Hlavní strana » Jinýma očima » Pád Brožové neohrožuje vůbec…

Pád Brožové neohrožuje vůbec nic

Jinýma očima, 7. 2. 2006

Abych snad někoho nenechal na pochybách, uvedu hned na začátku svůj názor na odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu: Jsem pevně přesvědčen, že její odvolání z funkce nikterak nenarušuje rovnováhu tří "mocí" v České republice a taktéž, že tímto krokem vůbec není ohrožena nezávislost justice.

Nejde o nezávislost

Důvodem strachu o nezávislost justice není jen osoba potenciálního nového předsedy soudu Jaroslava Bureše, člena minulých vlád a prezidentského kandidáta ČSSD, ale dokonce i způsob, jakým byla paní expředsedkyně funkce zbavena. Přiznám se, že ani jedné z obav moc nerozumím.

Doktorka Brožová se nestala předsedkyní Nejvyššího soudu proto, že zářila na nebi české právní teorie či soudní praxe. Je asi dobrá soudkyně, ale mezi jména jako například Štenglová, Kučera, Kovařík, Šimíček, ale také Bureš nikdy nepatřila. Její jmenování předsedkyní Nejvyššího soudu nebylo výsledkem konsensu právnické obce, ale prostě byla ve správné době na správném místě a někdo vlivný si jí všiml. To nikterak nesnižuje její výkon ve funkci, ale její odvolání v žádném případě neznamená skácení modly.

Paní doktorka navíc nepadla v boji za nezávislost soudu tísněného politickými či jinými nájezdníky a ani neoponovala v kritické chvíli státní moci v kruciálním sporu o samou podstatu svobody rozhodování soudu.

Prostě se stalo, že ti, kteří k tomu mají kompetenci, se rozhodli, že změní organizačního šéfa Nejvyššího soudu. Vynecháme, zda měli ve svých argumentech pravdu či ne. Podstatné je, že se nic děsivého neděje, soudci budou dál stejně neodvislí ve svém rozhodování, jak byli, jen šéforganizátorem jejich konání bude někdo jiný.

A teď k té magické nezávislosti. Už před časem jsem si všiml, že část soudců, a překvapivě i novinářů, si představuje nezávislost tak, že se zavřou před světem, budou si tam bádat či cosi sepisovat. Takže takhle ne, holenkové, chce se zvolat. Nezávislost není stav těla, tj. kde se nacházím a s kým se setkávám, ale stav mysli. Zda jsem ochoten poctivě hledat cestu jak se přiblížit k pravdě.

Naše justice je často podezírána ze zkorumpovanosti. Nevěřte tomu, jsou to jen hrstky lumpů. Co však lze nemalé části soudců vyčítat, je, že se nepokoušejí ve své rozhodovací praxi podchytit život a úporně se přibližovat spravedlnosti. V soudcovských talárech je stále příliš mnoho byrokratů a úředníků a málo moudrých hledačů spravedlnosti.
V této zemi je stále vynášena spousta nespravedlivých rozsudků, které jsou zcela podle práva a jsou vyhlašovány soudci, kteří jsou přesvědčeni, že jejich odtrženost od života (čti nezávislost) je jejich největší devízou. Netuší, jak ve skutečnosti škodí. Toto je skutečný problém české justice.

Ministr soudcem

Jsem přesvědčen, že vládní, politické či jiné poctivé angažmá nikoho nediskvalifikuje z toho být dobrým soudcem. Naopak. Ten, kdo disponuje takovýmito zkušenostmi, je mnohem lépe vybaven pro to, aby opravdu vážil spravedlnost a aby se k ní dokázal přiblížit alespoň na dohled. Zda bude též nestranný, tedy nezávislý, záleží na jeho charakteru a ne na tom, zda byl ve svém životě kromě soudce ještě něčím jiným.

Bedlivě ženy a muže v talárech sledujme, chtějme po nich co největší přiblížení se spravedlnosti, křičme a braňme je, kdyby je opravdu o jejich nezávislost chtěl někdo připravovat. Ale příště křičme jenom v tom případě.

Radek Pokorný, autor je advokát, Hospodářské noviny, 07.02.2006