Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Imigrační krize a její…

Imigrační krize a její ekonomické konsekvence

Projevy a vystoupení, 25. 2. 2016

Děkuji za pozvání i za výběr velmi aktuálního tématu k mému vystoupení. Tématem, které jste mi vybrali, se v poslední době intenzivně zabývám a zabývá se jím celý náš institut, jak dokazují naše četné publikace, články a rozhovory. Vyvrcholením našich aktivit byla kniha Stěhování národů, vydaná v prosinci loňského roku.

Přijal jsem název Imigrační krize, přesnější by ale bylo mluvit o krizi Evropy, resp. Evropské unie, nikoli způsobené, ale pouze zesílené a zviditelněné masivní migrační vlnou, ke které došlo v průběhu loňského roku.

Krize v Evropě existuje už dávno, i když si to evropští a proevropští politikové nechtějí přiznat. Bohužel si to neuvědomuje ani spousta normálních Evropanů, kteří si pořád ještě myslí, že to tak vážné není. Je to – na prvním místě – krize evropského politického, ekonomického a sociálního systému, která vede nejen k ubývání demokracie a svobody, ale i ekonomického výkonu a prosperity. Je to – na druhém místě – krize vyvolaná brutalitou útoku na tradiční evropské hodnoty a na s nimi souvisejícími pohledy na lidský život a lidskou pospolitost moderními progresivistickými ideologiemi. Je to, za třetí, krize evropského institucionálního uspořádání, které ztělesňuje konstrukt Evropské unie svévolně a plánovitě likvidující osvědčené sebeorganizování se kontinentu na bázi národních (nebo kolem většinového národa vytvořených) států a jejich – někdy přátelskou, někdy méně přátelskou – spolupráci.

Důsledkem toho všeho jsou evidentní pokles sebevědomí a dobrého pocitu lidí žijících v Evropě, ale i pokles významu a postavení Evropy ve světě. To druhé mne trápí méně, to více trápí hlavně bruselské politiky, kteří chtějí za Evropu ve světě „jednat“ a mít pro sebe, ne pro nás, silnější hlas. Všimněte si, že to v jiných kontinentech není, tam nikdo nemá ambice chtít jednat za Asii nebo Afriku.

Náš – už asi nenávratně – poškozený kontinent funguje alespoň přiměřeným způsobem jen při „dobrém počasí“. Jeho zranitelnost se v celé své nahotě ukázala, jakmile přišla první větší nepohoda, kterou byla finanční a ekonomická krize let 2008-2009. Ta se rychle přeměnila v dluhovou krizi států, zejména států eurozóny.

Nikoli náhodou vyvolává další hlubokou krizi nová „nepohoda“, abych to řekl jemně, kterou je dnešní masivní migrační vlna. Je to krize závažnější, než ty předcházející. Nezasahuje jenom do ekonomiky a financí, ale – a to bezprostředně – do každodennosti životů miliónů lidí žijících v Evropě, do jejich současnosti, ale i do jejich představ o budoucnosti, které se stále více stávají obavami z budoucnosti. To evropští politikové zcela trestuhodně bagatelizují a ty, kteří tuto novou dimenzi evropské krize odmítají přijmout jako neodstranitelnou nevyhnutelnost, veřejně zesměšňují a dehonestují.

Napsali jsme o tom krátkou knížku, kterou zde nebudu podrobně představovat. Proto jen stručná rekapitulace, resp. interpretace této specifické, v minulých desetiletích a staletích neznámé migrace (nemluvíme-li o stěhování národů před jedním a půl tisíciletím):

- jejím zdrojem jsou neúspěšné, nefungující, rozbité, často ve válce se nacházející státy Blízkého východu, severní Afriky, i nemalé části západní Asie. Příčin neutěšené situace v těchto regionech je více a většinou nejsou nové. Některé jsou dlouhodobé, jiné krátkodobé, některé jsou domácí, jiné importované z vnějšku. O těch domácích a dlouhodobých teď nemá smysl mluvit, ty k nastartování masivního opouštění těchto zemí právě uprostřed roku 2015 nevedly. Relevantnější jsou ty vnější. Tady vidím bezprostřední vinu Západu a zejména USA ve vojenských intervencích a v podněcování „Arabských jar“ vývozem demokracie do zemí, kde pro ni nebyly vytvořeny potřebné předpoklady a kde údajně demokratické volby nevyhnutelně vedly k výměně autokratických vládních garnitur za religiózní teokracie, protože ty jediné byly organizované;

