Hlavní strana » Jinýma očima » Vzpoura na Pražském hradě…

Vzpoura na Pražském hradě proti pomluvám Respektu

Jinýma očima, 19. 1. 2006

Časopis Respekt uveřejnil ve svém prvním letošním čísle neuvěřitelný článek Jáchyma Topola s názvem „Vzpoura na Pražském hradě“ s podtitulem „Samopalníci zalehli u prezidenta a lidé protestují“. Jeho obsah je tak absurdní, lživý a manipulativní, že si jeho autorství od renomovaného literáta mohu vysvětlit pouze zarytou averzí vůči hlavě státu, na níž míří sugestivní podtitul článku.

Topol v článku hořekuje nad údajným umrtvováním a vylidňováním malebné pražské lokality Nový svět a nepochopitelně z něho činí odpovědné vedení Pražského hradu, které prý Pražský hrad uzavírá veřejnosti. Stranou ponechávám, že veřejnost, jíž se autor neustále ohání, představují dvě obyvatelky Nového světa, na jejichž sporných údajných výrocích je článek výlučně postaven.

Jak zabránit vylidňování historických center měst a udržet v nich při klesajícím počtu stálých obyvatel dostatečnou síť služeb, je problém nikoliv pouze Nového světa či Prahy, ale řady dalších evropských velkoměst. Diskuse příčin tohoto vývoje a cest, jak mu čelit, vydá na sociologickou a urbanistickou studii, ale rozhodně nelze věc odbýt tak nesmyslným, nekorektním a politicky účelovým obviněním, že za to může dnešní prezident a vedení Pražského hradu.

Topol čtenáři sugeruje absurdní konstrukci, že Pražský hrad se z nějakých neznámých důvodů uzavírá veřejnosti, že je zakázán vstup do Jeleního příkopu a na Masarykovu vyhlídku, že „hradní páni“ z nepochopitelných příčin likvidují přírodu, kácejí stromy, vyhánějí zvířata a na jejich místo stavějí samopalníky se psy. Hrad je podle Topola kafkovský zámek charakterizovaný bezpečnostními rámy a policisty a neochotnými pracovnicemi tiskového odboru, které nechtějí s tímto „nezaujatým“ žurnalistou komunikovat.

Kdyby pan Topol nechtěl psát apriorní tendenční pomluvy a šlo by mu o skutečnosti, potom by nepochybně musel zveřejnit fakta z e-mailů, které si od 20. prosince 2005 vyměňoval s tiskovým odborem Kanceláře prezidenta republiky. Nemohl by psát o uzavírání Hradu veřejnosti, ale sdělil by čtenáři, že zahrady Pražského hradu, Jelení příkop a Masarykova vyhlídka se již 15 let každoročně od listopadu do konce března pro veřejnost uzavírají. Bylo tomu tak za prezidenta Havla a je tomu tak i nyní. Musel by napsat, že sídlo prezidenta republiky je ze zákona střeženým objektem a že žádná zvláštní opatření ve srovnání s érou prezidenta Havla v této oblasti přijata nebyla. Z ruiny empírové Lumbeho vily bylo vybudováno bydliště prezidenta. To se však nachází v té části zahrad, které nebyly veřejnosti nikdy přístupné, neboť jsou využívány Správou Pražského hradu k zahradnickým účelům, a jeho ostraha v žádném případě neomezuje pohyb návštěvníků v Jelením příkopu a na Masarykovu vyhlídku. Naopak pod záštitou paní Livie Klausové proběhla soutěž mladých architektů na úpravu Masarykovy vyhlídky. Ta byla na podzim opravena a nově bude osázena i tzv. „Plečnikova vinice“ podél přístupové cesty k ní z Jeleního příkopu.

Jen pro ilustraci, v době kdy prezident Havel obýval rezidenci na Hradě, byly části přilehlých zahrad pro veřejnost uzavřeny trvale a zpřístupněny byly až po jeho přestěhování do soukromé vily mimo Hrad. I tato vila a přilehlá ulice byly trvale střeženy policií a Hradní stráží. Každý rozumný člověk chápe, že je to nezbytné. Ale přesto si Hrad žádnou uniformu nenavléká, jak píše Topol. Naopak. Za prezidenta Klause se oproti dobám prezidenta Havla snížil počet příslušníků Hradní stráže o plnou jednu třetinu. Počty příslušníků Hradní policie zůstaly stejné, pouze vedle ostrahy prezidenta republiky zajišťují nyní ještě navíc ochranu exprezidenta Havla.

Pokud jde o ony Topolovy „ostrovy divoké přírody“ v Lumbeho zahradě, které prý byly zničeny, autor čtenáři zamlčel, že šlo o neuvěřitelně zdevastovanou a zanedbanou plochu v samém centru Hradčan, porostlou náletovými křovinami skrývajícími desítky tun odpadu z černých skládek. Paní Titlbachová, která je Topolovi v článku hlavním informačním zdrojem, se již v roce 2000 obrátila na Správu Pražského hradu s dopisem, v němž jménem obyvatel Nového světa rozhořčeně žádala vyčištění tohoto pozemku, který se prý stal útočištěm bezdomovců a pochybných existencí ohrožujících okolí. Současné vedení Správy dlouholetým stížnostem občanů vyšlo vstříc, pozemek byl vyčištěn, tuny odpadků odvezeny, dětské hřiště je udržováno a přilehlý pozemek byl jako letní otevřená scéna pronajat divadlu Ungelt, jehož představení přinášejí oživení na onen „umírající“ Nový svět.

Tato fakta ale Topola nezajímají, on má pocit zmaru a sugeruje jej čtenářům. Stezku v horní části Jeleního příkopu, která se nyní staví a bude stejná, jako stezky vybudované za bývalého prezidenta v jeho dolní části, oznámkuje jako ohavnou, aniž ještě vůbec stojí. A tak je to se vším. Ani ti kocouři, o nichž se píše v článku, nezmizeli. Pouze se na Prašném mostě nepletou autům pod kola, ale žijí v zahradách, kde se o ně starají zaměstnanci Správy. Hrad zaznamenává každý rok rekordy návštěvnosti, roste počet výstav, koncertů i společenských akcí v jeho prostorách. Letos se připravuje otevření léta zavřené Vikárky, pracuje se na obnově Svatováclavské vinice a Richterovy vily a jejich otevření pro veřejnost. Loni o vánocích byly prohlídkové trasy na Hradě poprvé v historii posledních let pro veřejnost zdarma a počet návštěvníků trojnásobně překonal návštěvnost minulých let. O jakém uzavírání Hradu se tu mluví?

To jsou fakta, která pan Topol znal, nebo znát mohl, ale přesto je nepoužil. O ně mu totiž nešlo. Z takovéhle falešné žurnalistiky je člověku smutno, i když bych již na tento styl psaní mohl být zvyklý. Nejprve nás pomlouvali, že chceme na Hradě otevřít McDonald ´s a dát Hrad v plen komerci, teď pro změnu si naši „příznivci“ zase vymysleli samopalníky a kafkovský zámek. Vzpouru proti téhle lživé a pokleslé žurnalistice považuji za svou občanskou povinnost.

Jiří Weigl, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, www.hrad.cz , 13.1.2006