Hlavní strana » Jinýma očima » Dopis komentátorovi Českého…

Dopis komentátorovi Českého rozhlasu Jiřímu Ješovi

Jinýma očima, 24. 6. 2005

Milý pane Ješi,

ve svém komentáři pro ČRo 6 v pátek 17. června jste si vzal do úst mou osobu způsobem, který nebyl ani korektní, ani profesionální. O mém vystoupení na besedě pořádané 8. června sdružením Agora v galerii Langans jste řekl toto: „Ladislav Jakl se postavil na poměrně absolutistické stanovisko, že prostor mezi občanem a státem nemá být žádný a občan má mít bezprostřední kontakt se státem přes politické zástupce, kteří volbou získali příslušný mandát. To, že i různé spolky mají své demokraticky volené představitele a že jedním z největších zločinů komunismu byl někdy v roce 1950 výnos ministra Kopeckého, jímž se spolková činnost u nás prakticky zrušila, to pro Ladislava Jakla zřejmě nebylo tak důležité.“

Nechce se mi věřit, že byste nebyl schopen rozlišit můj názor od komunistů, kteří zakazovali spolkovou činnost. Na stejné besedě jsem přece řekl toto: „…prosazovat vliv jakýmikoliv zákonnými prostředky je naprosto namístě, naprosto legitimní a každý ať to dělá, ať už se k tomu organizuje, nebo neorganizuje, ať už k tomu vyvíjí nátlakové akce, ať k tomu seskupuje nějaké zájmové cíle nebo lobbyismy v zájmu ušlechtilém nebo méně ušlechtilém.… To patří k otevřené společnosti, k volné společnosti, k živé společnosti, ke svobodné společnosti. A takováto práva, práva vyvíjet vliv na věci veřejné, mluvit do nich, kritizovat je, snažit se něco prosadit, by nikdy nikoho při smyslech nemohlo napadnout omezovat.“

To už chce hodně velkou porci zlé vůle z těchto slov vyvozovat, že pro mne by zákaz spolkové činnosti byl něco nedůležitého. Jenže zrovna tato má slova jste nějak přehlédl. Pokud byste netrpěl předpojatostí, pokusil byste se pochopit, proč považuji za důležité odmítat v souvislosti se spontánními občanskými a společenskými aktivitami ono otřepané sousloví „prostor mezi občanem a státem“. Já jsem totiž přesvědčen, že svobodné nezávislé organizace a iniciativy mají mít ve společnosti místo libovolné, jaké si zaslouží. Ale pokud si některé z nich začnou hrát na prostředníka mezi občanem a jeho státem, pak ohrožují demokratické právo občana. Občan nepotřebuje překladatele z češtiny do češtiny, nepotřebuje struktury, které si budou monopolizovat kontakt mezi občanem a jeho státem. Občan má právo svůj stát řídit přímo. Přímo a nezprostředkovaně volit své reprezentanty, přímo je kontrolovat, přímo ovlivňovat. To v komunismu společenské organizace dovolily, aby stát prosákl do jejich struktury a udělal z nich nárazníkové pásmo mezi mocí a občanem, svou převodovou páku. Moc musí mít občan na dosah ruky, nesmí být od ní oddělován žádným prostorem, jenž by si okupovaly vyvolené organizace, které pokřiví princip rovnosti zastoupení, které otevřou cestu zájmovým a lobbyistickým skupinám, aby se mohly svými širokými zády vecpat mezi občana a jeho stát a občana tak odstavit od přímé účasti na rozhodování.

Co ale od Vás, milý pane Ješi, lze čekat, když jste schopen ve svém komentáři pronést toto: „Pravdu teda měla Jiřina Šiklová, když v našich hovorech na bělidle řekla, že pan prezident valnou většinu toho, co mu disidenti a zástupci bezmála 90 dobrovolných organizací vyčítali, vlastně vzal zpátky a jen jako obvykle obvinil své kritiky, že mu špatně rozuměli.“ Nic takého pravda ale není. Pan prezident neměl důvod svá slova vzít zpátky. Naopak. Viděl jsem dopis, na základě kterého „výčitka“ oněch 89 organizací vznikla. Žádný citát, žádný odkaz. Jen rozhořčená výzva k protestu proti nějakým slovům prezidentovým, které si asi měl každý domyslet. Hotová Anticharta dvě. Žádná snaha najít skutečný výrok pana prezidenta a ukázat, co je na něm špatně. Vzít svá slova zpátky by naopak měli všichni ti, co se do prezidenta republiky trefovali bez znalosti toho, co to vlastně ve svém projevu řekl. To se týká i Vás, pane Ješi. Pan prezident nikdy nezpochybnil legitimitu a smysluplnost občanských sdružení, neziskových organizací a dalších veřejných aktivit, jak Vy tvrdíte. Proto nemusel brát žádná slova zpátky a také to neudělal. Udělala to naopak paní Šiklová, která v besedě s Petrem Machem na Radiožurnálu přiznala, že protestní dopis neformulovala a ani neví, proč se tento dopis neopírá přímo o znění prezidentova projevu ale pouze o následné interpretace tisku. Novináři jako Vy to mají těžké, pane Ješi. Nejdříve zkomolí realitu a pak se tou zkomoleninou nechávají sami splést.

Jen tak se dají vysvětlit tato vaše slova „Je dobře, že to nakonec uznal i pan prezident, ale proč nemluví vždy natolik jasně, aby nemusel dodatečně lidi kárat, že mu špatně rozuměli.“ Prezident nic neuznal „nakonec“. To se Vám jen zdá. Nejdříve podlehnete mediální interpretaci, že prezident zpochybnil právo občanů se spontánně sdružovat, a když v jeho skutečných citacích žádnou takovou větu nenajdete, napíšete, že prezident zmoudřel.

Prezident nikdy nezpochybnil roli občanských aktivit ve společnosti. Varoval před ideologií, podle které mají některé typy těchto aktivit suplovat demokratické instituce a ohrožovat tak svobodu člověka. Já bych k tomu dodal, že projevem takové ideologie jsou i výroky o prostoru mezi občany a jejich státem, který mají zaplnit ti uvědomělejší a organizovanější z nich. Už víte, pane Ješi?

Ladislav Jakl, ředitel Sekretariátu prezidenta republiky, 24.6.2005