Hlavní strana » Ekonomické texty » Ludwig von Mises –…

Ludwig von Mises – nejvýznamnější obhájce ekonomické svobody v celém dvacátém století

Ekonomické texty, 29. 5. 2006

(Ludwig von Mises – the greatest defender of economic liberty in the 20th century)

Děkuji Liberálnímu institutu za pozvání na toto slavnostní setkání i za jeho úsilí o vydání jedné z nejvýznamnějších knih ekonomie dvacátého století, kterou Misesova Human Action – v mých očích – nesporně a bezkonkurenčně je. Troufám si ale tvrdit, že to tak vidí více očí, nejen ty mé. Obdiv ale nestačí. O Misesovi – alespoň někteří z nás – často mluvíme, méně často ho citujeme, daleko méně ho čteme a málo se od něho učíme. Věřím, že vydání tohoto jeho největšího díla v českém jazyce bude v tomto smyslu znamenat krok vpřed a že se stane motivací a inspirací k tomu, abychom Misese neponechávali pouze v učebnicích ke kursu dějin ekonomických teorií.

Human Action, ve své anglické verzi z roku 1949, byla nejenom překladem a rozvinutím původního německého originálu, který vznikl dlouho před tímto datem, ale i skutečnou syntézou a vyústěním Misesova celoživotního díla, v němž mnohé věci – publikované o celá desetiletí dříve – domyslel a zobecnil. Díky tomu je toto devítisetstránkové dílo obdivuhodným shrnutím jeho pohledu na ekonomii, a to na její celek. I to je výjimečné. Jde o celek, ač to není učebnice.

Ekonomii Mises považoval za nejpropracovanější a nejkomplexnější vědu o lidském chování. V ní se – v krystalizované podobě – zobrazuje a vysvětluje právě ona human action, ono lidské chování. Důraz na human action, na aktivitu všech lidí, je pro Misese navíc vědomým protipólem ke snu všech socialistů o human design, který si osobují udělat oni, a právě to, co je prvotní a lidskou svobodu zabezpečující, vysvětlil Mises více než kdokoli jiný. Proto jeho slavné: human action ano, human design ne.

Ona „human action“ je pro Misese aktivitou racionální. Má cíl, je orientována do budoucna, snaží se docílit větší míry uspokojení jednotlivce. Její zákonitosti jsou univerzální, platí pro všechny kultury, pro všechna náboženství, pro libovolnou úroveň lidských schopností a dovedností, pro jakoukoli výši ekonomické vyspělosti. Jeho pohled je důsledně individualistický. Odmítal jakoukoli formu holismu, tedy pokusu odvíjet výklad skutečnosti od celku, tedy shora, od jakýchkoli kolektivit, od představy o totální propojenosti všech věcí a jevů. To bylo revolučním pohledem na svět.

I přes svou originalitu Mises samozřejmě nespadl z nebe a jeho názory nevznikly ve vzduchoprázdnu. Narodil se v roce 1881 v rakousko-uherském, dnes ukrajinském Lvově a brzy po studiích ve Vídni se stal čelným představitelem druhé generace slavné rakouské školy ekonomické teorie. Navazoval na velikány Mengera, Böhm-Bawerka a Wiesera a byl věkově nejstarším příslušníkem další volné skupiny myšlenkově spřízněných ekonomů, která zahrnovala Hayeka, Schumpetera, von Haberlera, Machlupa a řadu dalších, kteří také vyrostli v onom unikátním tvůrčím prostředí končící habsburské monarchie a kteří po jejím rozpadu hledali, kam odejít, když pro ně Rakousko začínalo být příliš malé a navíc – vzhledem k Hitlerovi – příliš nebezpečné. I Ludwig von Mises již na počátku 30. let odjel do Ženevy a na jejich konci – po dramatickém putování Evropou – přes Portugalsko do Spojených států.

Nemyslím si sice, že je detailní studium biografie tím nejvhodnějším a už vůbec ne naprosto nezbytným předpokladem k pochopení díla toho či onoho autora, ale přesto každému doporučuji přečíst si vzpomínkovou knihu jeho manželky Margit Misesové, vydanou v roce 1976 pod názvem My Years with Ludwig von Mises, ve které je barvitě vylíčeno půlstoletí jeho komplikovaného života, od poloviny 20. let až do jeho smrti v roce 1973 ve věku důstojných 92 let. Tato komplikovanost byla dána nejenom bezprostředním fyzickým ohrožením jeho života v době nacismu v rodném Rakousku (a konec konců v celé, tehdy okupované Evropě), ale i tím, že vždy, po celý svůj život, „foukal proti větru“ a hlásal revoluční, velmi menšinové názory. I když měl a má i dnes spoustu věrných a bezmezně oddaných stoupenců, těch, kteří vsadili ne na svobodu člověka a na svobodný trh, ale na socialismus, intervencionismus a nacionalismus (v jejich nejrůznějších převlecích), bylo neskonale více a v podstatě se jim bohužel zdařilo znemožnit mu standardní akademickou a univerzitní kariéru. Je tragické, jaké problémy měl i se svou profesurou na New York University v posledním čtvrtstoletí svého života v nejsvobodnější zemi světa.

