---

Hlavní strana » Rozhovory » 65 otázek pro Magazín Mladé…

---

65 otázek pro Magazín Mladé fronty Dnes

Rozhovory, 22. 6. 2006

1. Pamatujete si jméno dívky, do které jste se poprvé zamiloval?

Bude se to asi zdát divné, ale já bych si teď musel vymýšlet, a to by se někoho mohlo dotknout.

2. Zůstali vám nějací přátelé z mládí?

Poměrně hezký a trvalý vztah mám se spolužáky ze střední školy, tehdy se tomu říkalo jedenáctiletka. Před týdnem jsme se setkali a na každoroční setkání nás přišlo dvacet, což je úžasný počet.

3. Které tři předměty jste měl na základní a střední škole nejraději?

Určitě zeměpis a matematiku, nebyl jsem na technické předměty.

4. Jak vypadalo vaše maturitní vysvědčení?

Měl jsem vyznamenání, ale lepším žákem jsem byl na škole vysoké než střední.

5. Co jste měl nejraději z toho, co vařila vaše maminka?

Spíše než jmenovat jedno či druhé jídlo bych řekl, že hlavní věcí bylo to, že maminka byla po celou dobu mé školní docházky doma, proto jsem nechodil do žádné družiny a navíc to znamenalo pozorný dohled, abych nelajdal.

6. Kterou vlastnost jste u svého otce měl nejraději a kterou nejméně rád?

Tatínek byl nesmírně pracovitý a poctivý člověk, projevovalo se v něm jeho venkovské zázemí, nebylo v tom nic z takové té městské povrchnosti či vychytralosti.

7. Jak jste jako kluk říkal holkám?

Jako kluk jsem si na holky moc netroufal.

8. Měl jste doma nějaký plakát? Jaký?

V éře mého mládí žádné „plakáty“ tohoto typu neexistovaly, to je fenomén daleko pozdější.

9. Pamatujete si něco z druhé světové války?

Ano, už jsem to někde zmiňoval. Pamatuji si na noční scházení do sklepa – jako do krytu – při bombardování Prahy, což na dítě určitě působí. Pamatuji se na zatemňování oken. Pamatuji se na konec války, na stavění barikády před naším domem.

10. Co si vybavujete z doby, kdy vám bylo deset?

Byl jsem spořádaný žák ve škole, hrál jsem divadlo ve školním dramatickém kroužku a zpíval v Dětském pěveckém sboru Československého rozhlasu u sbormistra B. Kulínského (jehož syn nedávno proslul svými jinými než sbormistrovskými aktivitami).

11. Jaký jste udělal v posledních dvou dnech dobrý skutek? A nějaký podraz?

Podraz jsem snad žádný neudělal, i skutky člověk dělá proto, že si myslí, že jsou správné a potřebné a ne proto, že jsou dobré. Moje dvaadevadesátiletá maminka je v nemocnici, tak se tam snažím za ní každý den zajít. A pak jsem vzal svého vnoučka s sebou na fotbal na Mistrovství světa. Určitě byl rád.

12. Kdy jste naposledy brečel?

Ani přesně nevím, ale odlišme „brečení“ od vážného zamyšlení se nad tím, co se stalo, co se stát nemuselo, co se mohlo udělat lépe.

13. Máte radši blondýnky, nebo tmavovlásky?

O barvu vlasů nejde.

14. Co jste si naposledy koupil jen tak pro radost? Za kolik?

Před měsícem jsem si v New Yorku koupil krásné tričko s plným vědomím toho, že bude netknutě ležet ve skříni, protože skoro nikdy nebudu mít příležitost, abych si ho vzal na sebe.

15. Kolik máte právě teď peněz v peněžence?

V kapse mám zhruba dva tisíce korun.

16. Jaký film jste naposledy viděl v kině a jak se vám líbil?

Byl jsem na české premiéře filmu německého režiséra Schlöndorffa Devátý den, který byl zajímavým a kvalitním pohledem na nacismus, pro nás trochu z druhé strany, z Lucemburska.

17. Luštíte sudoku? A jak vám to jde?

Luštím a myslím, že mi to docela jde. Sudoku považuji za mimořádně oživující novinku.

18. Kdybyste teď měl minutu na rozmyšlenou, co byste na světě okamžitě zrušil?

Zrušit se nedá nic, protože by to zase znovu vzniklo. Bojovat se musí s myšlenkami, které špatné věci způsobují, a to je boj věčný.

19. Co jste dal své ženě loni v listopadu k narozeninám?

Vynechme skutečné dárky, protože moje manželka má pravdu v tom, že si vždycky přeje, abych jí dal lístky do kina a abychom si na návštěvu toho kina udělali čas, resp. abych si ten čas a klid a náladu udělal já.

