Hlavní strana » Články a eseje » Stále dokonalejší technologie…

Stále dokonalejší technologie a nebezpečné sny a utopie naší doby

Články a eseje, 23. 2. 2005

Téma Vaší významné konference, kterou máme tu čest přivítat zde v Praze, je “Role informačních technologií a znalostní ekonomiky ve veřejné správě”. Akceptuji jej, i když to – bohužel – není téma, o kterém jsem schopen pozitivně promluvit. Místo toho musím klást otázky. Nikoli o informačních technologiích a jejich nedávném, skoro neuvěřitelném a závratném rozvoji, ale o různých snech a utopiích, které s nimi souvisejí nebo je doprovázejí. Záměrně to formuluji takto, protože si nemyslím, že tyto sny či utopie jimi byly bezprostředně vytvořené nebo vyprovokované.

Abych to zkratkovitě vyjádřil, mám, za prvé, vážné pochyby o pojmu “znalostní ekonomika”, za druhé, nevidím žádnou aprioristickou roli pro jakoukoli technologii (včetně IT) a, za třetí, jsem přesvědčen, že se musíme analyticky dívat na všechny byrokratické organizace státu a na všechny jejich aktivity, včetně nákupu IT.

Aby byly mé námitky srozumitelnější, termín “znalostní ekonomika” považuji za prázdný, nedefinovaný a nedefinovatelný. Je to více či méně propagandistický či lobbystický termín, který se nemůže stát předmětem žádné vážné diskuse. Stejně tak nemůže existovat obecná, nespecifická, čistě technická nebo technokratická diskuse o užití různých typů informačních technologií v různých institucích veřejné správy v různém časovém období a s velmi rozdílnými a proměnlivými náklady a výnosy z jejich konkrétního užití. Je také nezbytné říci pár neromantických slov o “veřejné správě” nebo, řečeno standardní terminologií, o státu a jeho chování, které vždy není racionální a bohatství zvyšující.

Ad 1) Jsem si samozřejmě více než dobře vědom toho, že se v minulých letech v mnoha vlivných intelektuálních kruzích hodně mluvilo o posunu k informační či znalostní ekonomice, ale při vší své fantazii netuším, odkud bychom se tam měli posouvat. Od jakého typu ekonomiky? Od neinformační, neznalostní ekonomiky?

To možné není. Každá komplexní ekonomika, což znamená každá ekonomika, kterou známe, každá ekonomika založená na rozsáhlé dělbě práce, na specializaci a na extenzivní směně zboží a služeb, musela – v každém momentě lidské historie – optimálně využívat existující, avšak ve společnosti rozptýlené znalosti (zde používám název slavného, dnes už klasického článku Hayeka: “Užití znalostí ve společnosti”, který byl prvně publikován již v roce 1945).

Záměrně jsem použil a zdůraznil spojení existující, avšak rozptýlené znalosti. Podle Hayeka a celé rakouské školy ekonomické teorie problém spočívá v nutnosti vypořádat se s nutně rozptýlenými znalostmi, tedy se znalostmi, které – ze své vlastní podstaty – nemohou být ani přemístěny na jedno místo, ani na tomto místě shromažďovány a skladovány – bez ohledu na to, jak vyspělá je či v té chvíli bude informační technologie. Jako reakce na tento problém byl vývoj lidské společnosti vždy spojen s hledáním cest jak zajistit, aby byla ekonomika informačně efektivní a jak minimalizovat nevyhnutelné transakční náklady, to znamená náklady sdílení a používání informací.

Metodou pokusů a omylů a za cenu vysokých nákladů v podobě lidského štěstí či častěji strádání a utrpení bylo prokázáno:

- že informačně nejefektivnějším ekonomickým systémem je svobodná tržní ekonomika;

- že informační efektivita společenského systému vzrůstá s její svobodou a otevřeností;

- že informační efektivita není nutně spojena s tou či onou technologií.

Byly tyto závěry do důsledků pochopeny? Nemyslím si to a nejsem si jist ani tím, že my všichni, kteří jsme dnes zde, tento závěr akceptujeme. Musím se proto ptát, jestli autoři a propagátoři termínu informační nebo znalostní ekonomika mají úmysl v sousloví tržní ekonomika nahradit právě ono klíčové adjektivum “tržní”? Obávám se, že někteří z nich to s tímto záměrem dělají a nerozumím tomu. Předpokládají – tak jako socialisté starého ražení – že čím komplexnější ekonomika je, tím více potřebuje viditelnou ruku státu a tím méně stačí neviditelná ruka trhu? To by byl jejich další omyl, protože právě opak je pravdou. Doufají snad, že moderní a sofistikované informační technologie mohou nahradit trh? Jestli si to myslí, jejich neporozumění podstatě lidské společnosti je ještě větší.

Musím proto zopakovat, že termín tržní ekonomika je vhodný, zcela patřičný a plně dostačující, což znamená, že – i přes současný enormní technologický pokrok především ve Vašem oboru – tento termín nepotřebuje žádné inovativní předefinování. Více než 15 let po pádu komunismu bychom neměli zapomínat na to, na čem byl založen, neměli bychom se vracet do světa předekonomických, neekonomických nebo antiekonomických myšlenek a opakovat minulé, velmi draze zaplacené zkušenosti s ekonomickými systémy, které chtěly zrušit nebo radikálně potlačit tržní mechanismus. Nechci tvrdit, že se do tohoto světa posouváme právě teď, ale bující nezodpovědná nekonzistentnost postmoderního myšlení mě varuje – a měla by varovat všechny z nás – že jde o možný budoucí scénář.

