---

Hlavní strana » Rozhovory » Přepis živě vysílaného…

---

Přepis živě vysílaného rozhovoru V.K. pro BBC

Rozhovory, 25. 2. 2003

Václav MORAVEC
Volba českého prezidenta připomíná seriál. V pátek čeká veřejnost pomyslný třetí díl. Jednou z hlavních postav, ne-li postavou hlavní, je čestný předseda Občanské demokratické strany Václav Klaus. V prvním kandidátském projevu Václav Klaus definoval hlavní úkol prezidenta.

Václav Klaus  /ukázka z 15. ledna/
Těžiště prezidentské funkce nespočívá podle mého názoru ve vnitropolitické oblasti a prezident nesmí vytvářet protiváhu výkonné či legislativní moci.

V.M.
Patnáctý leden a slova Václava Klause. S druhým kandidátským projevem předstoupil Klaus před poslance a senátory 24. ledna.

V.K. /ukázka z 24. ledna/
V dnešní chvíli by měl prezident přispět zejména k obhajobě zájmů naší země v Evropské unii a měl by usilovat o co nejpřátelštější vztahy s našimi sousedy, protože ty v minulých letech utrpěly nepříjemné a pro nás nežádoucí šrámy.

V.M.
Čtyřiadvacátý leden, druhá prezidentská volba a Václav Klaus. O čem bude Václav Klaus hovořit ve svém třetím projevu, s nímž se bude ucházet o úřad prezidenta. Nejen o tom bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl kandidát Občanské demokratické strany na úřad českého prezidenta Václav Klaus. Vítejte v BBC. Dobrý den.

V.K.
Dobrý den.

V.M.
Mezi pravomoci prezidenta patří jmenování a odvolávání členů Bankovní rady České národní banky. Na kolik by podle Václava Klause měl prezident využívat své možnosti a sáhnout ke kroku, kterým je odvolání některého z členů bankovní rady?

V.K.
Tak já si myslím, že jsme zaťali tu sekyru strašně hluboko na konkrétní dílčí dotaz. Nemyslím si, že hlavním úkolem prezidenta je pohrávat si s centrální bankou a pohrávat si s jednotlivými členy bankovní rady. Jsem stoprocentně přesvědčen a říkal jsem to mnohokrát, že to musí být souhra vlády, banky, prezidenta, parlamentu a dalších orgánů. Čili žádný diktát prezidenta bych si nepřál. Myslím si, že odvolávání je opravdu extrém, to by ten patřičný činitel skutečně musel něco provést. Já myslím takového viditelného, nesporného. O tom, jestli má být inflace o dvě procenta vyšší, nebo nižší, jestli díky tomu má banka snížit, nebo nesnížit úrokové sazby, nebo změnit měnový kurz, o tom nechť se vedou akademické diskuse, ale myslím, že to na odvolávání není.

V.M.
Když se podíváte a ohlédnete se za uplynulými třinácti lety, nenašel byste okamžik, kdyby bylo vhodné sáhnout k takovému kroku, který ústava nabízí?

V.K.
Nevím, skoro bych si myslel, že ne. Vidím větší problém v tom, že se od začátku nehrálo ve větší dohodě, ve větším vzájemném spoluhráčském vztahu mezi vládou a bankou, a pak si opravdu myslím, že některé problémy nemusely vzniknout a jednou věcí jsou ty makroekonomické situace, to znamená, přílišné šlápnutí na brzdu naší ekonomice, což potom vyvolá řetězovité reakce velmi nepříjemného typu, což se stalo nejméně jednou, tak v těch konkrétních věcech, protože ta naše centrální banka není jenom makroekonomickým orgánem, ona má i jednu konkrétní věc za úkol, konkrétní, myslím, ona je takovým ministerstvem bank našich a ministerstvo ty banky musí řídit. A já si nejsem úplně jist, jestli ta banka je dostatečně řídí. Ona sice jmenuje jejich vedení a občas jim šťourá do jejich hospodaření, takže lecjaké komplikace pro ně vytváří, ale to, že se ten bankovní systém každou chvíli ocitne před nějakou krizí, jako je v posledních dnech krize kolem Union banky, to považuji za strašné neštěstí, a to, že někdo nechal dojít tento případ tak daleko, se mi zdá mimořádně nepochopitelné.

