Hlavní strana » Články a eseje » Opulentnost mezinárodních…

Opulentnost mezinárodních konferencí a chudoba ve světě

Články a eseje, 18. 10. 2004

Za rok se dostanu zhruba desetkrát na nějakou mezinárodní konferenci a jedním z módních témat, která se tam probírají, je chudoba ve světě. Na počátku září tomu v italské Villa d‘Este u Lago di Como nebylo jinak. A jiné nebylo ani to, že z toho na člověka padá smutek.

Ekonomové vědí, že chudoba, ekonomická nevyspělost, nízká produktivita a nedostatečná tvorba bohatství jsou přirozené, chcete-li původní stavy lidské společnosti, zatímco jejich opak – bohatství, vyspělost, vysoká produktivita – jsou výjimkou, která nastane jen tehdy, jsou-li splněny určité předpoklady: jsou-li vytvořeny podmínky pro rozvinutou směnu zboží, existuje-li jasně definované vlastnictví, existuje-li vymahatelnost smluv, neurčuje-li vztahy lidí (tržní vztahy) a ceny, za které se tyto vztahy realizují, faraón, císař, král, prezident nebo ministr plánování či průmyslu, ale právě ona neviditelná ruka trhu. Máme – bohužel mylný – pocit, že toto všechno bankrot komunismu vysvětlil snad všem více než dostatečně.

Přesně s odstupem jednoho týdne jsem jel motorovým člunem po jezeře Lago di Como v severní Itálii a po jezeře Issyk-Kul v Kyrgyzstánu. Obě jezera jsou stejně krásná, ale rozdíl v tom, jak byla lidmi krajina kolem nich po staletí či tisíciletí obhospodařována a jaké tam převládaly společenské pořádky, je obrovský. Opakuji, že jsem si vždycky myslel, že všichni vědí, proč tento rozdíl vznikl.

Někteří lidé to ale nevědí. Známý ekolog, profesor Stanfordské univerzity, Paul Ehrlich říkal v září 2004 u prvního z těchto jezer, že „jednou z hlavních příčin mezery mezi bohatými a chudými zeměmi je příčina environmentální – nerovné geografické rozdělení klíčových přírodních zdrojů“. Dodává sice, že „různé kulturní [nevím, proč dává slovo kulturní do uvozovek] faktory následně tyto rozdíly ještě zesílily“, ale za klíčové považuji jeho slovo „následně“. Tato záměna příčiny a následku je téměř fascinující a člověku se nechce věřit, že to někdo tak inteligentní a vzdělaný takto vidí. Že nevidí příčiny rozdílů své Kalifornie a Nového Mexika oproti Mexiku, resp. že tento rozdíl vysvětluje pomocí nerovného rozdělení přírodních zdrojů.

Tato mezera v bohatství podle něho navíc „umožňuje bohatým zemím zdroje špatně využívat“, resp. nadužívat. Jejich spotřeba je z velké části plýtváním a poškozováním přírody. „Lidstvo proto čelí možnému kolapsu globální civilizace“ a proto by lidé měli poslouchat osvícenou skupinu, vědce, „kteří vědí velmi dobře, co by se mělo stát východiskem společně organizovaných aktivit“: pod egidou OSN by se měl u příležitosti nového tisíciletí připravit dokument s názvem „Vyhodnocení lidského chování“.

Toto říká stanfordský profesor, toto poslouchá 300 lidí z celého světa a hned potom si dá oběd, jehož rozsah (klasické plýtvání!) a cena – v součtu – jsou skutečně jen pro bohaté.

Známý izraelský, v mnohém sympatický a za velmi moudrého považovaný politik Shimon Peres měl u stejného jezera projev s názvem „ Silní závisí na chudobě a rozvoji slabých“. To nemohu číst jinak, než že je podle Perese ekonomický rozvoj „hrou s nulovou výhrou“, že jeden získává jen a jedině na úkor druhého. I to je v zásadním rozporu nejen s elementárními poznatky ekonomické vědy, ale i s lidskou zkušeností. Stejným nebezpečným směrem míří jeho teze, že „chudoba je výsledkem lidského opomenutí“, což nemohu chápat jinak než, že někdo silný něco opomíjí, resp. že se někdo o někoho nestará.

Už jsem si zvykl na prázdné fráze některých (dodal bych, že převážně levicových) politiků o informační společnosti a o znalostní ekonomice (všimněme si: před nedávnem bylo sloganem všech těchto progresivistů „nová“ ekonomika!), kteří zcela programově opomíjejí to, co je pro fungující ekonomiku skutečně podstatné – vlastnické vztahy, trhem utvářené ceny a liberální právní řád, ale zaútočit na vlastnictví tak, jak to dělá Simon Peres je zcela originální: „člověk, který žije na své půdě (nebo snad ze své půdy, angl. originál „by his land“), žije v minulosti“. Naopak ti, kteří „žijí silou svého rozumu, žijí budoucností“. A z toho plyne jeho originální výzva: chudobu překonáme, když budeme žít rozumem! On z toho navíc dovozuje, že chudoba je mobilní (!), že bude přicházet do Evropy (!), že neevropané díky tomu obsadí Evropu a že tam přinesou jinou kulturu, filosofii a jiné náboženství. To si vynutí změnu mezinárodních institucí a „OSN se musí stát centrem rovných ekonomických možností a musí přestat být tržištěm boje o politickou moc“.

Tyto názory jsou natolik absurdní, že si možná někdo řekne, že je zbytečné je komentovat, ale já si to nemyslím. Vyslovují je mezinárodní celebrity, poslouchají je (nebo se tak aspoň tváří) jiné celebrity a dokonce je jim zdvořile tleskáno. To je mimořádně varovné. Amatéři o fyzice nemluví, o ekonomii a společenských vědách si troufá mluvit kde kdo. Já se toho velmi bojím.

Václav Klaus, Newsletter CEPu 10/2004

Otevřete si newsletter ve formátu pdf:

Říjen 2004

Na www.cepin.cz najdete rovněž starší čísla newsletteru,
texty ze seminářů a další informace.

Centrum pro ekonomiku a politiku
Politických vězňů 10
110 00 Praha 1
tel. a fax: 222 192 406
email: cep@cepin.cz
www.cepin.cz