Hlavní strana » Jinýma očima » Proč jsem rád maloměšťákem…

Proč jsem rád maloměšťákem aneb vášnivá filipika proti pato(č)kům.

Jinýma očima, 10. 12. 2003

Rád čtu polemické články, kritiky a tvrdé výpady, dokonce nejraději ty, které jsou zaměřeny proti mým názorům, neboť nic nebystří kritického ducha více než vtipná a inteligentní polemika a nic není nudnějšího, než se probírat uhlazenými a politickou korektností napudrovanými texty bez chuti a vůně, bez osobního zaujetí autora, bez jeho zřetelně vyjádřeného stanoviska k věci.

Ovšem pod jednou jedinou podmínkou: totiž, že stanovisko autora vychází z mozku a ze srdce, byť někdy z mozku příliš zaujatého či ze srdce příliš divokého.

Pokud ovšem autor pracuje více nadledvinkami, pumpujícími adrenalin a žlučníkem, přidávajícím zahořklou žluč, bývá taková četba pravým intelektuálním utrpením.

Příkladem budiž článek Jakuba Patočky, šéfredaktora Literárních novin, publikovaný ve čtvrtečním vydání tohoto listu pod titulkem "Klausokalouskizace", který snad byl původně zamýšlen jako velmi pozdní příspěvek do diskuse ke Klausovu článku "17.listopad v českých dějinách", ovšem zvrhl se přičiněním autora svou převážnou částí do plivanců a ničím nepodložených obvinění a nadávek.

Několik ukázkových žlučovitých výlevů:

Ke Kalouskovi: Miroslav Kalousek v sobě podivuhodně spojuje nejhorší typ hrabivého lidovectví s korupční podstatou neoliberalismu 90.let.

Ke Kalouskovi a Klausovi: Oba mají společný zájem: obrátit to, co si o sobě nalhávají, v obecně přijímané pravdě se podobající floskule.

Tři ke Klausovi: Lze pochopit, proč se bývalý domovník, jenž ve státní svátky vyvěšoval okupační prapor, nyní pokouší lámat páteř minulosti tak, aby z ní vycházel jako rovný vedle lidí, kteří i za Husáka věřili nápisu na prezidentské standartě.

Se svou povrchní sociologií by nevystačil ani jako učitel marxismu v normalizační večerní škole.

Bydlet v domě, nad nímž vlaje Masarykova vlajka s nápisem Pravda vítězí pro něj musí být muka.

V mírně serióznější části své polemiky se pak Jakub Patočka pokouší dešifrovat strukturu "normalizační šedé zóny": tmavší okraj se dle něj snažil žít co nejpočestněji a disidenty podporoval v míře, která neohrožovala jejich rodiny, světlejší okraj však tvořili zelináři, bankovní úředníci a domovníci, směňující svědomí za drobné výhody. Prezident Klaus je pak dle autora právě jen a jen prezidentem tohoto "navinulého typu maloměšťáctví".

Ubezpečuji Jakuba Patočku, že jsem v době normalizace prožíval svůj střední, velmi produktivní věk, a spolu s ohromnou spoustou lidí jsem ani nepodporoval disent, neboť v něm na můj vkus bylo příliš mnoho bývalých komunistických kádrů , snažících se opět vyšplhat k moci, příliš mnoho lidí, kteří si z disidenství vytvořili slušivou mučednickou aureolu a někteří dokonce živnost, příliš mnoho akcentovaných osobností, hřímajících vždy a všude proti jakémukoliv režimu a příliš mnoho aktivních estébáků (o čemž už se dnes vůbec nemluví).

Nekolaboroval jsem ovšem pranic ani s tehdejším režimem: nabídku primářského místa za vstup do KSČ jsem rázně odmítl, jinak se neangažoval a vlajky také nevyvěšoval. Ale dělal jsem, spolu s miliony dalších lidí, hlavně to, co by měli lidé dělat v každé době: ŽIL JSEM. Což znamená: usilovně jsem pracoval, abych solidně uživil rodinu, aktivně provozoval různé koníčky a sportoval, trvale se vzdělával a HLAVNĚ (a to slovo třikrát podtrhuji), HLAVNĚ jsem vychovával svoje děti (a dnes též vnoučata) tak, že dnes úspěšně pracují a prosperují, nevolí demagogy a slibovače rudých či zelených světlých zítřků, nenatahují ke státu ruku pro podpory všeho druhu, nerozbíjejí výklady Mc Donalda, neobsazují - nemytí, otrhaní a nečesaní - cizí majetek a neberou drogy, přičemž zrovna tak řádně vychovávají svoje děti.

Chcete-li tohle, Jakube Patočko, nazývat maloměšťáctvím, pak jsem a budu maloměšťákem velice, převelice rád. A jsem přesvědčen, že spolu se mnou také ohromná spousta dalších lidí, kterým Václav Klaus jistě je a bude dobrým prezidentem, a kteří jej jako prezidenta, ne-li všemi deseti, tak rozhodně alespoň osmi, berou.

A dále určitě svým dětem i všem příbuzným a známým doporučím, aby v žádném případě nedali na průhlednou stranickou agitku na konci vašeho článku, že vláda potřebuje novou opozici, která jí bude schopna konkurovat kvalitou nabízených řešení i úrovní politické kultury, a že touto opozicí, která by výrazně čelila "klausokalouskizaci" české společnosti, by mohla být Strana zelených.

Pokud v ní totiž budete Vy a Vám podobní kraválisté, pak jim tato strana sebemenší záruku kvalitních řešení problémů a politické kultury pranic neposkytne.

Miroslav Macek, soukromník