V.M.
Z toho, co říkáte, odvozuji dobře, když zůstanu u příměru ministerstvo bank, že ministerstvo bank a případ Union banky dokládá, že ministerstvo bank, tedy centrální banka ne zcela dobře funguje?

V.K.
Vy mě tlačíte ke slovu ne zcela dobře funguje. Já prostě vím o tom, že Union banka někdy vznikla, dokonce myslím, že v jednu chvíli vypadala natolik dobře, že když banka dělala ten svůj program stabilizace či konsolidace našeho bankovního systému, tak jí důvěřovala do té míry, že ji nechala spolknout několik menších bank, já nevím, asi čtyři, ale nevím to přesně. Takže myslela si, že to je ta solidní banka, která bude nabírat dokonce bankovní, další bankovní domy, a tím získávat jejich pobočky a podobně. No, nevím, přeci ji sleduje každou chvíli, každý den se může podívat do jejího hospodaření. Takže myšlenka, že by se to takhle mohlo zašmodrchat, navíc, jestli se ta Union banka přednedávnem prodávala jedné italské finanční skupině, tak jsem stoprocentně přesvědčen o tom, že přitom prodeji si musel každý z každé strany tu banku dostatečně prohlédnout a říci: "Ano, beru, neberu," a samozřejmě ta centrální banka naše o tom měla hodně vědět. Tak proto považuji to, co se teď stalo, za naprosto nepřijatelné a nikdo mi nevysvětlí, že právě teď v posledních dnech či týdnech ta banka udělala nějakou osudovou chybu, a tím se dostala do problémů. Tomu prostě ne nevěřím, ale pokud vím o tom něco, tak nic takového se nestalo.

V.M.
Základní fakta v pátek zůstala zavřená pro klienty bezmála stovka poboček Union banky. Banka čelí vážné finační krizi a centrální banka s ní zahájila správní řízení o odebrání licence. Stát odmítl bance poskytnout finanční pomoc ve výši 1,7 miliardy korun. Italská společnost Invesmart, majoritní vlastník Union banky, je z celé situace frustrována a nerozumí ji. Hovoří představitel Invesmartu Paolo Catalfamo. Catalfamo doslova říká, že jeho frustrace pokračuje. V pátek ráno si přečetl výtah z agentur a v něm výroky mluvčího ministerstva financí. V něm se píše: "Ministerstvo financí nemělo žádné garance, že nevrháme státní peníze do černé díry. Nevím, co to má být ta černá díra. Mluvčí dále tvrdí, že v Union bance nebyl a není žádný solidní investor. Je mi to líto, že mluvčí neví, že v Union bance už jsou solidní investoři, které schválila Česká národní banka." Tolik tedy představitel Invesmartu. Představitelé Union banky tvrdí, že banku dostal do problémů stát. Mělo se to přihodit tak, že Union banka v roce 1996 převzala několik krachujících ústavů a stát jí prý nepomohl tak, jak sliboval. Banka proto neunikla poklesu likvidity. Náměstek ministra financí Eduard Janota v pátek popřel, že by stát postupoval neseriózně.

Eduard JANOTA, náměstek ministra financí /ukázka/
Solidnost, nesolidnost, já ten výraz jsem nepoužil. Jenom chci říct, že z telefonických rozhovorů i z ústního jednání bylo zřejmé, že návrh v té definitivní podobě, jaký Invesmart předložil, je neakceptovatelný. Toto Invesmart věděl od nás, řekněme, ústně už dříve. Čili jakékoliv výmluvy na to, že stát neposkytl, nebo ministerstvo financí neposkytlo státní pomoc, jsou naprosto zkreslené a zavádějící.

V.M.
Páteční slova náměstka ministra financí Eduarda Janoty. Považuje Václav Klaus postup ministerstva financí a ČNB v případě Union banky tak, jak jsme to slyšeli, onu rekapitulaci, za správný?

