran paní Le Pennové a Geerta Wilderse v Holandsku. On to ale říkal před volbami pro své domácí voliče. Až se sejdou v Bruselu, uvidíme. Nedovedu odhadnout, jak spolu budou vycházet.

A jste schopen nakreslit linii, za kterou už se odpor vůči federalizaci Evropy stává i šovinistiským, nacionalistickým, antisemitským anachronismem?

Myslím, že to je přesně jedna z těch mystifikací, které tady teď vznikají. Dnes jsem dostal e-mailem článek šéfredaktora jednoho amerického časopisu, se kterým jsem se minulý týden setkal v New Yorku. On si tam tuto otázku klade - jestli má vadit, že ty extremističtější, občas silácké (a politicky nekorektní) strany získaly takový úspěch, jaký získaly. On na to říká, že když konzervativní (nebo klasicky liberální) politické strany přestávají být konzervativními, zrazují své ideály. Poté se voliči musejí „look elsewhere“ – musejí se podívat někam jinam. A lidé si takové strany našli.

Podpořil byste třeba alianci pana Farage například s maďarským Jobbikem?

Já bych to nechal na nich, ale doporučoval bych dávat velký pozor na to, jaké ty strany skutečně jsou a ne jen na to, co se o nich píše v dominantních médiích, které jsou už předem nasazené proti nim. Byl bych k nim trochu spravedlivější. Někteří jejich představitelé nejsou tak šílení, jak to může vypadat podle toho, co se o nich píše. Ale nedovedu říci, jestli se dohodnou. V každém případě mám strach, že je jich natolik málo, že si stejně páni socialističtí Schulzové a páni takzvaně křesťansko-demokratičtí Junckerové (moc velký rozdíl mezi nimi ostatně není) podají ruku a smetou ze stolu všechno, co budou navrhovat eurokritické strany.

Vy jste tady před několika týdny řekl, že máte ohledně těchto voleb trochu rozpačité pocity. Pak jste řekl, že Vám nezbyde, než abyste nakonec volil ODS. Já nechci udělat to faux pas, že bych se Vás ptal, koho jste volil, ale zeptám se trochu volněji: Co soudíte o výsledku ODS? Co to znamená pro ODS, stranu, kterou jste zakládal vlastně již skoro před čtvrtstoletím?

Když jsem přemýšlel co by pro mne byly hlavní signály z těchto voleb - teď mluvím o domácích – tak můj první závěr je ten, že totálně zmizela pravice z naší politické scény. Dva mandáty ODS a jeden mandát Petra Macha, to je fakticky totální vymazání pravice. To je pro člověka, který u nás po listopadu 89 pravici vydupal ze země, smutný výsledek.

Druhý závěr je, že došlo k obrovské fragmentaci naší politické scény. Sedm stran se dělí o 21 mandátů, v průměru 3 na jednoho. Nikdo z nich průrazně a jasně nevyhrál. To je také obrovská změna a já z ní nijak radostný nejsem. Jsem možná rád, že neuspěla Strana zelených. Když jsem tady před chvílí poslouchal pana Lišku, tak doufám, že už navěky odešli do propadliště dějin, že tato strana už nikdy v žádných volbách u nás neuspěje.

Mimochodem, koho jste tedy volil?

To vám samozřejmě nebudu říkat, ale snažil jsem se podpořit někoho, kdo se na tu Evropskou unii (ne na Evropu!) dívá kritickými očima a kdo není fanatickým přitakávačem všeho, co z Bruselu přichází.

Česká televize - Události, komentáře, 26. května 2014.