20. Co se vám vybaví z doby, kdy vám bylo dvacet?

Byl jsem v třetím ročníku vysoké školy, hrál jsem první ligu basketbalu, bral jsem rozum, snažil jsem se číst, vidět každý film, divadlo a výstavu, objevoval jsem oblast společenských věd (a bavilo mě to) a zdaleka jsem nebyl tak sebevědomým, jak si leckdo myslí, že jsem teď.

21. Na jaké své narozeniny nezapomenete?

Nejsem oslavovačem narozenin, žádné velké oslavy nedělám, ale určitě největší byly v euforické době počátku svobody, kdy jsem měl padesátiny.

22. Jaká byla největší chyba vašeho života?

Tisíc věcí by člověk udělal jinak, ale žádnou jednu, která by se vymykala ostatním, neumím jmenovat.

23. Existuje nějaká kniha, která vám dala inspiraci na celý život a vracíte se k ní?

Spíše existují autoři, než jedna kniha. Patří mezi ně Čapek, Dostojevskij, S. Zweig, ale teď se mi zdá, že bych mohl jmenovat deset dalších.

24. Jaké tři sporty máte nejraději?

Čtvrt století jsem hrál závodně basketbal. V závěru basketbalu jsem začal hrát – na daleko nižší úrovni, přesto závodně – volejbal. Celý život miluji lyžování a „k stáru“ tenis.

25. Rozbil jste někdy při tenise vzteky raketu?

Ne. Spíše jí upustím teatrálně na zem, než že bych ji hodil na zem.

26. V kolik vstáváte a v kolik chodíte spát?

Vstávám v průměru (což je ale málokdy) v půl osmé, lehnout si jdu – opět v průměru – ve dvanáct.

27. Byl jste už ve všech místnostech na Hradě?

Zdaleka ne, dokonce jsem ani nebyl ve všech budovách.

28. Tykáte si s Václavem Havlem?

Tykáme, od listopadu 89, ale mluvíme spolu málo.

29. Nechal jste si někdy změřit IQ? Jak jste dopadl?

Ne, nenechal, nikdy mne to nenapadlo a posedlost těmito měřeními nechápu.

30. Co se vám vybaví z doby, kdy vám bylo třicet?

Husákovská éra, vyhození z Akademie věd, práce na obvodní pobočce Státní banky československé, ale i první syn a koupení chalupy v jižních Čechách.

31. Jakou máte značku a typ mobilního telefonu?

Nokia, už dost staromódní, aby ji mé neohrabané, basketbalové prsty mohly obsluhovat.

32. Pod jakým jménem máte uloženou manželku v mobilu?

To nebudu prozrazovat.

33. Píšete esemesky? Rád nebo nerad? Píšete je vždy spisovně?

Píšu, rád, nejen spisovně, ale i s háčky a čárkami, i když vím, že většině odběratelů v této podobě nepřijdou.

34. Máte mobil na některého ze světových politiků? Na koho?

Nemám, do té míry se s nimi nekamarádím, voláme si z pevných linek přes naše sekretariáty.

35. Píšete ještě dopisy rukou?

Už ne, už jsou místo dopisů esemesky.

36. Jaké auto se vám nejvíc líbí?

Nejsem obdivovatelem aut, asi jedině proto jsem mohl mít v minulosti dva trabanty. Mimochodem, pro účely, které jsem měl, mně postačovaly. Jiné auto než trabanta a potom několik škodovek jsem si nikdy v životě nekoupil.

37. Kdy jste naposledy řídil?

Loni v létě, na dovolené v Rakousku.

38. Kdy jste šel naposledy sám po Praze bez ochranky?

Nebudu prozrazovat, aby se na mě nezlobila moje ochranka.

39. Kdy jste jel naposledy metrem?

Opravdově už ani nevím, několikrát jsem otvíral slavnostně novou stanici metra, ale to není skutečné „jetí metrem“.

40. Co se vám vybaví z doby, kdy vám bylo čtyřicet?

Počátek 80. let, žádný průlom osobní ani společenský, pořád ještě práce v bance, děti rostou, jezdíme často na hory, v zimě lyžovat, v létě do manželčiných krásných Západních Tater.

41. Popral jste se někdy kvůli děvčeti či ženě?

Já se neperu.

42. V jakých situacích používáte sprostá slova?

Skoro nikdy.

43. Kolik jste najednou nejvíc vypil piv?

Žádné rekordy, nejvíce asi šest.

44. Kdy jste se naposledy dostal do situace, v níž jste nevěděl, co říct?

Spíše se dostávám do situací, kdy nečekám, že mám něco říci a pak přijdu do místnosti, kde jsou desítky televizních kamer a rozhlasových mikrofonů a je ohlášeno, že mám zásadní projev. To je pak výzva, abych to zvládl a tvářil se, jako že je všechno v pořádku.