V.K.
Musím říci, že se trošku zdráhám vyslovovat silné soudy a opakovaně říkám, že kdybych chtěl být dále bankovním a finančním a ekonomickým teoretikem, poradcem, komentátorem, tak bych měl mít silné soudy o těchto věcech. Když chci být prezidentem, tak myslím, že bych žádné silné soudy neměl říkat. Nepatří to k této roli. Ale chtěl bych dvě poznámky udělat. Za prvé, trošku mě mrazí, když slyším vaši větu před chvílí citovanou, že Česká národní banka zahájila správní řízení. To já považuji za skandál. Myslím si, že zahájit řízení měla dávno předtím, aby se této situaci vyhnula, a zahájit řízení v pátek, to je dost úsměvné a smutné a velmi nedůstojné vůbec nám všem.

V.M.
Když naváži ještě s dalšími fakty, tak například časopis Týden napsal, že v centrální bance už raději nikdo ani nepřipomíná, že ČNB se snaží situaci řešit v mateřské skupině Union Group od roku 1997.

V.K.
Tak o tom vím, že to byla banka, o které se v těchto věcech diskutovalo, takže myšlenka pana Janoty, pana náměstka ministra financí, že o tom nikdy na ministerstvu nemluvili a že to nikdy nepadalo v úvahu, že by té bance se mělo eventuálně pomoci, to se mi zdá také úsměvné a čistě mohu říci, že nepravdivé.

V.M.
Myslíte, že stát měl pomoci a stála ona investice ..., vy jste byl ve vládách, vy jste si zažil několik situací jako ministerský předseda, vzpomeňme Agrobanku, vzpomeňme další bankovní ústavy, totéž Miloš Zeman jako ministerský předseda. Může v takové situaci stát pomoci a měl stát pomoci Union bance?

V.K.
Tak ona je to taková zvláštní hra. Myslím, že ona má kontury pořád stejné a jestli jsem zažil celonoční jednání jak pomoci Agrobance a jestli asi premiér Zeman zažil celonoční jednání, co udělat s IPB, tak asi dnešní premiér zažil, tak asi ne celonoční v pátek, ale pochopil jsem, že brzoranní jednání, co udělat s Union bankou. To jsou velmi stejné věci. Scénář je velmi obdobný. Banka není v nejskvělejší kondici, centrální banka přijde s křížkem po funuse, pak se zatváří velmi silácky a řekne: "Tak, banko, já ti odeberu licenci," čímž se definitivně vytvoří neřešitelný problém, a pak se jenom čeká, jestli náhodou by to ten stát nezaplatil. Každý z premiérů, každý zleva, zprava nebo kdokoliv, kdo tam bude, je postaven před stejný úkol, protože mu pak hrozí, že z peněz daňových poplatníků pomáhá řešit něco, co se zameškalo a nemyslím si, že to zameškala vláda, vinu bych opravdu viděl na centrální bance.

V.M.
Tady jedna z posledních otázek k tomuto tématu, když jsem se vás ptal záměrně na odvolávání členů bankovní rady, které má v rukou prezident. Je zde člen bankovní rady, který dlouhodobě je zodpovědný za bankovní dohled, tedy za dohled, který hraje v celých případech všech bank a jejich krachů závažnou roli, a to Pavel Racocha. Ani v tomto případě není na místě hovořit o odvolání?

V.K.
Opravdu toho na mně chcete moc a já nejsem dávno, pět a půl roku, ve vládě, abych znal některé jemnůstky těchto věcí. Ale i v tomto případě si myslím, že by prezident neměl jednat sám, dovedl bych si představit, že na požádání vlády třeba on by začal zvažovat tuto věc, ale jako samostatnou, sólovou iniciativu prezidenta bych to v žádném případě tedy nedoporučoval.

V.M.
Tedy ve shodě to, o čem jste hovořil v úvodu, aby fungovala shoda všech hráčů, včetně vlády a prezidenta republiky?

V.K.
Moc bych si to přál, ano.

V.M.
Poslanecká sněmovna si v minulosti několikrát zřídila komise k situaci v peněžních ústavech. Naposledy šlo o vyšetřování nucené správy a následného prodeje Investiční a Poštovní banky. Vidíte takové komise na místě v případě i Union banky? Jen pro úplnost, totiž ve sněmovně existuje ale stálá komise pro bankovnictví jako instituce.