- to je ovšem jen jedna strana problému, situace v těchto zemích znamenala „pouze“ vytvoření migračního potenciálu. V ekonomické terminologii by se dalo říci, že byla vytvořena strana nabídky, ale každá nabídka potřebuje ke své realizaci poptávku (v této věci určitě neplatí pověstný Sayův zákon, že nabídka vytváří svou vlastní poptávku). Onu potřebnou poptávku poskytla Evropa, resp. politici Evropské unie, a to několika způsoby:

1. dlouhodobým lákadlem migrantů je v závěru 20. století završený převrat Evropy v sociální stát nabízející jinde ve světě neznámý rozsah bezpracných příjmů formou štědrých sociálních dávek. To přitahuje migranty daleko více než eventuální nabízející se pracovní příležitosti (které ale byly daleko zřejmější v období bezprostředně po II. světové válce). Tento smrtící virus falešného sociálna Evropu dlouhodobě ničí zevnitř, k tomu ani nebylo třeba iniciovat a organizovat dnešní migraci;

2. střednědobou příčinou byl převrat Evropy z kontinentu států, plně zodpovědných za svůj – svými vlastními hranicemi vymezený – prostor, v Evropskou unii státy všemožně potlačující, vytvářející fuzzy prostor všeobecné nezodpovědnosti. Rozmazané kompetence a zodpovědnost, a z toho plynoucí neschopnost jakékoli akce, se stala definiční, každodenně se prosazující charakteristikou postmaastrichtské a postlisabonské Evropy;

3. současná migrační vlna byla vyvolána i již delší dobu narůstající ideovou pomýleností Evropy, resp. „velkých Evropanů, dnešních politických, ale i mediálních a intelektuálních špiček. Ti přijali za svou politickou korektnost (čili lhaní a pokrytectví), multikulturalismus (neboli hodnotový relativismus a neúctu, ne-li odpor k vlastnímu národu), na genderismu založené postavení na hlavu tradičních názorů na rodinu a na vztahy mužů a žen) a řadu dalších, neméně ničivých ismů;

4. krátkodobým a v daném kontextu rozhodujícím impulsem bylo konkrétní pozvání migrantů německou kancléřkou a osudové váhání evropských elit (či spíše pseudo-elit), zda migraci zastavit či jen přerozdělovat i do zemí, kam migranti nechtějí.

Viníky dnešní masové migrace – a z ní vyplývající radikální změny atmosféry v Evropě, změny pocitu bezpečnosti, změny přirozeně se vyvíjejícího etnického složení zemí, změny plynoucí z hromadného vytváření neasimilovaných a neasimilovatelných ghett lidí jiných kultur, náboženství, civilizačních návyků – jsme proto my sami. Žádní islamisté nebo vlády arabských a afrických států to nezpůsobily. To je smutná pravda.

Ekonomické konsekvence dnešní migrace jsou sice nenulové, ale jsou v každém případě daleko méně závažné než konsekvence politické, sociální, obecně lidské.

Na straně jedné stojí náklady absorpce statisíců či miliónů migrantů, které budou zatěžovat již dnes napjaté (a často deficitní) státní rozpočty EU-zemí. To jsou sice velké sumy peněz s mnoha nulami, ale to není to nejhorší. Jenom Německo posílá každoročně ještě po 25 letech od svého sjednocení do svých „východních zemí“, tedy do bývalé NDR, sumu, která je daleko vyšší než budou roční náklady na absorpci dnešních migrantů. Na Řecko se také dává více. Bolestnější věcí bude povinné přerozdělování migrantů uvnitř EU, samozřejmě už dávno rozhodnuté, a z něj plynoucí nebezpečí stanovení jakýchsi povinných evropských dávek pro migranty, které budou v řadě případů vyšší než důchody či mzdy v chudších evropských zemích. To může mít na jednotlivé země dopady velmi dramatické.

Na druhé straně se mluví o potenciálním ekonomickém přínosu migrantů (nikoli pro ně samé, ale pro nás). Přínos pro nás vidím jako zanedbatelně malý. Migranti nepochybně zvýší rezervoár nezaměstnaných, kterých je již dnes v EU 23 miliónů, což je tedy antipřínos. Budou přispívat ke snižování mezd dnes zaměstnaných (v řadě profesí), což někteří podnikatelé ve své krátkozrakosti vítají. Tolik opěvovaný přínos neznámého množství případných mimořádně schopných jedinců se nedá nijak změřit. Můj závěr: ekonomický potenciál Evropy zvýšen nebude.

Jak už jsem řekl, dopady neekonomické budou daleko větší. V neposlední řadě bude chaos plynoucí z této masové migrace využit, resp. zneužit k utužování evropské unifikace a ke zbavení evropských zemí posledního zbytku jejich suverenity.

Václav Klaus, teze pro vystoupení na výročním setkání společnosti DHL, Hotel Atlantis, Brno, 25. února 2016.