Hlavní strana » Jinýma očima » Techno a konzerva

Techno a konzerva

Jinýma očima, 8. 8. 2005

Může konzervativní člověk kritizovat policejní zásah, když ten byl veden proti výstřední skupině mládeže, která svým způsobem života evidentně vybočuje z běžných etických norem a jejíž příznivci často narušují pořádek a právo?

Podle mnoha novinářů, některých občanských aktivistů a levicových politiků asi nemůže. Má od nich určenu svou škatulku, ze které nemá co vylézat. Konzervativec má přece v popisu práce hájit řád, zákonnost a pořádek, i kdyby třísky létaly. Na bdění nad občanskými právy a svobodami tu máme jiné kabrňáky, kterým nemá nikdo co fušovat do řemesla.

Aktivista a obhájce občanských práv a svobod se při protestech proti ostudnému zákroku policie proti technoparty spojí se známým senátorem, bývalým ústavním činitelem nebo představiteli malé středové politické strany. To mu nevadí. Ale když se ho zastane pravicový politik, začne mít pocit, že je zneužíván, a najednou se hlasitě distancuje od „politizování“ svých protestů.

I prezidentu republiky bylo adresováno mnoho protestů proti policejní zvůli na CzechTech. Mám skoro dojem, že část protestujících ani nechtěla od prezidenta slyšet slova kritiky postupu policie a politiků, kteří polici úkolovali. Prezident je pro ně přece pravičák, příslušník establismentu, přítel velkého byznysu. Obrátíme se na něj, on nám nevyhoví a pak ho můžeme hodit do pytle s premiérem, který na mladé lidi poslal své mlátičky.

Jenže prezident zákrok zpochybnil a žádá jeho vyšetření. A mnozí pravicoví politici také. Co teď s tím? To je nějaké podezřelé. Prezident nám nějak vylézá z námi určené škatulky. Není to jen populismus? Není. Na kritice policejního zákroku proti „pochybným živlům“, jak nám pěkně po štěpánovsku řekl pan premiér, moc bodů nikdo nezíská. Naopak. Sám zákrok byl cynickým příkladem populismu. Premiéra vůbec nezajímalo, jestli na technoparty dojde či nedojde k porušení nějakých zákonů. Pro zákrok se rozhodl předem. Spoléhal na to, že usedlejší část české veřejnosti chová k těm poskakujícím individuím odpor a ráznému zákroku zatleská, i když pro něj nebude dostatečný právní důvod.

Zatímco ten, kdo na základě dobrých informací z mlýneckého bití postup policie a argumenty pana premiéra odsuzuje, je hned pasován na zastánce excentrických tanečníků a jejich způsobu života. A pokud je to zrovna ten, co ještě včera volal po dodržování zákonů a pořádku, je mu hned předhazována bezzásadovost, nekonzistentnost a konjunkturalismus. Nebo snaha vytlouci politický kapitál. Jenže to je nesmysl.

Důsledný zastánce svobody se nepozná podle toho, že se bere za svobodu svou a sobě sympatických lidí. Ten se pozná až podle toho, dovede-li se zastat i lidí žijících a smýšlejících jinak. To není ztotožnění se s jejich způsobem života a jejich myšlením. To je principiální postoj, že vůči každému občanovi musí stát postupovat podle práva a ne hodit všechny ohledy, zábrany a předpisy za hlavu, když jde o „pochybné živly.“

Premiér Paroubek nás vede do světa dezinfikovaného, omyvatelného, kde budeme kráčet v bílých podkolenkách a občas jen špičkou boty štítivě odsuneme z očí všechnu podezřelou jinakost. Navazuje tím na nejhorší tradice evropského myšlení 20. století.

Já nebudu upírat levičákům všeho ražení, pokud se ozvou, když je podupáváno něčí právo na důstojnost, odlišnost, svobodu ba dokonce holé zdraví. Naopak, podám jim ruku, protože v toto chvíli nám jde o totéž. A oni nechť se zase přestanou mračit, že jim někdo vylézá ze škatulky.

Krev účastníka technoparty není krví anarchistického pošuka. Je to krev člověka. To ví i konzervativec. Ten především.

Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky, Lidové noviny, 8.8.2005