V.K.
Myslím, že se tím určitě bude zabývat.

V.M.
Hostem pořadu Interview BBC je kandidát Občanské demokratické strany na úřad českého prezidenta Václav Klaus. Další téma - volba prezidenta. Dovolte, abych toto téma zahájil otázkou posluchače Jana Heřmánka. Jeho otázka přišla prostřednictvím elektronické pošty, cituji doslova: "Kdybyste si mohl vybrat, dal byste přednost zvolení parlamentem ve třetí volbě, nebo přímou volbou občanů?"

V.K.
Tak člověk není někým, kdo si vybírá v této věci. My v ústavě nic o přímé volbě nemáme napsáno. Přímá volba není snadno zítra, pozítří, popozítří realizovatelná věc a jediné, co máme v naší legislativě, je volba nepřímá. Takže bych byl samozřejmě rád, kdyby nějak dopadla, nějak říkám samozřejmě s úsměvem a s nadsázkou, pro mě, aby dopadla, je jasné, jak by dopadnout měla z mého pohledu. Samozřejmě bych si přál, aby to dopadlo nějak tento pátek. A co bude potom, to je zase obrovská politická bitka mezi politickými stranami, jaká přímá volba, kdy přímá volba, za co, za jaké další změny v ústavě, protože myslím, že je spousta tlaků v našem parlamentu a myslím tím jak sněmovnu, tak možná ještě více Senát, kteří by chtěli, když už má být výrazná změna ústavy v přímé volbě, chtěli by tím, a já to nekritizuji, každý něco vyzískat také pro sebe. Když toto, tak já tam chci protlačit tuhle tu věc, já zase nějakou jinou. Opakuji, to není malá záležitost a nemyslím si, že by naši poslanci a senátoři toto uměli rozlousknout za několik týdnů nebo měsíců. Čili mám skoro strach, že bez výsledků v pátek by země byla delší dobu bez prezidenta.

V.M.
O čemž podle vás vypovídají ty tlaky, které jsou v souvislosti s možnou změnou ústavy jako celku?

V.K.
Ano.

V.M.
Nikoliv s volbou prezidenta, pouze tedy s přímou volbou prezidenta?

V.K.
I když mimochodem i v té volbě vzniká řada otázek.

V.M.
Jako například?

V.K.
No, tak volební systém je nesmírně obtížná a komplikovaná věc, protože teorie, politologie vám jasně říká, že výsledek velmi moc závisí na typu volebního systému, takže myslím, že souboj o typ volebního systému v prezidentské volbě by byl u nás nemalý, jednokolová, dvoukolová, jaká kvóra, jaká procenta, za jakých podmínek už by prezident byl zvolen, musí dostat takovou či onakou většinu, nebo stačí zvítězit, to by byly obrovské, obrovské disputace.

V.M.
Má Václav Klaus zřetelnou představu o tom, jak by případná přímá volba prezidenta, a tím bude, ať tímto mechanismem, touto procedurou bude volen nástupce Václava Havla, nebo až další prezident, jak by měla být podle představ Václava Klause?

V.K.
Nepovažuji to za největší problém, kterým bych měl dneska nějak tady oslnit, nebo naopak zklamat někoho. V každém případě bych vždycky byl zastánce jednokolové volby. Dobře si vzpomínám, že před asi osmi, nebo kolika lety, když jsme vedli stejný spor o volbách do Senátu, tak samozřejmě lidé jako já žádali jednokolovou volbu a tenkrát se všichni báli, že by ODS strašně moc vyhrála, tak byli všichni další proti jednokolové volbě. A já myslím, že ty problémy s tou dvoukolovou volbou jsou evidentní a zřejmé. Takže bych i v tomto případě doporučoval jednokolovou volbu.

V.M.
Z toho, když jsme rozebírali změny ústavy, tvrdí někteří představitelé stran vládní koalice, že by změna ústavy na přímou volbu prezidenta mohla trvat až do podzimu.

V.K.
To určitě. Mně se zdá, že rychleji ne.

V.M.
To jsem se chtěl zeptat, zda je toto podle vás varianta optimistická, nebo ...?