45. Dokážete popsat, co máte teď zhruba doma v ledničce?

Skoro nic. My jsme strašně málo doma a navíc v Lánech není lednička „naše“, ale v kuchyni, kterou obhospodařuje někdo jiný.

46. Psal jste si někdy deník?

Deník ne, ale v 80. letech jsem při návštěvě svého bratrance v malé vesničce Mileč u Nepomuku, kde se narodil můj otec, obdivoval, jak se stará o obecní kroniku. A pak jsem několik let vydržel psát takové zpětné zhodnocení roku. Ani nevím, jestli to ještě existuje.

47. Děláte někdy své ženě snídani?

Ano. Jinak nevařím vůbec, ale když se sejdeme na snídani, dělám ji já.

48. Umíte vařit? A co vaříte nejraději?

Neumím, neexistuje nic, co bych vařil nejraději.

49. Komu jste naposledy půjčil peníze?

Oběma synům, když si kupovali byty.

50. Co se vám vybaví z doby, kdy vám bylo padesát?

Byl jsem ministr financí, byla to krásná, euforická chvíle svobody po půl století nesvobodného systému.

51. Díváte se v televizi na zprávy? Jak často a na jaké televizi?

Nedívám se na zprávy v televizi nikdy a i na televizi velmi zřídka. Minulou neděli jsem viděl první set finále v Paříži mezi Federerem a Nadalem, v zimě se ráno dívám v 7:50 hod. na ČT2, kolik je kde sněhu.

52. Znáte ženu – Češku, která by mohla být dobrou prezidentkou?

Neznám, ale není to výraz žádného mého antifeminismu, ani mého přezírání lidí. Je to hodnocení toho, jak si kdo – muž či žena – svým chováním a jednáním o tuto funkci „říká“.

53. Se kterou historickou postavou byste se nechtěl utkat ve slovním souboji?

Cicero by mě určitě umluvil. Nedá se mluvit s některými našimi politiky levice, protože argumentovat nechtějí.

54. Váš starší syn Václav byl 17. listopadu 1989 na Národní třídě? Byl první, kdo vám popsal, co se stalo?

Ano a tehdy, někdy mezi desátou a jedenáctou oné páteční noci, mi řekl onu památnou větu: „To jsme udělali my děti, a teď je to na vás, na tatíncích“.

55. Kdy jste byl naposledy na mši?

Na mše nechodím jako na své osobní akce. Vždy je to nějaká veřejná událost.

56. Kolik máte zhruba svazků ve své domácí knihovně?

Přesně nevím, díky svému žití v různých prostorách mám řadu „domácích knihoven“. Skutečně doma v Kobylisích, na Hradě, ve vile na Brusnici, v Lánech, v CEPu, asi i na chalupě. Knih jsou tisíce a denně přibude nejméně jedna.

57. Kterou cizí řeč byste se chtěl naučit a proč?

Chybí mi francouzština a beru to jako svůj nedostatek.

58. Jak často vídáte vnoučata?

Sice málo, ale zrovna včera jsem vzal svého nejstaršího vnoučka s sebou na fotbal proti Americe, takže jsem si ho docela užil.

59. Jaká je Vaše oblíbená značka obleků?

Nic takového jako oblíbená značka neexistuje, takový fajnšmekr nejsem.

60. Co se vám vybaví z doby, kdy vám bylo šedesát?

Vědomí, že nemládnu, ale ještě žiju. A snažím se dělat všechno, jako kdyby mi bylo o mnoho desetiletí méně. Byl jsem předsedou Poslanecké sněmovny a věděl jsem, že po roce nastanou pro mne klíčové volby, poslední pokus o možnost vrátit se do čela vlády.

61. Čtěte detektivky? Proč ano, nebo ne?

Skoro ne, v mládí jsem si myslel, že to je ztráta času, kterou si nemohu dovolit. Teď bych byl na žánr detektivek smířlivější, méně nafoukaný, ale čas na ně stejně nemám.

62. Jakou desku máte nejradši?

Taková deska není, ale všude kolem sebe mám hromadu cédéček jazzové hudby.

63. Kterou hudbu musíte okamžitě vypnout?

Takto absolutisticky to nevidím.

64. Máte zvlášť oblíbené místo ve světě, kam se chcete vrátit?

Mám rád naši zemi, Prahu, jižní Čechy, Krkonoše, i spoustu dalších míst. Různá místa ve světě jsou krásná, ale žít bez nich mohu.

65. Co se vám za pět let vybaví z doby, kdy vám bylo pětašedesát?

To nevím, to se mě zeptejte za pět let. Ale asi si vzpomenu na tento okamžik patové situace ve volbách a jisté frustrace, že bude opět obtížné s tou naší zemičkou pohnout v pozitivním směru.

Václav Klaus, Mladá fronta Dnes – Magazín, 22.6.2006