Hlavní strana » Jinýma očima » Ano, věříme v člověka a…

Ano, věříme v člověka a technologický pokrok

Jinýma očima, 28. 5. 2007

Klima se stalo tématem sezony. Aktivisté i politici navrhují rozsáhlé programy regulací s cílem řídit globálně i přirozené změny planetárního klimatu.

Mnozí ekonomové i další vědci proti těmto omezením svobody naopak z pozice svých disciplín rozhodně vystupují. Jedním z této skupiny lidí je i český prezident.

Do čeho mluví ekonom

Média, ovšem věcnou ekonomickou argumentaci k tématu vytrvale asymetricky ignorují. Včetně Hospodářských novin, které knihu Václava Klause (Modrá, nikoliv zelená planeta. Co je ohroženo: klima, nebo svoboda?) – jež shrnuje základní ekonomické argumenty proti environmentalistickým plánům – v recenzi redaktora Petra Fischera opravdu nepochválily (Prezident v zrcadle environmentalistů, HN 16. května).

Máme ovšem dojem, že Fischerova kritika je plná zásadních nepochopení.

Předmětem zkoumání společenských věd jistě není vlastní oteplování či jiné změny životního prostředí, ale hodnocení následků takových změn ze strany nejrůznějších jednotlivců a společenských skupin.

I když si Václav Klaus, stejně jako řada dalších ekonomů i klimatologů, klade otázky, zda máme věřit "politicky korektním" prognózám ekologických panelů, centrem jeho pozornosti samozřejmě zůstává otázka, jaké přínosy a náklady tento jev přináší a jaké přínosy a náklady přináší regulace ve jménu klimatu.

Nikdy nekončící pokrok

Je jasné, že případné změny klimatu dopadají různě na různé lidi. Jiný pohled na zvýšení hladiny oceánu, respektive tání ledovců mohou mít Nizozemci, jiný naopak Švýcaři. Jinak nákladné je dělat elektřinu z větru dnes, jinak nákladné to bude pro generace našich potomků.

Podle Petra Fischera je nejisté, že technologický pokrok v budoucnu dokáže překonávat problémy lidstva. Dosud však lidská vynalézavost problémy vždy překonávala. Musela by se změnit podstata člověka, aby tomu tak přestalo být.

Pouze etatisté se domnívají, že toto překonávání je velkým globálním úkolem, který musí dostat k "řešení" tucet výzkumných ústavů či nadnárodních institucí, a že na konci musí být usnesení národní či globální vlády, které "vyřešení" definitivně spustí a zbaví nás starostí.

Ekonomové naproti tomu vědí, že většina vynálezů přinášejících pokrok lidstva jsou produktem jednání svobodných lidí v prostředí volného trhu. Stovky let dochází díky eleganci cenového mechanismu a růstu poznání k hladkému přechodu lidstva od dřeva k uhlí, od uhlí k ropě atd.

Pro etatistu je ovšem obtížné pochopit, že tyto přirozené procesy nikdo shora neřídí a řídit ani nemusí. Fischer přisuzuje ve svém textu "miliony mrtvých" víře v Člověka. My si naopak myslíme, že "miliony mrtvých" v moderní době přinesla nedostatečná víra v Člověka.

Ekonomové říkají, že příroda nemá hodnotu sama o sobě. Neekonomům může přijít tato teze na první pohled šokující. Po opakovaném čtení by tento filozofický axiom měl ale přijmout každý laik.

Idea, že hodnota planety existuje sama o sobě, je nepochopením podstaty světa. Kdyby nežil na planetě člověk, i pojem "hodnota" by přestal existovat. Aby existovala hodnota, musí existovat také hodnotitel. A to je vždy a za všech okolností jen člověk.

Svoboda a regulace?

Pan redaktor Fischer se na závěr dopustil zajímavé sémantické kličky: "Myšlení Václava Klause trpí rozpory; i v tom je prezident konzistentní." My však spíš vidíme rozpor v této větě.

Liberální ekonomové konzistentně hájí lidskou svobodu, vlastnická práva a tržní cenový mechanismus proti zbytečným regulacím. Zdůrazňují, že vždy platí "něco za něco".

Petr Fischer se ovšem domnívá, že našel zlatou střední cestu mezi nevítanými extrémy ("planeta je přeci modrá i zelená zároveň, svoboda nemůže existovat bez příznivého klimatu").

Než rozpory v myšlení Václava Klause, vidíme spíš oxymóron v této Fischerově větě: Klima prý není příznivé, je proto třeba zavést nové regulace – a pravé svobody dosáhneme až s těmito regulacemi.

Lidé, čtěte

Pan Fischer odrazuje čtenáře od čtení Klausovy knihy.

My je naopak vyzýváme, aby sledovali nejen apokalyptické vize o globálním oteplování (volající po rozsáhlých regulacích), ale též ekonomické a jiné protiargumenty vyslovované s chladnou hlavou.

Autoři jsou ekonomové. D. Tříska – bývalý náměstek federálního ministra financí – přednáší na VŠE, M. Hampl je členem Bankovní rady ČNB, P. Mach je výkonným ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku.

Hospodářské noviny, 28. 5. 2007