V.K.
Ne, já jsem čekal, že řeknete něco vzdálenějšího.

V.M.
Dva roky?

V.K.
Ale to ne, ale chtěl říct, že do podzimu, to je v situaci, kdyby šlo všechno velmi hladce. Jenom ta technická stránka by trvala podle mého názoru takovou dobu. My už máme za chvíli březen přeci. To, než by se všichni rozkoukali, tak to než projde všemi komorami parlamentu a podobně, to by trvalo řadu měsíců.

V.M.
Když jste před těmito mikrofony seděl v červenci, tak jsme spolu hovořili o možných změnách ústavy, respektive o transformaci Senátu jako horní parlamentní komory a větším provázání Senátu na regiony, na krajské uspořádání. Vidíte v souvislosti s možnou změnou ústavy k přímé volbě prezidenta republiky za podstatnou onu transformaci Senátu a navázání na kraje?

V.K.
No, tak, kdyby se mělo stát toto, tak to už, myslím, že k přímé volbě prezidenta nedojde vůbec nikdy, protože to by byl takový nadlidský úkol, že ten určitě není stihnutelný do podzimu. Ale na druhé straně, za prvé bych řekl, že nikdo dneska o této transformaci Senátu nemluví, to dneska není na pořadu dne. Možná bude-li zvolen prezident, tak se zase vytvoří určitý prostor pro jiný typ politické diskuse, a to se vynoří toto téma, ale dneska je to mrtvá otázka a nikdo o tom nediskutuje. Na druhé straně, myslím, že všichni vidíme, že regiony a jejich páni hejtmani o sobě dávají přece jen stále více a více slyšet a jestli česká veřejnost možná před dvěma lety moc nevěděla, co to je hejtman, tak začínám mít pocit, že už to začíná vědět. A spory o tu školy, tu nemocnice, o peníze na silnice, o tisíce dalších věcí, najednou začínají být důležitou věcí, a ti hejtmani mají pocit, že také musí mít přímé slovo do toho legislativního procesu, nejenže budou milostivě někdy přizváni, aby vystoupili ve sněmovně, nebo v Senátu, jak se to dneska děje.

V.M.
Zvolení prezidenta by tedy mohlo možnost transformace Senátu urychlit?

V.K.
No, urychlit v tom smyslu, že by najednou vytvořilo prostor v přemýšlení lidí. Byl jsem minulý týden na zasedání Poslanecké sněmovny, a tam se strhla taková standardní rozmíška mezi ministrem zemědělství na straně jedné a poslancem Kučerou z ODS, úplně standardní opakovaná hra. Ta slova létala vzduchem velmi silně a slova byla silná a z obou úst a z obou stran a já stál vedle pana poslance Tlustého a on, myslím, velmi vtipně a trefně poznamenal: "No, když to tak poslouchám, tak to stejně neberou vážně. Stejně mají všichni na mysli tu prezidentskou volbu, a takhle ta bitka, která na první pohled zní a zvučí, tak je jen taková stínohra, jenom, že mají všichni za povinnost, aby tam vystoupili k tomuto tématu." Myslím, že to je pravda. Takže moc dalšího se tam nestane.

V.M.
Václav Klaus již s kandidátskými projevy na úřad prezidenta České republiky předstoupil před poslance a senátory celkem dvakrát. Poprvé to bylo 15. ledna, kdy se konala první volba.

V.K.  /ukázka z 15. ledna/
Těžiště prezidentské funkce nespočívá podle mého názoru ve vnitropolitické oblasti a prezident nesmí vytvářet protiváhu výkonné či legislativní moci. Od toho je tu vláda a parlament, od toho jsou tu voliči, kteří svým rozhodnutím vytváří tu či onu politickou situaci. Jen oni jí také mohou korigovat.

V.M.
Druhý projev Václava Klause byl kratší a Václav Klaus v něm připomněl tři teze z projevu prvního, tady je jedna z nich.

V.K.  /ukázka z 24. ledna/
Těžiště prezidentské funkce vidím v roli důstojného a seriózního reprezentanta zájmu republiky v zahraničí. V dnešní chvíli by měl prezident přispět zejména k obhajobě zájmů naší země v Evropské unii a měl by usilovat o co nejpřátelštější vztahy s našimi sousedy, protože ty v minulých letech utrpěly nepříjemné a pro nás nežádoucí šrámy.

