Hlavní strana » Dokumenty » Předmluva ke knize Milana…

Předmluva ke knize Milana Knížáka: „Milan Knížák a jeho 25 let v pichlavém sametu“

Dokumenty, 22. 4. 2015

Ke svému kulatému životnímu výročí Milan Knížák nadělil sám sobě a tím i nám všem pěkný dárek, napsal si své – velice knížákovské – paměti. Asi to ještě nejsou ty velké, završující, protože jejich autor je ve svých 75 letech v plné síle a v neutuchajícím elánu, ale cenný dokument to je. Když mne poprosil, abych napsal tuto předmluvu, dodal k tomu, že mi rukopis ani nebude posílat, protože to všechno znám. To není pravda. Leccos znám, ale z této knížky jsem se mnohé dozvěděl.

Trochu zavádějící je nadpis, naznačující, že je to kniha o právě uplynulých 25 letech, ale ona je to kniha o celých 75 letech jeho života. Milan Knížák se choval „po svém“ v celé komunistické éře a kdo to o něm neví, tak se to v této knížce dočte. Daleko více našich současníků ví, že si velmi užívá svobodu, která nastala v posledních 25 letech, a že je jejím aktivním spolutvůrcem, ale tato kniha dokumentuje, že je i velkým kritikem tohoto období. Proto také onen polistopadový samet označuje za pichlavý. Po přečtení jeho rukopisu si myslím, že ten náš „samet“ považuje za horší než pichlavý. V každém případě je tato knížka unikátní výpovědí o celém období předcházejících 75 let.

S komunistickou érou se nesmiřoval a byl tomu odpovídajícím způsobem perzekuován, ponižován, zneuznáván, i zavírán do vězení. Velmi však soucítím s jeho tezí „nechtěl jsem emigrovat“, protože i já jsem si tehdy myslel, že se život, o který mi jde, odehrává tady a ne někde v cizině. Právě proto, že byl tady, mohl v posledním čtvrtstoletí sehrát tu mimořádnou roli, kterou jsme všichni mohli sledovat. Vnímali jsme ji jenom v malém výseku, neboť neuvěřitelný rozsah jeho činností není nikým z nás postižitelný. V úvodu knihy uvedené „aktivity“ Milana Knížáka to jen potvrzují. Zdůraznit jednu či dvě z nich nelze, jakkoli se mi chce pořád brát Milana Knížáka primárně jako výtvarníka. Toto označení je však popíráno v momentu, kdy si pustím CD jeho Aktualu, kdy se jdu podívat na výstavu jeho loutek, kdy vidím jeho knihu o módě a kdy čtu jeho nemilosrdné komentáře k naší současnosti.

Jeho názor na dnešek je snad shrnut v jeho výroku „dnes už je radost pryč“. Jeho základním postojem byla po celý jeho život „úcta ke svobodě“. Podle toho se také vždy choval a při jeho zostřeném pohledu na svět to nemůže být jinak, než že vidí, že se úcta ke svobodě vytrácí a že se vytrácí i sama svoboda. O tom je tato kniha.

Usmívám se, když zjistím, že mezi oceněními, které zařadil do své knihy, uvedl i státní vyznamenání, které dostal ode mne – ač ho původně tolik nechtěl a ač se mu dlouho bránil. Také jsem si všiml, že máme jedno ocenění shodné – Cenu Nadace Universitas Masarykiana, což naznačuje, že musíme mít něco společného. Máme, a asi i proto spolu chodíme na pivo. Když se dlouho nevidíme, chybí nám to.

V každém případě tato knížka stojí za přečtení a znovu opakuji, že jsme tím my všichni dostali pěkný dárek k Milanovým 75. narozeninám.

Václav Klaus, 17. února 2015.