Hlavní strana » Články a eseje » Recenze studie „Udržitelný…

Recenze studie „Udržitelný rozvoj“

Články a eseje, 19. 12. 2002

Jerry Taylor, ředitel odboru přírodních zdrojů washingtonského CATO Institute předložil v srpnu 2002 čtenářům text nazvaný „Udržitelný rozvoj: sporná řešení při hledání problému“, který byl publikován v řadě POLICY ANALYSIS tohoto ústavu. Jedná se o studii, připravenou před známou konferencí o ekologii v jihoafrickém Johannesburgu, jako podklad pro ty, kteří mají schopnost dívat se na tutu problematiku nepředpojatě a se zájmem dobrat se pravdy.

Publikovaná studie sice nepřináší nový, originální výzkum, novou podkladovou teorii, ani nová, dosud neznámá data, ale je vynikajícím shrnutím desítek či stovek prací (odkazuje na 280 původních textů), které snad musí přesvědčit každého. Nebo skoro každého.

V úvodu je nastolen definiční problém samotného termínu „udržitelný rozvoj“, v druhé části jsou rekapitulována základní data pod názvem „Chiméra o zvyšující se vzácnosti zdrojů“, ve třetí autor polemizuje s tzv. indexy udržitelnosti, které používají ekologičtí alarmisté jako argument o zhoršování zdrojové báze planety a v závěrečné části je naznačováno co máme dělat, resp. jaká racionální politika státu by měla být prováděna.

Taylor vychází z elementární teze, že otázka „jak docílit udržitelnost závisí na tom, jak neudržitelný je dnešní stav“. Za neudržitelný ho on sám nepovažuje. Zásadně proto polemizuje s názorem, že „je dnešní svět chudší, protože minulé generace snížily zásoby ropy, železa a dalších minerálů a kovů“ a přesvědčivě ukazuje, že je dnešní „struktura báze přírodních zdrojů zásadně odlišná od této struktury před 100 lety“. Není to však „kvůli vyčerpání zdrojů, nýbrž díky pokroku v ekonomice, technologii a celé společnosti“. Za zvláště cenné považuji i jeho přesvědčivé zpochybnění argumentů o mezigenerační spravedlnosti, o nárocích ještě dávno nenarozených na dnešní zdroje (a já k tomu vždycky dodávám, že ekologové zapomínají na jednoduchý, nicméně obecně platný ekonomický koncept diskontování času). Autor tuto diskusi uzavírá přesvědčením, že „dostatečná alokace lidského kapitálu směrem k inovacím zajistí, že bude vyčerpání zdrojů odsunuto do nekonečna“.

Uváděná data ukazují, že „většina přírodních zdrojů je s postupem času méně vzácná, nikoli více“. Taylor ukazuje na obrovský nárůst zemědělské výroby ve světě (ze 100 v roce 1950 na více než 300 v roce 2000), nemluvě o tom, že dnes spíše převažuje nadvýroba zemědělství než opačný stav a že byl tento výrazný růst výroby doprovázen poklesem zemědělských cen na polovinu. V rozporu s alarmistickými výkřiky jsou dnes prokázané zdroje ropy 15krát větší než v roce 1948 a o 40% větší než v roce 1974 (dnes využitelné zdroje jsou při dnešní spotřebě dostatečné pro 231 let!), neboť v tomto případě, i obecně, platí, že „zdroje jsou funkcí lidských znalostí a protože jsou lidské znalosti větší a větší, roste i objem těchto zdrojů“. Přes všechny známé problémy je pravdou, že se zvětšuje i rozsah lesů, že není správné mluvit o rozsáhlém mizení živočišných druhů, že opodstatněné nejsou ani katastrofické zprávy o nedostatku vody, atd.

Přes růst produkce dochází ke snižování znečištění a proto autor obrací problém a vyslovuje svou optimistickou hypotézu o „udržitelnosti znečištění“. Spoléhá přitom na platnost tzv. environmentální Kuznetsovy křivky, která říká, že existuje pevný empirický vztah mezi mírou znečištění a ekonomickým růstem a že má tato křivka tvar obráceného U. Nadějné je, že se více a více zemí světa po této křivce posouvá a že se přibližuje té „příznivé“, tedy klesající části křivky. Autor přesvědčivě argumentuje, že na všech těchto závěrech nemění nic ani argument údajného globálního oteplování.

Z hlediska návrhů opatření státu autor vychází z toho, že by bylo strašlivě chybné „zabývat se nadměrně spotřebou zdrojů a ignorovat jejich vytváření“ a proto navrhuje 

-         pokračovat v ekonomické liberalizaci;

-         rozvíjet volný a svobodný obchod;

-         neprovádět zbytečnou regulaci a omezování produkce;

-         zdokonalovat vlastnické vztahy a fungování cenového systému.

Václav Klaus, Newsletter, 19.12.2002