V.M.
Dvacátý čtvrtý leden a slova Václava Klause. V pátek, předpokládám správně, vystoupíte se třetím projevem, nebo budete mlčet?

V.K.
No, určitě, určitě, ano.

V.M.
Považujete to, že budete psát třetí projev, protože vždy jste měl rozdílné protikandidáty, kteří vystoupili s jedním projevem, považujete třetí projev za výhodu, či nevýhodu?

V.K.
Ano i ne. Na straně jedné člověk některé silné formulace, které neumí přebít, už jednou řekl a myslím, že je nemohu znovu opakovat, to je věc na jedné straně. Na druhé straně zase je výhoda, že už to nemusím opakovat a mohu říkat něco jiného, zatímco ten kandidát, který je tam poprvé, přece jenom musí začít s těmi základními větami.

V.M.
Co nového, promiňte, co nového ještě může v souvislosti s představami o úřadu prezidenta říci člověk, který již před poslance a senátory dvakrát předstoupil?

V.K.
Tak teď na mně chcete, abych vám něco prozradil z mého pátečního projevu, ale to nemohu udělat, protože ten projev má přeci také určité kouzlo v té nečekanosti, tím, že nastolí nějaké téma, které nikdo neočekával, řekne ho jinak a kdybych to teď napovídal v BBC, tak to bych si ubral významnou část. Takže to  v žádném případě neudělám. Ale usmívám-li se, tak musím říct, že snad jsem i na třetí projev našel dostatečně jasné, srozumitelné, silné téma, možná, že trošku nečekané. Ale teď jsem se pousmál tomu, jestli bych si vymyslel ještě nějaký čtvrtý. To už skoro nevím, kudy by asi měl vést.

V.M.
Z toho tím chcete naznačit, že čtvrtá volba parlamentem ...

V.K.
Radši ne, radši ne.

V.M.
... je pro vás nepřijatelná?

V.K.
No, nepřijatelná.

V.M.
Jen kvůli tomu, co by člověk psal?

V.K.
Ale, no, tak ...

V.M.
Když se usmíváte, bude ten projev veselejší, než ty projevy dva předchozí, byť jste v druhém projevu hovořil o svém polepšení se?

V.K.
Určitě něco řeknu nestandardního, ale já zase mám, doufám aspoň, jistý cit pro míru a vím, že se něco nesmí přehrát, protože, když se to přehraje, tak už z toho zůstává trapno, a ten původní význam se úplně poztrácí.

V.M.
Na kolik Václav Klaus podřizuje své postoje při boji o úřad prezidenta protikandidátům? Je to silný prvek?

V.K.
Já bych řekl, že ani moc ne. To spíše hrajete s těmi, kdo vás budou volit, a ne s těmi, kdo jsou vaši protikandidáty, to opravdu ne.

V.M.
Pojďme se zaměřit na protikandidáta, byť velmi stručně, protože ještě je tady prostor pro otázky posluchačů, které psali prostřednictvím elektronické pošty. Jan Sokol ve čtvrtek před těmito mikrofony odpovídal na to, zda si myslí, že v současnosti je podceněno téma referenda vstupu České republiky do Evropské unie.

Jan SOKOL, děkan Fakulty humanitních věd Univerzity Karlovy /ukázka/
Já se domnívám, že ano. Myslím, že tady člověk může jenom ukázat vlastní starost, nebát se ji dát najevo, zdůraznit význam, který to pro nás má, což zdaleka není především význam hospodářský, ale ten význam je politický, respektive bezpečnostní.

V.M.
Tolik slova protikandidáta Václava Klause Jana Sokola, děkana Fakulty humanitních studií. Považuje i vy téma referendum vstupu České republiky do Evropské unie za jedno z hlavních témat pro prezidenta, bude-li v pátek zvolen?

