Hlavní strana » Jinýma očima » Prezidentova obyčejná úspěšná…

Prezidentova obyčejná úspěšná cesta do USA

Jinýma očima, 27. 11. 2003

Na článek Petra Fischera Bez šarmu - jako mrtvý (LN 24. 11.) reaguje šéf politického odboru KPR Ladislav Mravec.

Petru Fischerovi se natolik znelíbila nedávná prezidentova přednáška ve Středisku Woodrowa Wilsona, že ji využil k frontální, avšak bohužel nekvalifikované kritice všeho, čeho se prezident republiky Václav Klaus v USA zúčastnil, ač v Americe samozřejmě nebyl.

Prezident jel do USA na obvyklou a dlouhodobě plánovanou pracovní návštěvu. Sešel se v Bílém domě s nejvyšším přítomným ústavním činitelem USA (viceprezident Cheney), navštívil Kongres (předseda zahraničního výboru, senátor Lugar), byl přijat šéfem americké rezervní banky (Greenspan), šéfem MMF (Koehler) a prezidentem SB (Wolfensohn). Přednesl dvě přednášky: v Cato Institute měl vedle A. Greenspana a laureáta Nobelovy ceny J. Buchanana jednu ze tří hlavních přednášek na mezinárodní konferenci o budoucnosti eura a ve Wilsonově středisku přednášel o svobodě a jejích nepřátelích. S menšími projevy oslovil tři další washingtonské instituty a pozdravil se také s krajany u sochy T. G. Masaryka. Vyšší posty v ty dny ve Washingtonu k dispozici nebyly, zkrátka "prezidentská klasika", dokonce v mnoha ohledech přeplněný program, žádný výlet.

Prezident jezdí do USA rád a často. Pro nikoho z těch, se kterými se sešel, nebyl neznámým politikem. Naopak, partneři dávali najevo své dlouholeté přátelství, nebo respekt před dlouholetým účinkováním prezidenta na špičkových politických postech. Žádná "hra na významnost", žádné "vylepšování image", žádné "žehlení diplomatických roztržek".

Bude to tak i v budoucnu. Prezident i nadále bude jezdit do USA rád a pravděpodobně i často. Velvyslanec USA v Praze Craig Stapleton ocenil, že prezident frekventovaně jezdí do USA i na programy mimo hlavní město. Z toho logicky plyne, že mnoho těchto cest se odehraje bez setkání s úřadujícím prezidentem USA, avšak na druhé straně je samozřejmé, že obě strany ve shodě připravují a plánují i setkání v Bílém domě.

Svoboda a její nepřátelé je téma, které na půdě Wilsonova střediska znělo trochu pikantně. Wilsoni nepředstírají, že pro ně jistá nesvoboda ve prospěch rovnosti příležitostí není úplně cizí myšlenkou, jejich předsedou je totiž zasloužilý demokratický kongresman. Prezident ale s výhodou využil toho, že Američané milují intelektuální střety a že si kvůli tomu vymysleli instituce s příznačným pojmenováním think-tank. Myslící tank nebo vývojka na myšlenky, poraďte si s překladem sami. Prezident tedy začal, publikum bylo přednášce příznivě nakloněno a po závěrečném potlesku se pustilo hlava nehlava do otázek. To by se panu Fischerovi líbilo, co tam bylo šarmu a života!

Někdo zajisté nemusí souhlasit s tím, že si český prezident postavil téma "svobody" tak vysoko, avšak je neoddiskutovatelné, že pro to v Americe předvedl důstojné argumenty a posluchačstvo je uznalo. Jako by se intuitivně přiklonilo k tomu, že občas platí především staré dobré jednoduché pravdy a nejen globální závěry, ke kterým se pan Fischer kloní asi s větším porozuměním.

Okolo prezidenta se ve Washingtonu celou dobu pohybovalo asi 10 českých novinářů a nějaká ta kamera. Ve zpravodajství TV z toho nebylo téměř nic, v komentářích leda tak pan Fischer. Že by "svoboda" tisku? Nebo z toho šarmu všichni zmrtvěli? Nebo to byla prostě obyčejná úspěšná cesta, která pro žurnalisty zabývající se prezidentem nebyla zajímavá?

Ladislav Mravec, ředitel politického odboru KPR, Lidové noviny, 27. listopadu 2003