Hlavní strana » Jinýma očima » O čem mluvil prezident Václav…

O čem mluvil prezident Václav Klaus v Británii

Jinýma očima, 2. 11. 2004

Pan Petr Fischer nechápe (Klausovy temné hyperboly, LN 23. 10.), jak mohl dostat prezident Klaus na edinburské Napier University čestný doktorát za "přínos evropské ekonomice a politice a za svou vůdčí roli při vstupu ČR do Evropské unie". Kdyby o tom mohl rozhodovat pan Fischer, nikoli akademická obec renomované univerzity, Václav Klaus by vyšel s prázdnou.

Pokud bychom však čekali, že nám pan Fischer blíže ozřejmí Klausovy britské teze, které považuje za nehodné ocenění, nedočkáme se. Podezíráme proto pana Fischera z toho, že tyto projevy vůbec nečetl a že snad na přednáškách Václava Klause ve Velké Británii, na rozdíl od jednoho z autorů tohoto článku, nebyl. To, o čem český prezident v Británii skutečně mluvil, jsme se totiž od pana Fischera vůbec nedozvěděli.

Václav Klaus ve svých projevech kritizoval problémy "stále těsnější unie", dnešní ideologii evropeismu a umělou, centralizovanou unifikaci. Ta se projevuje především dlouhodobým zpomalením ekonomického růstu (ještě nikdy v dějinách poválečné Evropy nebyl ekonomický růst nižší než v posledním pětiletí při jednotné měně), rostoucí frustrací voličů z politiky (projevující se mimo jiné neúčastí ve volbách) a znevažováním národních identit vedoucím k novodobým nacionalistickým vzedmutím (všichni komentátoři zaznamenali vzrůst těchto hnutí po červnových eurovolbách).

Zdůrazňuje nemožnost unii rozšiřovat a zároveň ji prohlubovat, aniž by výsledek (tedy orgány EU) zůstal stejně demokratický a stejně efektivní. A konečně, kritizuje kolektivistické prezentace Evropy jako unitární identity s jednotnou historií, jednotnými politickými dějinami, a tedy i jednotnými, tzv. celoevropskými zájmy.

Souhlasí, nebo nesouhlasí pan Fischer s tezí Václava Klause, že svůj demokratický deficit nejsou evropské instituce samy schopny odstranit, neboť svou existenci neodvozují od běžné demokratické legitimity, kterou musí disponovat instituce každého demokratického státu? Pod tíhou korupčních skandálů byla donucena v roce 1999 Santerova komise k odstoupení a stejný pád čekal nedlouho poté i vedení Eurostatu. Je běžnou praxí, aby vlády evropských států, zpovídající se ze svých činů národním parlamentům, nechaly věci dojít tak daleko? Uvědomuje si pan Fischer, že nikoliv tzv. Evropský parlament, ale Evropská komise je primárním iniciátorem evropských norem (směrnic, nařízení atd.) a Evropský parlament má pouze právo sekundovat, tedy pozměňovat či připomínkovat tyto evropské zákony, které tak píší úředníci Evropské komise?

Václav Klaus v Británii jasně řekl, o jakou Evropu chce spolu s dalšími obdobně smýšlejícími politiky usilovat. Je to Evropa založená na základních občanských, politických a ekonomických svobodách, pohybu myšlenek, lidí, zboží a kapitálu, tedy spontánních lidských aktivitách přesahujících hranice států, nikoliv na záplavě směrnic, nařízení a omezení. Za jeho působení ve funkci předsedy vlády získala Česká republika v říjnu 1993 přidružené členství v EU. V lednu 1996 Václav Klaus podepsal žádost o plné členství. V loňském roce podepsal v Aténách smlouvu o přistoupení Česka k unii.

Argumenty českého prezidenta jsou konzistentní. V Británii to dobře vnímají a berou tuto diskusi vážně. Ke každému z diskutovaných témat by bylo možno říci mnoho zajímavého i u nás. V článku pana Fischera to ale nenajdeme. Dokonce ani není zřejmé, že Václav Klaus v Británii něco takového vůbec říkal! To už ale pan Fischer skutečně stihnout nemohl, protože spěchal ke svému finále. Ačkoliv sám údajný odpůrce exhibic, novotvarů či bonmotů, doporučuje v závěru svého článku prezidentu republiky "vrátit se k soše vynálezce logaritmu Johna Napiera a pokorně nezasloužený doktorát Edinburským vrátit". Autorovi doporučujeme, aby si dříve, než přijde zase s něčím podobným, alespoň přečetl texty, o nichž tvrdí, že je komentuje.

Jiří Brodský, Michal Petřík, Kancelář prezidenta republiky, Lidové noviny, 2.11.2004