V.K.
Tak referendum bude za pár měsíců a prezident v žádném případě nemůže zůstat mimo. V obou svých projevech jsem na toto téma řekl slova jasná, která, když budu opakovat, tak budu pouze rozmělňovat a myslím, že to není potřeba. Nevím, považuji věc referenda ne až za takovou věc fundamentální. Jsem velmi přesvědčen o tom, že referendum řekne zřetelné ano vstupu do Evropské unie a skoro považuji za zbytečné, aby vláda udělala nějaký velikánský hon na výsledek referenda. Moc bych doporučoval, aby se věnovala trošku jiným činnostem, které nás pálí dnes, zítra, pozítří.

V.M.
Ovšem výzkum Centra pro výzkum veřejného mínění ukazuje, že v únoru by se vstupem souhlasilo padesát devět procent lidí, podpora vstupu se v posledních měsících zvyšuje, zatímco ochota lidí zúčastnit se hlasování stagnuje, protože by přišla necelá polovina občanů. Byl by to špatný výsledek necelá polovina občanů?

V.K.
Mě to za prvé nepřekvapuje, jestli do parlamentních voleb přišlo v loňském roce, jestli se nemýlím, padesát osm procent občanů, a to mají pocit, že tam si mohou sáhnout na svého poslance, který bydlí nedaleko nich, dělá něco na dosah od nich, dotýká se jich to bezprostředně, tak to bych se moc nedivil, kdyby ta účast nebyla nijak výrazně odlišná, než v těch minulých volbách. To je věc jedna. Ale pokud jsem dobře četl dnešní zprávu o výsledcích této ankety, tak tam mám pocit, že padesát devět procent bylo pro vstup a nevím, kolik bylo proti, a pak jsou ještě nerozhodnutí. Takže ten poměr pro a proti je obrovský, a proto si nemyslím, že přitom referendu dojde k nějaké překvapivé zápletce.

V.M.
Otázky posluchačů se týkaly velmi aktuálního tématu v České republice, a to možných odposlechů poslanců. A jedna z laškovných, nevím, jestli to byla trochu žertovná otázka, zní, zda jste také nedostal SMS zprávu, respektive záznam vašeho nějakého hovoru?

V.K.
Tak já tyto věci nechci podceňovat, protože hrátky nejrůznějšího typu se u nás hrají a neměly by se hrát. Takže doufám, že tyto případy, které se objevily, budou seriózně vyšetřeny, protože právo na soukromí tohoto typu má každý člověk a myslím, že ho musí mít i poslanec a je-li narušeno, tak je to nepochybně špatně.

V.M.
Je to podle vás situace závažná, čtyři poslanci?

V.K.
Já to za závažné považuji, byl bych velmi rád, kdybychom zjistili, o co se přesně jedná, a pak zasáhli vhodným způsobem.

V.M.
To je co?

V.K.
Nevím, na to jsou lidé, odborníci. Já nejsem ani ministrem vnitra, ani šéfem zpravodajských služeb.

V.M.
Souvisí celá situace s volbou prezidenta podle vás, nebo je to náhoda?

V.K.
Ani to nemohu říci, to bych byl věštcem, nevím to.

V.M.
Další otázka se týká opět ekonomického tématu. Co si vy myslíte o přístupu České republiky k euru, až Česká republika vstoupí do Evropské unie?

V.K.
To se opravdu někdo ptá?

V.M.
Ano.

V.K.
No, tak není to otázka na dnešek, na zítřek, ani není to otázka na pozítří. Myslím, že prvním krokem, který uděláme, bude vstup do Evropské unie, několika let potom dojde k eventuálnímu napojení na systém eura, takže pro nikoho to skoro dneska neznamená bezprostřední věc, které by měl nějak podřizovat svůj život, nebo nějaké své rozhodování. Možná nějaká dlouhodobě uvažující firma, nechť o tom uvažuje. Ale pro běžného občana je to opravdu věc zajímavé budoucnosti, ale ne bezprostředně jeho ovlivňující věc.

V.M.
Říká kandidát Občanské demokratické strany na úřad prezidenta, čestný předseda ODS Václav Klaus. Já děkuji za vašich třicet minut a těším se někdy příště na shledanou.

V.K.
Děkuji, na shledanou. 

Václav Moravec, BBC Czech, 24.2.2003