Hlavní strana » Jinýma očima » Má prezident právo říct svůj…

Má prezident právo říct svůj názor?

Jinýma očima, 18. 12. 2004

Jen co zpravodajskými agenturami prošla slova prezidenta Klause komentující vůbec první soudní zrušení výsledku voleb v naší novodobé historii (případ Lastovecká byl trochu jiný), roztrhl se s kritikou pytel. Se silnými slovy přispěchal premiér Gross, předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek ("Prezident zpochybnil jeden z pilířů právního státu.") i jiní. Takto posíleni, nabízejí nám svá dílka různí komentátoři.
K posledním patří asistent jednoho ze soudců Nejvyššího správního soudu, pan Petr Lavický (Soudce se už naštěstí nemusí radit s panovníkem; Právo, 16. 12.). "Takové výroky jsou nejen hrubým zásahem do soudní nezávislosti, ale směřují proti samé podstatě soudní moci," rozhořčuje se autor nad panem prezidentem. "Prezidentovo zasahování do soudcovské nezávislosti ... je nejen neetické, ale též protiprávní a velmi nebezpečné," varuje nás pan Lavický. Tak předně: Žádný takovýto názor či argument prezidenta republiky nemůže ohrozit nezávislost české justice, neboť nejde o právní problém.

Český ústavní systém garantuje našemu soudnictví práva a postavení, které je naprosto nezávislé na jakémkoliv, i sebekritičtějším komentáři kohokoliv, včetně prezidenta republiky. Nezávislost justice nestojí (a nepadá) se zdrženlivostí "panovníka" v justičních otázkách, jak se nám snaží pan Lavický namluvit. Poddanské myšlení nesebevědomých a plnému používání základních občanských práv nenavyklých lidí z takových textů přímo čiší.

V jistých společenských systémech, které si tito lidé bohužel stále uchovávají ve svých hlavách, znamená kritika od nejvyššího ústavního činitele spuštění totalitní, represivní mašinérie, na jejímž konci stojí gilotina, gulag, vyhazov z práce, vězení, perzekuce, zastavený kariérní postup, pronásledování tajnou policií, neumožnění dětem studovat atd. Prozrazují tak bohužel mnohé o sobě.

Lidé s poddanským myšlením se opačného názoru bojí, a to zejména tehdy, jde-li o názor někoho, kdo je v alespoň nějakém typu hierarchického uspořádání na "vyšší" příčce než oni sami. Spouštějí varovné sirény vždy, když ti, se kterými by tak moc chtěli být zadobře, říkají něco jiného, než by si oni sami přáli. V případě takového střetu si totiž neumějí představit nic menšího než umlčení jednoho z názorů a pomstu jeho nositeli.

Nezávislost našeho soudnictví stojí na několika článcích ústavy a na několika zákonech. Výroky pana prezidenta, o kterých je zde řeč, nemají (protože je v každém okamžiku jasné, že ani mít nemohou!) žádnou možnost způsobit ohrožení nezávislosti jakékoliv složky moci soudní. Tato nezávislost je totiž (naštěstí !) postavena na něčem úplně jiném než na politickém konsensu nejvyšších ústavních činitelů. Věřím, že toto si prezidentovi kritici jsou schopni uvědomit.

Prezident republiky (ať je jím kdokoliv) samozřejmě nemá pravomoc pozastavit, zrušit či neutralizovat jakékoliv rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Nemá ani jakoukoliv možnost sankcionovat či penalizovat autory či spoluautory aktů moci soudní, ani jim nijak vyhrožovat.

Vraťme se raději k Voltairovu známému "nesouhlasím sice s vaším názorem, ale budu se vždy bít za to, abyste jej mohl svobodně hlásat". V opačném případě bychom totiž už skutečně mohli do výdajů rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky zahrnout větší množství leukoplastí a systemizované místo vládního přidělence, který by se svého delikátního poslání zhostil vždy, když by se prezident republiky chystal říct něco, co mu nebylo předem odsouhlaseno.

Michal Petřík, poradce prezidenta republiky, Právo, 18.12.2004