Hlavní strana » Jinýma očima » Co provedl Ústavní soud?

Co provedl Ústavní soud?

Jinýma očima, 20. 1. 2005

Rozhodnutí Ústavního soudu v kauze restituce majetku Colloredo Mansfeldů vyvolalo v některých médiích naprosto neuvěřitelnou vlnu útoků na Ústavní soud, na jeho jednotlivé soudce, a dokonce i na prezidenta republiky, který soudce se souhlasem Senátu jmenuje. Vrcholu v tomto směru dosáhly 17. ledna Hospodářské noviny v článku Petra Kamberského Opočno: k masám čelem, k právu zády a v článku Pavla Hrdiny Quo vadis, český právní státe? o den později.

Styl jejich psaní představuje prudký obrat od dříve tolikrát médii vyhlašované adorace nedotknutelnosti a nekritizovatelnosti rozhodnutí nezávislých soudů k hrubému, přímému a věcně neargumentovanému ataku na instituci i soudce za jejich rozhodnutí, nota bene v nesmírně komplikované restituční kauze. Podle obsahu článků mají soudci jediný úkol a jedinou možnost, jak dostát svému ústavnímu poslání - musejí dát za pravdu restituentovi. Ten je podle nich zřejmě v právu a priori vždycky. Na hledání, nalézání a vykládání práva podle svého vědomí a svědomí ústavní soudci v tomto svérázném pojetí právo nemají. Rozhodnou-li jinak, než se to fanatickým zastáncům této restituce líbí, potom jde o provázanost s politikou, nátlak, politickou objednávku či nadbíhání "ulici".

S důkazy se pisatelé nenamáhají. Že by si soudci svůj právní názor mohli vytvořit sami a že je to názor legitimní, to články v HN nepřipouštějí. Pro Kamberského dokonce Ústavní soud, který nerozhoduje podle jeho představ, "ztrácí smysl". Je neuvěřitelné, že se autor ani nesnaží zakrýt svou fanatickou zaujatost a nestydí se napadnout dokonce prezidenta republiky za to, že jmenoval do Ústavního soudu osoby, které v této konkrétní kauze nešly restituentce na ruku.

Články kauzu nerozebírají, neargumentují, nediskutují, pouze urážejí a útočí. Nedozvíme se, proč došlo k porušení ústavnosti, v čem utrpěl náš právní řád tímto konkrétním rozhodnutím. Články se snaží čtenářům namlouvat, že Ústavní soud je instituce, která s politikou nemá a nesmí mít co do činění. Již sám jejich hysterický politický útok dokazuje opak.

Ústavní soud je politická instituce a jeho výklad práva má politické důsledky. To platilo v minulosti, platí to nyní a platí to všude na světě. Nelze aplaudovat závažným politickým rozhodnutím bývalých ústavních soudců a současně zatracovat současný Ústavní soud jenom proto, že novináři politicky jeho rozhodnutí nekonvenuje.

Nezávislost Ústavního soudu spočívá v tom, že nikdo nemůže soudcům bránit, aby rozhodovali podle svého názoru a svědomí. A to u nás platí. Nedopusťme, aby tomu bylo jinak, aby se soudci pod hrozbou mediální štvanice a osobní dehonestace báli uplatnit svůj názor a měli rozhodovat pod nátlakem různých zájmových lobby s dostatečně silným mediálním vlivem.

Jiří Weigl, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, Hospodářské noviny, 20.1.2005