Ekonom Mises důsledně vycházel z Mengera, zejména z jeho metodologického individualismu a z jeho odmítání německé historické školy, která ekonomickou teorii, či teoretizování o ekonomických věcech, v podstatě odmítala a která se navíc ideově stala východiskem Bismarckova paternalistického státu. Mises se také důsledně ztotožnil s marginalistickou revolucí, která koncem 19. století totálně proměnila ekonomii. Stejně tak se opíral o Böhm-Bawerkovu teorii kapitálu. To všechno, dohromady, se stalo základem jeho pojetí lidského chování, jeho praxeologie, jeho výkladu specializace, dělby práce, směny, cen a ekonomické kalkulace i základem jeho chápání a obhajoby trhu jako jediného možného efektivního systému společenské kooperace. V těchto svých názorech se explicitně utkával s tehdy stále ještě velký vliv majícím Marxem a jeho verzí politické ekonomie.

Misesovo opírání se o předchůdce v rakouské škole se také stalo základem jeho teorie peněz, úroku a hospodářského cyklu a teoretickým východiskem jeho následného odmítání keynesiánské teorie. Její vznik považoval Mises za důsledek naprostého nepochopení fungování tržní ekonomiky. Příčinou vysoké a dlouhotrvající nezaměstnanosti nebyla podle Misese Keynesem zdůrazňovaná nedostatečná agregátní poptávka, a to ani v období velké krize třicátých let. Příčinou byla snaha výrobců a zaměstnanců prosazovat své ceny (a své mzdy) na úrovni, která byla vyšší, než byli kupující ochotni a schopni platit. Nešlo tady o „demand management“ problém, ale o problém rigidních cen a navíc o problém umělé expanze a následné kontrakce peněz a bankovního úvěru státem. To bylo dalším z témat, kterými se Mises dostal do samotného centra ekonomické debaty tehdejší doby.

Pro nás se – v polovině šedesátých let – stal klíčovým jeho přínos k debatě o socialismu (zejména jeho kniha Socialism z roku 1936, založená na původním článku o nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu z roku 1920 s názvem Economic Calculation in the Socialist Commonwealth), o čemž všechno podstatné rekapituluje kapitola 26 přeložené knihy. Mises ukázal nemožnost racionální ekonomické kalkulace bez existence soukromého vlastnictví, bez trhu a bez skutečných cen. Rezolutně odmítl – spolu s Hayekem – „hru na trh“, navrhovanou Langem, Lernerem, Dickinsonem a dalšími, a vytvoření socialismu považoval za „skok do tmy“.

Mnozí ekonomové poukazovali na to, že socialismus přesto existoval. To Mises nepopíral, ale dodával, že může přežívat jen a jedině díky tomu, že ve světě pořád ještě existují tržní ekonomiky, které nabízejí jistou informaci o cenové struktuře a dávají tak socialistickým plánovačům návod, co dělat. O tom, že je takový systém extrémně neefektivní, víme všichni více než dobře.

Mises ale odmítal nejenom plný socialismus a centrální plánování, ale i smíšené systémy tehdejší doby, které nazýval „intervencionismem“. Považoval je totiž za nestabilní, protože zaváděním distorzí do trhu jsou vyvolány distorze další a tím vzniká potřeba postupného zavádění dalších a dalších kontrol a regulací, takže – podobně jako Hayek – předvídal, že intervencionismus bude dříve či později sklouzávat k standardnímu socialismu. Ostatně mnohé napovídají názvy Misesových knih: Socialismus, Liberalismus, Kritika intervencionismu, Omnipotentní stát, Byrokracie, Plánovaný chaos, atd.

Mises byl nejdůslednějším představitelem klasického liberalismu oproti všem formám kolektivismu. Byl důsledným obhájcem soukromého vlastnictví, a to i z mimoekonomických důvodů. Vlastnictví pro něho bylo předpokladem a garancí svobody, protože jedině vlastnictví dává jednotlivci onu tolik potřebnou sféru vlastní autonomie, v níž si člověk může sám rozhodovat o tom, co je dobré a co špatné, co je smysluplné a co iracionální. Mises zdůrazňoval i význam rovnosti před zákonem, z čehož mu zcela logicky – díky přirozeným odlišnostem lidí – vyplývala nezbytnost nerovnosti příjmů a bohatství. Tento důsledek byl pro něho neoddělitelnou součástí individuální svobody.

Měl bych ještě – jako jistý historický paradox – uvést, kdy jsem Misesovu Human Action prvně četl. Bylo to ve zcela absurdní chvíli, kdy po srpnu 1968 nastaly v naší zemi, a i v Akademii věd, kde jsem tehdy pracoval, známé politické čistky a bylo jenom otázkou času, kdy budou lidé jako já definitivně z této instituce vyhozeni. V tomto podivném mezidobí – někdy na pomezí let 1969-1970 – jsem sice ještě směl chodit do své kanceláře, půjčovat si knihy na čtení, ale nemohl už nic psát a publikovat, pouze si číst. Měl jsem proto nekonečně moc času a mohl jsem tuto rozsáhlou knihu číst pomaleji, pozorněji a rozvážněji, než bych toho byl schopen kdykoli jindy ve svém životě.

Kniha mne oslnila a věřím, že tento pocit získá každý, kdo se jí bude pokorně věnovat. Já jsem tuto pokoru měl a mám ji dosud.

Václav Klaus, Projev u příležitosti vydání českého překladu knihy Ludwiga von Misese „Human Action: A Treatise on Economics“, Liberální institut, Kongresové centrum ČNB, Praha, 29. května 2006