Ad 2) Co se týče moderních informačních technologií samotných, jsem přesvědčen, že předpokládat, že jejich aplikace je a priori “dobrá” a proto vhodná vždycky, je podobnou myšlenkovou chybou. Rozhodnutí investovat do jakékoli technologie (či implementovat jakoukoli technologii) by se mělo řídit osvědčenými, dobře známými pravidly a principy. Informační technologie nejsou výjimkou, i když je mnoho sporů a nejasností ohledně ekonomie informací, ohledně ekonomie nestandardního zboží, i ohledně síťových odvětví. Sama technologie ale nic neznamená. IT je jedna z technologií a její použití či nepoužití je standardním problémem volby, standardním problémem ekonomie. Její přínos k outputu (či meznímu produktu) jakéhokoli typu závisí na mnoha dalších věcech. Její použití podléhá stejnému zákonu klesajících mezních výnosů, tak jako použití každého jiného produktu. Její případné příliš rozsáhlé použití přináší nízké a někdy dokonce negativní mezní výnosy, což naznačuje neplatnost populárního hesla: čím více IT, tím lépe. Doufám, že vaše konference dospěla k jiným závěrům.

Ad 3) Na závěr bych chtěl říci pár slov o těch, kteří informační technologie kupují a používají. Odborníci na IT mluví o veřejné správě (nebo o vládě) neutrálním nebo neutralistickým způsobem a já chápu, že to tak dělat musí. Jejich přístup je založen na obvyklém vztahu k zákazníkovi, neboť IT je obchodovatelná komodita stejně jako každá jiná. Jako každý jiný zákazník je veřejná správa považována za racionálně se chovající entitu, maximalizující produkt (jakkoli definovaný) s tvrdým rozpočtovým omezením. Předpokládá se tedy, že je poptávka po IT ze strany veřejné správy založena na rigorózních ekonomických kalkulacích. Obávám se, že tomu tak není.

Veřejná správa je ve své podstatě typickou byrokratickou organizací, která nemaximalizuje žádný „produkt“, ale své přežití a své zvětšování a která funguje s měkkým rozpočtovým omezením. Víme – alespoň od Janose Kornaie – že měkké rozpočtové omezení vede k převisu nabídky a nadužívání všech vstupů (a zdrojů). Pro dodavatele to samozřejmě vytváří ráj. Je pro ně snadné přesvědčit zákazníka, aby koupil, protože neutrácí své vlastní peníze. Množství peněz, které má k dispozici je výsledkem líbivých politických her, které mají za cíl maximalizovat množství voličů, což je chování, které nevyhnutelně doprovází každý standardní demokratický parlamentní systém. To ukázala ve svých pracích velmi průkazně zejména Škola veřejné volby (Public Choice School), která se – v posledních desetiletích – stala jednou z nejproduktivnějších odnoží ekonomické vědy.

Motivovat dodavatele IT, aby se chovali proti svým vlastním zájmům a aby dodávali méně, než kolik mohou, by samozřejmě byla zbytečná a iracionální aktivita a já se ji nebudu věnovat. Tento problém demokratické společnosti tu ale je a vědomi bychom si ho být měli.

Moderní informační technologie bezpochyby svět změnily a měnit budou a mé poznámky neznamenají, že si toho nejsem vědom nebo že vystupuji proti jejich používání a proti jejich dalšímu rozvoji. Jsem proti něčemu jinému. Jsem proti pseudo-vědeckým klamům, které slibují jednoduchá řešení složitých lidských problémů. Víra ve všemohoucnost moderních IT je jedním z nich. Nic nového a objevného v tom není, je to opakování starých známých věcí. Nedaří se nám se jich však zbavit, protože intelektuální prostředí naší doby spolu s hluboce zakořeněnými zájmy techniků, technokratů a „veřejných intelektuálů“ nás k nim stále vrací. Jsme díky tomu svědky vzniku další vlny progresismu, scientismu, technologického futurismu a dokonce i antiliberálního mysticismu. Neříkám, že mezi moderními informačními technologiemi a těmito politickými, kulturními a ideologickými postoji a utopiemi existuje vztah příčiny a následku, ale protože IT je vrcholem ledovce moderních technologií, její role nesmí být podceňována. Z tohoto důvodu musím varovat před nadužíváním IT spíše než před jejím užíváním nedostatečným. Mluvit o tom, a zvláště mluvit o tom na vaší konferenci, ale znamená foukat proti větru.

Nicméně, pevně věřím, že právě ve dnech 400. výročí vydání Dona Quijota de la Mancha, musíme „foukat“ proti všem líbivým mýtum naší doby. A musíme se také pokusit porozumět rozdílu mezi informacemi, znalostmi a moudrostí. T. S. Eliot, známý anglický básník amerického původu, se jednou zeptal: ”Kde je moudrost, kterou jsme ztratili znalostmi? Kde jsou znalosti, které jsme ztratili informacemi?“ Věřím, že Vaše konference nám dá odpovědi i na otázky tohoto typu.

Václav Klaus, projev na Konferenci společnosti Microsoft v Praze konané dne 1.2.2005, překlad z angličtiny, Newsletter CEPu únor 2005

  Na www.cepin.cz najdete rovněž starší čísla newsletteru,
texty ze seminářů a další informace.

Otevřete si newsletter ve formátu pdf:

 Únor 2005

Centrum pro ekonomiku a politiku
Politických vězňů 10
110 00 Praha 1
tel. a fax: 222 192 406
email: cep@cepin.cz
www.cepin.cz